Junkies of Love

24. kapitola: Meloun na slunci

Australské slunce se konečně po dlouhých týdnech rozhodlo trochu polevit ve své činnosti a venkovní teplota se ustálila na celkem snesitelných jednatřiceti stupních. Vysoko ve strážní věži na pláži lehce pofukoval vítr a Marlene s nepřítomným úsměvem ve tváři sledovala černého labradora, který stál ve vlhkém písku. Přicházející a odcházející vlny mu lehce smáčely tlapky, vesele kroutil ocasem a sledoval svého páníčka, který stál místy až po ramena ve vodě a snažil se svou novou svěřenkyni naučit ovládat surfovací prkno. Mohlo jí být asi šestnáct, červené vlasy s tmavými odrosty měla stažené do nyní vodou zplihlého drdolu a vypadala vyčerpaně. Na prkně seděla už hodinu a stále se jí nedařilo postavit se.

Byl to poslední víkend roku a pláž byla uprostřed velkolepých příprav na oslavu Nového roku. Popová a rapová hudba v reproduktorech hrála nezvykle tiše a z kuchyně byl jen občas slyšet rozhněvaný křik šéfa. Aiden pro jednou mohl během pracovní doby odložit umaštěnou zástěru a pouze v kostkovaných kraťasech (Marlene měla pocit, že jsou Aaronovy) vylezl po kovovém žebříku na střechu baru, aby mohl na zrezlé žebříky zatlučené do bambusů zavěsit elektrická světýlka. Potom kývl na bridágnici s platinovými vlasy a lehce spáleným obličejem, ta strčila druhý konec šňůry do zásuvky a žárovičky se vesele rozblikaly. Černoch jí ukázal zdvižený palec a zatímco mu přidržovala žebřík, slezl zpátky na zem. Erin s modrými vlasy tentokrát schovanými pod černým vzorovaným šátkem nesla na podnosu čtyři lahve vychlazeného piva dozadu na parkoviště, kde už od rána skupina techniků vytahovala z bílé dodávky kusy nerezové konstrukce, na které měly později přijít obrovské světlomety.

Přesto ve všem zmatku panoval určitý řád. Většina adelaidských rodin se vymanila z hektických povinností spojených s vánočními svátky, takže v písku teď ležel nespočet ručníků a opálených těl a moře bylo plné křičících a smějících se dětí. Díky lehkému větru se na moři začaly tvořit vlny ideální k surfování a kolem Chrisovy školy stál najednou větší hlouček lidí než před pultem u baru.

Zdálo se, že všichni mají s klesnutím teploty lepší náladu a ona nebyla výjimkou. Pomalu si začínala zvykat na to, že vždycky pár minut před koncem její směny se dole u baru objevil Patrick, objednal dvě mojita a dal se do řeči s Aidenem nebo Erin. Byl u ní v bytě teprve třetí noc a ona byla příjemně překvapena, že ji jeho přítomnost těší. V noci sledovali Hru o trůny, během její směny chodil Patrick nakupovat (Marlene se rozplývala nad množstvím a výběrem pochutin v její – jejich – ledničce) a občas i zůstali pár hodin na pláži.

Tentokrát přišel dřív. Místo obvyklé košile a kraťasů měl pouze plavky, posadil se na barovou stoličku a s úsměvem se dal do řeči s mladou brigádnicí. Prohodili spolu několik slov, ona se poté usmála, pohodila svými zvlněnými černými vlasy staženými do culíku a zmizela za korálkovou zástěnou.

Marlene vrhla poslední pohled na zvlněnou mořskou hladinu, přes rameno si přehodila plátěnou tašku, nasadila si kšiltovku s klokanem v logu a slezla po žebříku. Vyšla směrem k terase baru, ale zvolání jejího jména ji donutilo zastavit a otočit se. Chris za sebou vyčerpaně táhnul oprýskané surfovací prkno a v písku za sebou zanechával rýhu. Za ním se téměř po čtyřech snažila na suchou pláž vyplazit jeho svěřenkyně, mokré červené lokny se jí lepily na obličej a neustále přicházející a odcházející vlny ji nechtěly pustit.

V domnění, že se něco stalo, se Marlene rozběhla: „Co se děje?"

„Podrž mi ten krám, buď tak hodná," zamumlal Chris, rukou si prohrábl mokré vlasy a poté červenovlasé puberťačce pomohl na nohy. Lehce se sehnul, aby jí lépe viděl do obličej, něco jí vysvětlil a ukázal při tom na Marlene, která se stále více mračila.