Junkies of Love

15. kapitola: "I Had To Think Of Something Sweet"

Marlene nedošlo, že je Štědrý den, dokud jí nezavibroval mobil kvůli příchozí SMS od Aarona. Byla to jednoduchá zpráva, ve které jí přál šťastné a veselé. Povzdechla si a vzala telefon do ruky, ale nezmohla se k žádné odpovědi. Chvíli zírala na obrazovku, potom si pročetla předchozí konverzaci, které se týkala převážně srazů a plánování společných obědů nebo proseb o vyzvednutí. Promnula si rozespalé oči, a nakonec mobil položila na kuchyňskou linku. Aaron byl jedním z mála, který chápal, když člověk neodpoví.

Za tři hodiny ji měl vyzvednout Patrick, aby spolu mohli u něj v bytě připravit sváteční večeři a strávit svátky tak, jak si naplánovali. Marlene se drobnou částí svého já zastyděla, když pomyslela na to, že mnohem radši by teď byla u Chrise v obýváku, smála se jeho poznámkám a společně se svými dalšími přáteli dlouho do noci rozbalovala dárky a povídala si.

Věděla, jak Štědrý den po boku Patricka bude vypadat. Bude chtít dodržet všechny australské tradice, pravděpodobně si nastudoval i ty americké, aby ji tím potěšil, potom uvaří a při svíčkách budou čekat na odbití šesté hodiny odpoledne, aby si mohli předat dárky. Při pomyšlení na ten, který Patrickovi sehnala a který teď ležel zabalený v papíře na konferenčním stolku v obývacím pokoji, se už teď cítila trapně, hlavně když si uvědomila, kolik peněz pravděpodobně utratil on za ten její.

Potom si budou povídat, přestože Marlene nenapadalo nic, co by mu mohla říct, a nakonec otevře druhou lahev červeného vína a za ruku ji odvede k sobě do ložnice. Samozřejmě do tohoto plánu mohla mluvit, zvlášť vyjádřit svou touhu jen dlouho ležet mezi polštáři a horkým kakaem a nakonec usnout, ale jelikož Patrick považoval uspokojování svých potřeb jako jednu z jejích povinností jakožto jeho přítelkyně, nedoufala, že by ji vyslechl.

Dopila poslední hlt svého zeleného čaje a potom položila hrnek do dřezu, mezi další pár dní špinavé nádobí. V koupelně si spěšně umyla vlasy a zpívala si oblíbenou starou vánoční koledu Eileen Waltersové, aby zaměstnala myšlenky a nemusela vzpomínat na předešlé svátky.

Vánoční koleda ji dovedla až do Chicaga, kde měla možnost prožít své nejkrásnější Vánoce. Bylo jí třiadvacet a už druhý měsíc bydlela s Aaronem v garsonce na okraji předměstí. Svátky tenkrát ani jednoho z nich nezajímaly, oba dva měli práce nad hlavu a z restaurace se denně vraceli až po dvanácté v noci. Jedinou známkou toho, že se blížil konec roku, byly kupy sněhu a mrazy, kvůli kterým museli spát pod třemi dekami, a svíčky ve skleničkách s vánočními motivy na stolech v restauraci, které Marlene každý den v jedenáct hodin zapálila a v pět hodin odpoledne vyměnila. Na dárky ani jeden z nich nemyslel, zaprvé neměli čas je sehnat a zadruhé neměli peníze. Aaron něco našetřeno měl, ale stále ještě splácel hypotéku na garsonku, kterou si musel vzít a Marlene se mu snažila co nejvíc finančně vypomoct.

Čtyřiadvacátého prosince nepracovali, po dlouhé době měli volno a ona zjistila, že být zaměstnaný je mnohem lepší. Aaron venku odhrnoval sníh a ona seděla zabalená ve dvou svetrech a s dekou přes ramena a upíjela horký čaj. Garsonka jí náhle přišla stísněná, aby se mohla cítit jako doma, a obloha venku příliš temná na to, aby mohl být Štědrý den. Přesvědčovala se, že je to jen přechodný pocit, deprese. Tolik týdnů už je přeci šťastná a svůj momentální život by za nic na světě nevyměnila. Nebo... snad jen...

„Marls," dveře garsonky se zavřely dřív, než se dovnitř stačil dostat ledový vítr a Aaron si sundal pletené rukavice a přiklekl k ní. Jemně uchopil její drobné ruce do svých studených dlaní a políbil je. Donutil ji podívat se mu do očí. Snažil se působit klidně, ale Marlene si jasně vzpomínala, že zorničky měl rozšířené děsem a spodní ret se mu klepal. „Andílku, jsem tu s tebou. Všechno je v pořádku, dobře?"