Junkies of Love

20. kapitola: "We're Gonna Live Forever"

Marlene si nevzpomínala, že by se kdy cítila o Vánocích šťastnější. Kromě toho, že její bolest hlavy i nevolnost se dočista vytratily a v koupelně si všimla, že oči už nemá zarudlé a do obličeje se jí vrátila barva, jí neustále hrál úsměv na tváři a myšlenkami setrvávala v přítomnosti. Nenapadlo ji myslet na včerejší večer nebo na Vánoce z předchozích let, konečně pochopila, že v takových chvílích je nesmysl vracet se ve vzpomínkách na horší chvíle. Chtěla a měla žít okamžikem a poprvé po dlouhých měsících se jí to dařilo.

Všichni seděli na barových stoličkách nebo na ostrůvku v Chrisově kuchyni a sledovali Aarona, jak si stahuje vlasy gumičkou a natahuje si gumové rukavice. Na starém dřevěném prkýnku před ním ležely čtyři banány. Prajanta mu ukazovala, jak se správně drží tetovací strojek a potom se smála, když mu na první pokus jehla sklouzla po slupce banánu a zanechala po sobě nepravidelnou černou čáru.

„Vytetuj mě na banán!" řekl Chris, zářivě se na Aarona usmál a ignoroval, že odpovědí mu byl zvednutý prostředníček. „Chápeš, jako recesi na Andyho Warhola. Taková směs mezi jeho Marilyn Monroe a tím banánem."

„A tvůj ksicht by měl být Marilynin, chápu to dobře?" zeptala se Erin s pozvednutým obočím a na prst si namotávala své modré vlasy.

„Naprosto správně."

„Kromě toho, že nemám zájem kopírovat tě na papír – natož pak na banán – je to spíš zneuctění Warhola. Nemluvě o Monroe," ozval se Aaron a zvedl banán blíž ke světlu, aby si jej mohl pořádně prohlédnout. „Takhle by to asi vypadat nemělo, co?"

Pra si banán vzala do ruky: „Začátek jsi dělal moc křečovitě. Ale tahle čára je fakt dobrá. Toho se drž."

„Ukaž! Chci to taky vidět!" zvolal Chris nadšeně, ale vzápětí jeho úsměv vystřídal úsklebek. „Hm... když o tom tak přemýšlím, vlastně by mě byla na ten banán škoda."

„Tohle," ukázala na něj Marlene, „je důvod, proč nikoho nemáš."

Přimhouřil oči a spiklenecky se usmál: „No tak, lásko, nemusíme to před ostatníma skrývat. Všichni vidí, že jsi mi podlehla."

„Vám dvěma by měl někdo zakázat být v jedný místnosti s inteligentníma lidma," řekl Dominic a nakoukl do lednice. „Hezky, pivo."

„Jako bys nevěděl, co by se stalo, kdyby tu s nima nikdo nebyl," prohodila otráveně Erin.

„Jsem rád, že tě můžu řadit mezi inteligentní lidi," mrkl na ni Chris.

„Kéž bych to samý mohla říct o tobě."

Aaron protočil oči: „Jako hlavní tatér a taky ten, co má v ruce potenciální zbraň, vás vyhodím, jestli toho nenecháte."

Chvíli bylo ticho přerušované otevíráním dalších lahví piva a vibrováním tetovacího strojku. Pak Aaron zvedl do vzduchu další banán, jeho žlutá slupka byla plná květinových vzorů a Marlene si ji zaujatě prohlédla.

„Páni – chci říct, že jsi vážně skvělej."

„Je to lehčí než jsem si myslel."

„Myslíte, že ta barva pronikne do dužiny?" zeptal se Dominic.

Chris se otočil: „Jakože když ten banán za den dva oloupu, budou ty kytičky vevnitř?"

„To bych neřekl," řekl Mish.

„Tak se vsadíme," Chris si promnul ruce. „Deset babek, že až ho za dva dny vezmu, bude barva vevnitř."

„Fajn," přikývl Mishri a plácnul si s ním. Erin kroutila očima.