Junkies of Love

6. kapitola: "Drained And Blue"

Marlene si dlouho zvykala, že na noční obloze nad Adelaide vidí úplně jiné hvězdy než vídávala v severní Americe. Když poprvé seděla se svými novými přáteli venku a setmělo se, vyděsilo ji, že všechna souhvězdí, která byla zvyklá poznat, najednou nevidí, protože jsou obráceně. Dominic ji naučil orientovat se podle souhvězdí Jižní kříž, který byl australským symbolem, a od něj potom určit Oriona, Štíra, Kentaura a další. Občas se stále ještě ztrácela a marně pátrala po maličkém kříži, který byl velmi nevýrazným souhvězdím, a s Aaronem se potom bavili tím, že vymýšleli nová souhvězdí, která by byla pro orientaci mnohem výhodnější a snadněji poznatelná.

Když se jí Aaron zmínil, že vzdal studia a jede na cestu kolem světa, uklidňoval ji myšlenkou, že se budou dívat na stejnou oblohu a Měsíc jim bude oběma zářit do tváře. Ta představa se jí líbila a často mu večer telefonovala, aby mu řekla, že je jasno a ona vidí Plejády.

Tenkrát si ještě neuvědomovala, že pohled na jižní oblohu bude utěšující i obráceně. Kdykoli ji začaly mysl očerňovat vzpomínky na Chicago, uvědomila si, že se nedívají na společnou oblohu. Severní Amerika viděla hvězdy jinak, některé dokonce vůbec, a ona si připadala jako v naprosto opačném světě, kam za ní nikdo nemůže.

Venku bylo stále ještě světlo, když ve svém kalendáři černým fixem vyškrtávala další políčko, takže do Štědrého dne jich zbývalo jen deset, a venku zatroubilo auto. Vykoukla z okna v ložnici a spatřila světle žlutý Volkswagen karavan. Zhasla světla, popadla klíče od bytu a seběhla schody. Aaron měl otevřené okýnko a usmíval se na ni.

„Ahoj," pozdravila jej, oběhla van a nasedla na sedadlo spolujezdce.

„Ahoj," opětoval a zařadil. Rozjeli se ulicí pryč. „Jak ti je?"

„Chris s tebou mluvil?" zeptala se místo odpovědi a on zadumaně přikývl, aniž by se na ni podíval. „Jsem v pořádku, jenom jsem včera měla menší výpadek."

„Třináctého prosince, já vím," řekl a natáhl k ní ruku. Stiskla ji. „Chtěl jsem za tebou jet, ale nastala hloupá situace, kdy jsem se nakonec rozhodl odsunout tě až na druhé místo. Mrzí mě to."

„To je v pořádku, nemáš přece povinnost mít mě pořád na paměti."

„Ale mám, Marls," namítl, „copak si nevzpomínáš, že ty sama ses mě ptala, jestli můžeš být mou sestrou?"

Vzpomínala. Bylo to pár týdnů po průvodu homosexuálních párů, už bylo léto a on měl před sebou poslední rok na střední škole. Záviděla mu, ale zároveň se děsila, že jej ztratí. Svým způsobem k tomu nakonec stejně došlo, ale tenkrát měla klid na duši, když ji ubezpečil, že ji má moc rád a že ji nikdy neopustí. Pak to byla ona, kdo jej políbil na spánek.

„To je sice pravda, ale takhle to nefunguje," řekla.

„To jsi říkala i tenkrát, když jsem odjel. Odjel jsem na tři roky a myslel jsem si, že tě nenechávám samotnou. Kdybych zůstal, nedostala by ses tam, kam ses dostala."

„Na ulici jsem byla jen tři měsíce."

„Ty víš, že o tomhle nemluvím, Marls," zamumlal a šlehl k ní pohledem. Dívala se upřeně před sebe.

„Byla to jenom moje hloupost a snaha zavděčit se, co mě tam dostalo. A kdybych nebyla tak slabá, nemusela jsem se před týdnem stresovat tím, že mě Leanne pozvala do Chicaga na Vánoce."

Aaron sebou trhl a škubl volantem. Auto sebou smýklo a vzadu popadalo několik věcí.

„Kriste pane!" vyjekla Marlene a otočila se, aby zjistila, jestli se nic nerozbilo.