(Ne)dokonalý ✔️

3. Pozvání

,,Jak se ti to stalo?" zeptal se bratr a ani se nesnažil o zakrytí úsměvu.

,,Někdo mi zezadu přišlápl šaty!" zrovna jsem mířila do mého pokoje a George mě doprovázel.

,,Měla si vidět babičku, málem omdlela při pohledu na tebe!" začal se znovu smát.

,,Taková škoda, že jsem ji neviděla!" zašklebila jsem se a dál pokračovala v cestě.

Pomalu jsme došli k mým dveřím, tam jsme se rozloučili a já se nahrnula do pokoje a vysoukala se z šatů. Pitomý plesy! Proč zrovna já musím něco takovýho snášet!

...

Ráno. To nejdebilnější období! Rychlé vstávání, make-up, snaha stihnout snídani a nevyhnutelné pohledy všech vašich příbuzných, kteří zírají, jak po ránu vypadáte. Sakra, já se nechci ráno před zrcadlem půl hodiny zkrášlovat, aby se mnou má rodina byla spokojená!

Dneska jsem měla v plánu se celý den vyhýbat mé babičce, matce, otci, sestře a vlezlé poradkyni babičky Renatě. Na to jsem potřebovala splnit tyto body:

1. Obléct si nejpohodlnější oblečení vhodné pro útěk

2. Najít si dostatek knih, pro případnou nudu

3. Opatrně se vyplížit z pokoje

4. Vylézt z pokoje dřív než přijdou komorné

5. Najít bezpečné místo pro celodenní úkryt (+ pohodlné)

6. Najít náhradní tajný úkryt

7. Doufat, že mě nikdo nenajde

Opatrně jsem otevřela skříň a vyndala z ní dno. V tajné zásuvce jsem měla schované všechno neformální oblečení. Vzala jsem si modré roztrhané jeany a tričko s Avengers. 

Vyplížila jsem se ven z pokoje s malým baťůžkem na zádech. Na chodbách bylo prázdno, jen občas byly slyšet tlumené hlasy služebných. Šla jsem až do třetího patra, určeného pro hosty. Opatrně jsem otevřela poslední dveře v chodbě a naskytl se mi výhled na dámský salónek, který se už léta nepoužívá. Opatrně jsem pohnula knihou v polici a jeden z obrazů se otevřel a za ním se objevila tajná chodba.

Znala jsem každou skulinku nebo tajnou chodbu v paláci. Už od mala se tu schovávám, takže když jsem objevila tuhle. Bylo to prostě BOŽÍ!!!

Šla jsem docela dlouho po točených schodech a nakonec se objevila v malé místnosti. Byla to Andrewova tajná místnost, o které jsem věděla jen já a on.

Když jsem tu chodbu objevila ihned jsem ji ukázala Andrewovi, byl u vytržení. A když zjistil, že je to hned vedle jeho pokoje, najal si stavaře, kteří mu probourali díru do zdi a zaterasili ji skříní. Rodiče se to doteď nedozvěděli a my si zde udělali klubovnu. Když bylo Andrewovi 17, což znamená v této zemi, že je plnoletý, nechal si sem dotáhnou všechno super vybavení.

Pohodlně jsem se posadila do křesla a vytáhla knížku. Z batohu jsem taky vybalila sáček chipsů. A mohla si v klidu užívat.

...

,,Tohle se ti bude líbit!" ozval se Andrewův hlas. Já se strašně lekla a vyskočila z pohovky. Komu to tu chce jako ukázat? Ozval se zvuk otevírání skříně. Já rychle vzala své věci a schovala se do skříně se vším zakázaným oblečením, co Andrew měl.