26. Andrew na trůn

511 31 1
                                    

Odtáhl se ode mě a pořád jsme udržovali oční kontakt. Alex se po chvíli usmál, určitě to bylo kvůli mému výrazu. Výrazu každé zamilované holky, pokaždé když se jí někdo líbí. Musela jsem vypadat hrozně.

Potom se začal smát. Plácla jsem ho po rameni, ale to jeho smích ještě posílilo.

,,Jsi magor."

,,A ty jsi tak roztomilá" pohladil mě po tváři ,,a nikdy jsem neviděl, jak se culíš. A promiň, ale u tebe to je trochu divný. Vždycky jsi tak vážná, sarkastická nebo se šklebíš!"

,,Kdy jsem se naposledy na někoho šklebila?" zeptala jsem se ,,Blbá otázka..."

,,Takže?"

,,Takže?"

,,Kolik je hodin?"

,,Půl dvanácté"

,,Už bych měla jít."

,,Jo, to asi jo," zaraženě se podíval do země. Přišla jsem k němu zvedla mu hlavu a políbila ho.

Alex se usmál a zašklebil se: ,,Stejně je divný, když se culíš!"

,,Já jsem divná celá!" usmála jsem se.

,,Možná, ale úžasně divná."

,,Vážně bych měla jít..."

,,Dobrou" zašeptal a znovu mě políbil. Já jsem se znovu začala culit. Otočila jsem se a odešla od něj.

...

Ráno jsem se vzbudila a nemohla jsem se přestat usmívat. Sakra, co to se mnou je?

-BUCH-BUCH-BUCH-

,,Kdo je?" zachraptěla jsem a posadila se na postel. Můj pohled padnul na hodiny na nočním stolu. Svítilo tam 07:08. Panebože! Kdo je takovej idiot a budí mě tak brzo?!

,,Andrew, můžu?"

,,JO!" snažila jsem se zvýšit hlas, ale moc to nevyšlo.

,,Jak je?" zeptal se a zavřel dveře.

,,Dobře... Co tu proboha děláš?"

,,Chtěl jsem s tebou mluvit."

,,O čem?"

,,Já to udělal," oznámil mi a hrozně se radoval.

,,Co udělal?"

,,Požádal jsem Meg o ruku!"

Nevím jak jsem to udělala, ale najednou jsem byla na nohou a objímala ho: ,,Tolik vám to přeju!"

Ještě hodinu potom jsme si povídali. Řekla jsem mu všechno o včerejší noci, taky jsem se chtěla podělit o své štěstí. Konečně od určitě doby jsme byli oba šťastní.

...

,,Kdy hodláš říct rodičům o té věci s Meg?"

,,Asi zítra, při poradě. Hodláme jim oznámit zásnuby, svatbu a mojí korunovaci."

,,Otec bude nadšenej," pronesla jsem sarkasticky a usmála se.

,,To jo, kdy budeme přistávat?"

,,Do půl hodiny, nějak tak."

(Ne)dokonalý ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat