(Ne)dokonalý ✔️

16. Sama

,,Slečno, měla byste vstávat!" probudil mě hlas Sindy.

,,Řekněte, že mi není dobře" zamumlala jsem a otočila se na druhou stranu.

,,Měla byste jíst, za ani ne půl hodiny je oběd!"

Co?! Rychle jsem se posadila a rozhlédla se kolem sebe. Vážně už bylo tolik?!

Sindy na mě vytřeštila oči. Vyskočila jsem z postele a rovnou do koupelny. Jestli přijdu pozdě, matka mě zabije. Sice by to bylo zajímavé zpestření, ale já jsem se s ní nechtěla hádat tady. Hádek už mám jednou pro vždy dost.

...

,,Bety?" slyšela jsem bratra. Zrovna jsme seděli na terase a pili poobědový čaj. Nechápu, proč takový hovadiny děláme!

,,No?"

,,Potřebuji s tebou soukromě mluvit. Šla bys mě prosím doprovodit do zahrady" usmál se na mě. Skoro nikdo si nás nevšímal.

,,Klidně" odbyla jsem ho ledabyle a šla za ním.

,,Co se včera stalo mezi tebou a Alexem?"

Vyvalila jsem na něj oči. Jak o tom sakra ví?! To mu to jako řekl?! Je miglej?!

,,O čem to mluvíš?" snažila jsem se to zahrát na nechápavou.

,,Včera přišel a začal něco mlít o tom, že něco strašně posral a takový hovadiny!" prakticky všechno šeptal.

,,Nechápu o čem mluvíš!" a vůbec se mi s tebou o tom nechce mluvit! Dořekla jsem si pro sebe.

,,Proč mi to nechceš říct?"

,,Co ti nechci říct?"

,,Co se stalo mezi tebou a Alexem?" vyjel na mě Andrew.

,,Nic... A kdyby se něco stalo, tak tebe to nemá co zajímat! Je to jen moje věc!" otočila jsem se a odešla.

...

,,Princezno Elisabeth, prosím otočte se!" volali fotografové ze všech stran. Vyšlapávala jsem schody do letadla a doufala, že co nejdříve budeme doma.

S rodičema jsem furt nemluvila. Andrew nemluvil se mnou. George měl svých starostí dost a ostatní?

,,Můžu?" usmál se Marcus a sedl si vedle mě. Úsměv jsem mu opětovala a dál se dívala z okna.

,,Co se děje?"

,,Budu se vdávat" oznámila jsem ledabyle. Nechtěla jsem o tom moc mluvit.

,,Jo s Alexem" řekl a zakýval hlavou.

,,CO?" vyjela jsem.

,,Otec to včera říkal" oznámil mi. Já na něj nepřestávala zírat.

,,Ty o tom nevíš?"

,,Mám si brát Michaela!"

,,Tak to je hoooodně divný!" poznamenal a rozhlížel se okolo. Otec nás oba pozoroval. Rychle jsem se zvedla a namířila si to za ním.

,,Elisabeth?" tázavě se na mě díval.

,,Koho si mám do prdele za rok brát?!" začala jsem křičet. Babička s matkou na mě vyjeveně zírali, bratři se chtěli dozvědět odpověď a Ashley si vůbec ničeho nevšimla.

,,To ještě nevím jistě" řekl a otevřel knihu.

,,Jak jako, že to nevíš jistě?" pořád jsem křičela.

,,Michael zásnuby s tebou pro zatím odložil, důvod si můžeš domyslet. Mají o tebe zájem i jiní, nemysli si že ne. Jsi z významného rodu!" začal vychvalovat náš rod. Otočila jsem se a zamířila zpět na sedadlo.

Než cokoliv stačil doříct, nasadila jsem si sluchátka a podala se hudbě.

Marcus vedle mě usnul a ostatní jsem naštěstí neviděla.

...

Domov! Hrozný hnusný domov! Nesnáším to tu, ale je to nějakým způsobem i mé útočiště.

,,Vaše Výsosti měla byste jít na večeři." oznámila mi Anne.

,,Dneska ne!" zamumlala jsem a zachumlala se do deky.

,,Dobře, řeknu, že vám je nevolno." zavřela dveře a odešla. Konečně sama!

...

,,Lizy!" křičel Andrew a bušil na moje dveře.

Tak na tohle mu vážně neotevřu!

I tak bez vyzvání vrazil do mého pokoje.

,,Co chceš?" vyštěkla jsem na něj.

,,Nesmíš se na mě zlobit," oznámil mi ,,prosím, Bety! Jsi jediná holka, se kterou se tady dá bavit!"

,,Hele, to ty mě obviňuješ! A pleteš se do mých věcí!"

,,Chci tě jenom chránit! Jsi moje sestra! No tak Bety, co se stalo?"

,,Pohádala jsem se s Alexem" oznámila jsem a šla si sednout na postel. Andrew si sednul za mnou.

,,No a? Vy se hádáte pořád. Co bylo jiný?"

,,Asi jsem se mu líbila a on mě pak viděl líbat se s Maxem, kterej se jen tak mimochodem bude ženit! Obviňoval mě z hrozných věcí a já jsem nic neřekla..."

,,Aha, a proč změnil názor?"

,,Proč by měl změnit názor?"

,,No, večer za mnou přišel a byl totálně ožralej! Mlel hovadiny o tom, že to s tebou posral. Že to neměl nikdy říkat a tak..."

,,Aha" nechtěla jsem to poslouchat, konečně se mi přestal líbit, tak proč bych měla poslouchat tohle?!

,,Ty to asi nechceš slyšet, že?" chápavě se usmál Andrew.

Úsměv jsem mu opětovala. Andrew vstal a chystal se k odchodu.

,,Neměla bys to s ním vzdávat. Stojí o tebe!" zavřel dveře a já zůstala sama. Zase...

Pitomej Andrew! Proč vždycky musí říct něco, co mě totálně složí?!