(Ne)dokonalý ✔️

1. Život princezny

Být královskou dcerou se zdá tak úžasné. Snad každá dívka chce být princeznou. Mít krásné šaty, koketovat s okouzlujícími gentlemany, chodit na plesy a jednou následně usednout na trůn. Ale já nikdy nic takového nechtěla!!!

Celý život poslouchám, jak mám být dokonalá. Ale já prostě nejsem dokonalá a nikdy jsem nebyla! A dnes, kdy mě celý národ bude sledovat, jak scházím to pitomě dlouhý schodiště, jakožto plnoletá (no plnoletá, nevím jestli je mít sedmnáct plnoletost) dcera krále a královny, si mám prý najít vhodného adepta na budoucího manžela. Nesnáším svůj život.

Kéž bych mohla být jako normální sedmnáctiletý holky. Sledovat seriály a filmy, randit s klukama, dělat blbosti a nosit normální oblečení. Tohle jsem chtěla, ale nikdy jsem to nemohla mít.

,,Vaše Výsosti" ozvala se moje komorná. Sakra kam teď? Rychle jsem vyběhla z knihovny a běžela ke schodům. Musela jsem se jí vyhnout, protože by mě donutila se jít chystat na ten dnešní ples.

,,Luiso, co tu děláte?" ozvala se matka. Asi se s komornou střetla na chodbě. Super teď mě bude hledat celý palác!

,,Vaše Veličenstvo omlouvám se, ale nemohu najít Její Výsost princeznu Elisabeth." ozvala se komorná slabým hláskem. Práskačka! Vlezla jsem do prvních dveří, na které jsem narazila. Byly to dveře do komory na košťata.

,,Asi se opět schovává. Mohla by už konečně dospět!" stěžovala si matka. Na chodbě se ozvaly další kroky.

,,Vaše Veličenstvo" ozval se známý hlas hlavního sluhy Rogerse. Jeden z mála lidí v paláci, co jsem fakt měla ráda. Rogers pokračoval: ,,Mohu vám být nápomocen?"

,,Neviděl jste princeznu Elisabeth?"

,,Neviděl, Vaše Veličenstvo" 

,,Kde ta holka zase vězí?!" ještě řekla máma. Potom se ozvaly jen kroky mířící pryč.

...

Ještě hodinu jsem byla zavřená v komoře. Nechtělo se mi jít do pokoje a poslouchat dlouhý proslov o tom, jak se mám chystat vždy tři hodiny před začátkem.

Najednou někdo otevřel dveře. Můj nejstarší bratr George. Bylo mu 21.

,,Víš, že tě hledá celý palác?" zeptal se s úsměvem na tváři.

,,Víš, jak je to schodiště, po kterým dneska půjdu, dlouhý?" usmála jsem se.

,,Vím" řekl zkušeně.

,,Ty jsi měl však jen smoking, já půjdu v šatech s vlečkou!"

,,Vyhrála jsi" usmál se. Najednou se ozvaly kroky. Rychle se vtlačil taky dovnitř a zavřel dveře.

,,Ale copak, taky tě hledá celý palác?"

,,Jo, už ve tři po mě chtěli, abych se šel připravovat!"

Dveře se opět otevřely a v nich pro změnu stál můj další starší bratr, Andrew. Tomu bylo už 20.

,,Pomoc, chtějí mě odvést ke kosmetičce!" zasténal a vmáčkl se k nám.

,,Proč je dnešek tak důležitej?" zeptala jsem se obou bratrů.

,,Nevím" zašeptal starší mladší bratr.

,,Já vím" řekl ještě víc potichu George. V tom se dveře rozletěly potřetí. Nestál v nich však ani jeden z našich mladších sourozenců, ale otec.

,,Všichni tři okamžitě do svých pokojů!" řekl, ale chápavě se na nás tři díval. George mu byl vážně dost podobný, jak povahově tak vzhledově. Vysoká mohutná postava, uhlazené blond vlasy a husté obočí. Andrew byl zase po matce. Měl zrzavé vlasy, menší, ale svalnatou postavu a dost podobný obličej jako ona. Já nebyla ani po jednou z rodičů. Měla jsem dlouhé černé rovné vlasy s šedýma až trošičku modrýma očima. Střední výšku a povahově jsem se nepodobala ani jednomu z nich. Prostě jsem byla totálně jiná. I chováním jsem se od nich vždy odlišovala. Vlastně chováním jsem se dost odlišovala ode všech!

V pokoji na mě už čekal houf komorných. Slavnost měla začít až za dvě hodiny, ale to u nás znamenala, že jsme ve skluzu. Než jakákoliv z nich stačila vydat hlásku, stihla jsem se schovat v koupelně. 

Tam jsem se zdržela na další hodinu.

...

,,Elisabeth! To nemyslíš vážně!" uslyšela jsem za dveřmi babičku. Super ta tu chyběla. Jestli jsem nebyl po rodičích, tak po babičce už teprve ne. Ta byla ztělesněním samotného ďábla. A moje chování totálně nesnášela. Dalo by se říct, že jsem byla její nejneoblíbenější vnouče, ale to by znělo moc hnusně. Jakožto prvorozená dcera jsem podle ní totiž měla být dokonalá. Perfektní princeznička, co koketuje s každým prachatým dědkem. A nakonec si vybere dokonalého muže a stane se královnou nějakého obrovského bohatého státu.

,,Ano, babi?" vylezla jsem z koupelny kompletně nachystaná. Teda kromě oblečení, měla jsem župan.

,,Víš kolik je hodin?"

,,Šest?"

,,Ano, šest a podívej, jak vypadáš!"

,,Je to můj ples, můžu na něj přijít pozdě! A navíc to začíná až za hodinu a mě se stačí jen oblíct!"

,,Mluv spisovně! A nebuď drzá!" vyjela na mě ,,Okamžitě se začni chystat nebo si mě nepřej! Nezkazíš přece ples!" otočila se a odešla. 

Komorné jsem vyhnala ven a oblékla se sama. Bílé vrstvené krajkové šaty byly prostě otřesný. Nesnášela jsem cokoliv zdobeného. Jak sakra mám v tomhle vypadat dobře?!

A v tom mě to napadlo! Náhradní šaty! Byly dokonalý, jednoduchý, na ramínka a bez krajky!

Z šatníku jsem vytáhla náhradní šaty a nasoukala se do nich. Padly dokonale a vypadaly na mě fakt dobře. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a bohužel jsem si musela vzít boty na podpatku! Tuhle změnu babička nepřežije!

,,Vaše Výsosti?" ozvala se Sindy.

,,Jsem hotová!"