(Ne)dokonalý ✔️

36. Konečné rozhodnutí

,,Co to je?" dívala jsem se na papír před sebou. Už jsme byli doma a Andrew si mě zavolal na nějakou důležitou poradu.

,,Smlouva" prohlásil tiše. Nastalo ticho.

,,Koho?" konečně jsem pochopila, o co se jedná. Otec mě prodal.

,,Joshe Dernovského" prohlásil vážně Andrew. Tohle bolelo. Vážně. Muset se vdát a ještě k tomu celej život vídat Alexe?

,,Musí to jít nějak zrušit!" křičela jsem a prudce vstala.

Andrew se zaraženě díval do země. Meggie mě přišla obejmout.

,,Nesnáším ho. Tak moc ho nesnáším. Jak mi to mohl udělat?"

...

Viděla jsem jediné východisko. Útěk... Vyřeší se tím vše.

A jednou možná budu moct být sama sebou. Možná... Ta smlouva nelze zrušit. Ani právníci si s tím nevěděli rady.

,,Na co myslíš?" zeptal se Marcus a odložil svůj telefon.

,,Jsi zase zamilovaná?" dělala si ze mě srandu Meggie.

,,Ne, a už nikdy ani nebudu," poznamenala jsem a trochu se ušklíbla.

,,Jo, zapomněla jsem ti říct. Alex s Karen přijedou na návštěvu," oznámila mi Meggie a trochu smutně se na mě podívala.

Jen jsem přikývla: ,,Kdy?"

,,Za týden" pronesla a zkoumavě na mě pohlédla. Nechtěla jsem to řešit. V mé mysli jsem se přes to už dávno přenesla. Jo, jen v mysli...

,,O co, že sním všechny tři rohlíky do minuty?" usmál se potutelně Marcus a ukázal na jídlo před sebou. Ano, takhle můj bratr řešil všechno. Změnil téma a dál se nevyjadřoval. 

Začala jsem se smát a nevím proč, jsem šla raději pryč. Bloudila jsem hradem a přemýšlela. Co by mi tu chybělo kromě rodiny?

Otevřela jsem dveře a vešla do kuchyně. Dnes tu bylo docela prázdno. Byla doba po obědě, takže skoro všichni měli zatím volno. Byli zde jen Hannah a pár dalších služek.

,,Ahoj" pozdravila jsem a sedla si na své oblíbené místo. Hannah se usmála a přišla si sednou ke mně.

,,Dobrý den princezno."

,,Ale no tak, přece mi už můžeš za tu dobu tykat Hannah. Jsi pro mě jako matka. Vychovala jsi mě. Nosila mi horkou čokoládu. Dívala se se mnou na filmy. Okřikovala mě u vaření," začala jsem se při vzpomínce smát.

,,Vy víte, že to tak nejde princezno" podívala se na mě trochu zklamaným pohledem, ale také se usmála.

,,Prosím, jen mi třeba říkej ahoj a ne dobrý den" prohlásila jsem a předvedla její hlas.

Hannah se na mě podívala potěšeným a trochu vyčítavým pohledem.

,,A co se vlastně děje?" změnila téma.

,,Mám se vdávat a moje bývalá láska sem přijede za týden na návštěvu se svou snoubenkou. Vlastně je všechno skoro fajn!"

,,Princ Alex?"

,,Ano a jen tak mimochodem si mám brát jeho bratra."

Celou dobu jsem předstírala úsměv.

,,Kdy se máte vdávat?"

,,Do konce roku mě má požádat o ruku... Někdy mám chuť to tady všechno nechat a odejít."

,,Je to také možnost... Všichni by vás pochopili."

,,Odpustila bys mi to?"

,,Vždycky... Ale budeš mi muset psát!"

Vstala jsem a rychle ji objala. Možná měla pravdu. Možná by mě všichni pochopili...

...

,,Takže mi dokážete vyrobit falešný občanský průkaz?"

,,Ano, stačí si ho jen vyzvednout."

,,Dobře, vyzvednu si ho v pátek ve tři hodiny v parku. Víte kde."

,,Chápu to dobře, že nechcete, aby o tom někdo věděl?"

,,Nebojte, nemám problém vám zaplatit více," zavěsila jsem.

,,Bety? Co tam děláš?" zeptal se udiveně Marcus a vešel do bývalé ložnice našich rodičů.

Rychle mysli!

,,Matka mi kdysi zabavila tričko, tak se ho snažím najít. Asi ho vyhodila," nevinně jsem se usmála a pokročila rameny.

Marcus jen zakroutil hlavou a odešel pryč.

Musím pryč. I když je všechny miluji, nemůžu žít s tím idiotem. Je dokonce horší než Michael!

Rychle jsem vyšla z pokoje a zamířila do salónku. Dnes měla přijet matka s Ashley.

Místo těch dvou jsem tu našla Andrewa a Meggie. Seděli vedle sebe a něco probírali. Když jsem přišla, ihned zmlkli.

,,O co jde?" zeptala jsme se a posadila se na stůl.

,,Kdy zítra odjíždíš?" zeptal se Andrew.

,,Ale hned brzo ráno, proč?"

,,Stihneš se vrátit?"

,,Jo, nebojte. Jen jedu na malou návštěvu," nerada jsem jim lhala a dost bolelo, že s něčím takovým se potýkám sama.

,,Tak tam všechny pozdravuj. Znáš to řekni všem sestřenkám, že je máme rádi a tak. Moc se s tím nepárej."

,,Spolehni se."

,,Vaše Veličenstva, přijela Vaše matka," prohlásila služebná a pustila ji dovnitř.

Ona a Ashley tam pobyly jen chvíli. Musely jet na nějakou jinou akci a my jsme měli být jen krátká zastávka.

,,Tak pá zlatíčko" objala mě. Naposledy jsme se jí podívala do očí a nechala ji jít.

,,Zdar ségra. Uvidíme se příští týden" usmála se Ashley a taky mě objala.

Kéž bychom se viděly. Pomyslela jsme si a taky ji nechala jít.

...

Procházela jsme se po zámku a připomínala si šťastné i smutné chvíle.

Byl jsem tu dost možná naposledy.

Znala jsme zde každou skulinku, každou komoru, každou chodbu. I tak mi to tu vše připadalo cizí. Jako bych sem nepatřila. A taky nikdy nebudu.

Rychle jsem se vrátila do pokoje a zkontroloval svůj kufr.

Věci na oblečení, hygienické potřeby, nějaké peníze na jídlo a bydlení, fotky a všechny ostatní důležitý malý drobnosti.

Sedla jsem si ke stolu a přečetla si dopis, který na něm ležel.

Andrew, Meg a Marcusi,
Ano, je to pravda. Odešla jsem a nemám v plánu se vrátit. Nedokážu si ho vzít a nechci s ním žít. Musíte to pochopit, prosím. Snažte se mě pochopit. Všechny Vás mám moc ráda a tenhle krok je pro mě opravdu těžký, ale není jiná možnost. Nikdy tady nebudu šťastná. V tomhle světě ne.
Slibuji, že Vám budu jednou za týden volat, že jsem v pořádku.

Miluju Vás všechny
Bety
P.S. Pozdravujte matku s Ash a na ty zbylé dva kašlete!

Zapečetila jsem dopis a nechala ho ležet na stole. Tímhle končí můj život tady. Navždy...