(Ne)dokonalý ✔️

6. Párty podle předpisů

,,Tohle je ta nejvíc nudná párty, na který jsem kdy byla!" stěžovala si Ashley. Má vážně, co říkat když jí je čtrvnáct. 

,,A není tu nějak málo lidí?" zeptal se Marcus. To je taky expert na párty, když je mu šestnást! Radši jsem se vydala pryč.

George si právě povídal s nějakou pozvanou dívkou, asi se snaží najít si ženu. Zato Andrew vypadal víc znuděně než obvykle. Fakt skvělá párty...

V deset nás rodiče konečně opustili a já mohla jít taky pryč. Už to trvalo věčnost. Stačilo mi pár rozhovorů s úchylným Stuartem a moc egoistickým Michaelem a byla jsem společensky vyčerpaná na rok.

Chystala jsem se na odchod, když v tom mi bratr zastupil cestu. Přesněji Andrew.

,,Kam pak jdeš Bety?" zeptal se.

,,Ruku na srdce, je to straaaaaaašně nudný! A já tu s těma magorama nechci být," odstrčila jsem ho stranou. On mě však chytil za ruku a přitáhl zpátky.

,,Vážně si myslíš, že by takhle vypadala moje doopravdová oslava?" usmál se a ukázal za mě. Všichni zmizeli. Zůstali tu je služky, co uklízely jídlo a pití. Bratr mě nasměroval ven do zahrady.

,,Už mi to došlo!" řekla jsem a otočila se zpět k němu ,,Zahradní dům!", bratr přikývl.

Zahradní dům byla budova vzadu v zahradě. Rodiče tam někdy pořádali své dýchánky nebo tajná setkání či zasedání. My jsme to měli jako party house. Byla tam spousta jídla a pití. Obrovská místnost na tancování a spoustu pokojů. Navíc to bylo odříznuté od paláce a hluk tam tím pádem nedoléhal.

,,To je naprosto geniální!" pochválila jsem bratra a šla dál do zahrady. Konečně jsme dorazili k místu. Jo, vlastně taky tam byl bazén a vířivka.

Vevnitř už hrála hudba. Bratr šel rychle dovnitř a se všemi se pozdravil. Já se opatrně vplížila dovnitř, aby mě nikdo nezahlédl a šla rovnou ke stolu s pitím.

...

Byla půlnoc, párty už se pořádně rozjížděla. Nikomu vůbec nevadilo, že by je někdo mohl sledovat nebo je fotit. Bylo jim to totálně ukradený. Všichni ti lidi, co jsem normálně viděla až moc vážný a vžitý do role, byli najednou tak bezstarostní. Jako by jim na ničem nezáleželo. Takový život bych chtěla vést, ale ne tady a ne s nimi.

Vyšla jsem ven k bazénu. Nikdo tam nebyl. Všichni byli vevnitř a užívali si jednu z mála úžasných chvil v jejich životě, ale já tam s nimi nechtěla být! Nebyla jsem jako ty holky, co si musí o pozornost prosit. Šla jsem se radši projít. Nechala jsem tam jen boty. Přece tu nebudu celej den v balerínách!

Jezírko vypadalo za svitu měsíce dokonale. Měsíční paprsky odrážející se ve vodě tančily na vlnkách a já v té chvíli chtěla umět chodit po vodě a jen tak se nechat unášet.

,,Vážně Lizy? Co tu děláš? Je tam přece párty!"

Nasupeně jsem se na něj podívala. Kupodivu nebyl opilej, jako většina dnešního osazenstva. Přišel ke mně na malé molo.

,,Jak jsi mi to řekl?" snažila jsem se zůstat v klidu.

,,Sluší ti to" usmál se a pokusil se mě dotnout. Co se s ním sakra děje?

,,Co ti sakra je? Už odjakživa na mě nadáváš, posmíváš se mi a urážíš mě a najednou z ničeho nic mi říkáš takový divný věci a snažíš se přátelit?!" vyjela jsem na něj.

On se na mě upřeně díval, a pak se posadil. Teprve teď jsem si všimla, že má v ruce moje boty. Sedla jsem si vedle něj.

,,Co se děje?" zeptala jsem se ho. Vypadal dost zdeptaně.

,,Je mi 20 a za ani ne půl roku mi má být 21." vysvětlil.

,,Takže nastoupíš na trůn" usoudila jsem.

,,Otec mi domluvil sňatek. S nějakou holkou z nóbl rodiny a já jí dost možná ani neznám" zamračil se. V téhle chvíli mi připadal sakra hezkej. Měl dokonalý hnědý vlasy s oříškovýma očima a jeho ostré rysy ve tváři mu dodávaly jakousi vážnost a autoritu. Byl stvořený pro krále, ale já ho jako krále asi nikdy vidět nebudu.

,,To je blbý" soustrasně jsem se na něj podívala.

,,Víš, jsi pro mě jako sestra. Vyrůstali jsme spolu, škádlili se a já s tebou nechci ztratit kontakt."

,,My jsme spolu někdy měli kontakt?"

,,Já to myslel jinak. Vím, jak nesnášíš všechny ty formality a jakožto král bych se musel chovat dost jinak. A jak tě znám, ty by ses mi kvůli tomu vyhýbala. Jen protože by všichni chtěli se střetnout s králem a ty by ses chtěla odlišit."

,,To je pravda, ale nemysli si, že já to budu mít jiný! Já budu buď ta, která se nechá upoutat na trůn jakožto dokonalá manželka, nebo budu jako vyvrhel rodiny."

,,A otázka je, co je lepší?" jen zakroutil hlavou.

,,Já v tom mám docela jasno" přiznala jsem se.

,,Vážně? Ty chceš utéct?" tázavě se na mě podíval. V jeho očích bylo znát zklamání.

,,Ještě nevím, ale je to možnost. Upřímně ani nevím, co by mě zastavilo."

,,Alexi!" ozvalo se kdesi za našimi zády. Alex se zvedl a já taky.

,,Jo, přinesl jsem ti boty." ukázal na baleríny v ruce ,,Chceš je nazout?"

,,Ha ha vtipný" řekla jsem sarkasticky a baleríny mu z rukou vytrhla ,,Víš, co by bylo ještě víc vtipný?" ďábelsky jsem se usmála. On na mě jen nechápavě hleděl. Obě boty jsem hodila přímo doprostřed jezírka.

,,Jsi praštěná Lizy!" tak teď to teda posral. Strčila jsem do něj a on spadl rovnou do jezírka.

,,Nikdy mi neříkej tím jménem!" ještě jsem na něho křikla. On se jen usmál tím svým debilním úsměvem. Očividně se fakt bavil. Rychle jsem se rozběhla k paláci. Bosky jsem se dostala až do ložnice a rychle za sebou zavřela dveře. Opřela jsem se o ně a sjela až k zemi.

Ten pocit, ten hnusnej pocit, co se mi zrovna tvořil v hlavě. Pořád jsem viděla, jak se na mě upřeně dívá. Jak řekl, že jsem úžasná a jedinečná. Nikdo mi nikdy nic takového neřekl. Musela jsem začít myslet na něco jiného. Rychle jsem šla do vany. Třeba ty pocity ze sebe smyju!