(Ne)dokonalý ✔️

Epilog

Seděla jsem na okenním parapetu obklopena polštáři a zrovna hrál playlist mých oblíbených písní.

,,Bety! Co tu sakra děláš? Za chvíli máme vyjíždět!" usmála se Meggie a pohladila si kulaté břicho. Seskočila jsem dolů na zem a přistoupila opatrně k ní.

,,Prosím tě, beze mě to nezačne!" usmála jsem se a objala ji.

,,Ty jsi nervózní!" obvinila jsem ji a začala se smát.

,,Taky se mi vdává prakticky sestra!" jen zakroutila hlavou ,,Jdu dolů, za chvíli odjíždíme. Potom pro tebe přijde Marcus."

Mávla na mě a odešla. Zase jsem se na chvíli ocitla samotná. Jak jsem se sem vůbec dostala? Jo, už vím.

,,Neříkej mi Lizy!"

,,To je to jediný, co tě na tý větě zaujalo?" usmál se, protože podle mého výrazu věděl, že má vyhráno.

Probodla jsem ho napůl hnusným a napůl šťastným pohledem: ,,Jak to mám říct, aby to nebylo klišé?"

,,To nejde všechno, co na to můžeš říct, bude klišé." postavil se a přitáhl si mě k sobě.

,,Dobře, asi si tě vezmu. Nemám moc, co jinýho na výběr..."

,,Doopravdy originální odpověď" zakroutil hlavou a usmál se.

,,Já jsem vždycky originální..." usmála jsem se a políbila ho.

,,Připravená?" zeptal se někdo ode dveří. Naposledy jsem se podívala na sebe do zrcadla a na chvíli se zastavila. Ty šaty mi fakt seděly. Jednoduchý, bez závoje, bez vlečky. Jen čistě bílý s ozdobeným vrchem, bez ramínek a samozřejmě volnější.

,,Asi jo" pokrčila jsem rameny a zazubila se na Marcuse.

,,Sluší ti to!"

,,Já vím" zasmála jsem se.

...

Já, Ashley, Anna a Meggie jsme čekaly v takové místnosti před obřadním sálem. Myslím tím v kostele. Nejsem na tady ty blbosti moc zběhlá.

,,Víš, že se ženeš do něčeho, co si v životě vždycky bojkotovala a nikdy to nechtěla?" zeptala se Meggie.

,,Vážně mě teď navádíš, abych utekla tvýmu bratranci od oltáře?" zašklebila jsem se.

,,Ne, jen na to poukazuju."

,,Vím, ale s ním to bude sranda a asi si nedokážu představit život bez něj... Zkusila jsem to, ale nějak mi tam pořád něco chybělo. Nejen vy. Ale i něco jinýho..."

,,Důvod, proč při útěku s nikým nechodila..." poukázala na to Anna. Ano, pro ní to byl trochu šok. Zjistit, že jsem doopravdy princezna a navíc zasnoubená s princem této země, který se má za dva týdny stát králem. I přes to mě podržela a jela se mnou sem. 

,,To je tak romantický... Oba jste do sebe byli zamilovaní přes rok a ani jeden o tom nevěděl..." zasnila se Ashley.

,,Nemám ráda romantický věci, ale svatba v lednu je trochu romantická, takže se mi to tolik neprotiví."

,,Co je na svatbě v lednu romantickýho?" zeptala se Anna.

,,Sníh?"

Za chvíli už jsme se řadily do zástupu. První odešla Ashley, za ní Anna a jako hlavní družička Meggie.

,,Tak a jsme tu jen my dva" usmál se Marcus. Vedl mě k oltáři. Andrew šel za hlavního svědka Alexovi a s otcem jsem nemluvila už půl roku. Nechtěla jsem se znovu ponořit do toho moře sebelítosti a strachu.

,,Jestli spadnu, budeš za to moct ty!" usmála jsem se a zavěsila se mu do rámě. Marcus se jen usmál a před námi se v tu chvíli otevřely dveře.

Pomalu jsme šli zatočenou uličkou a lidi kolem mě jen vzdychali. Já ovšem čekala na tu jedinou tvář, jeho tvář. Usmál se na mě trochu vítězným úsměvem a zároveň šťastným. Bratr mě dovedl k němu a já se na něj taky zářivě usmála.

Ano, začala jsem žít život, který jsem nikdy žít nechtěla. Ale on ten život dělal snesitelným, úžasným a dobrodružným. Jedině s ním jsem chtěla žít, ať už v chudobě nebo v přepychu. Byla to pravá láska. Kvůli němu jsem se dokázala změnit a věděla jsem, že on by to pro mě dokázal taky.

Tehdy jsem utekla kvůli tomu, že jsem chtěla zkusit něco nového a líbilo se mi to, ale bez něj to nebylo ono. Ať jsem dělala cokoliv, pořád jsem se k němu v mysli vracela a pořád jsem pro něj měla schovanou část srdce. Miluju ho a nedokážu si představit život s nikým jiným.