(Ne)dokonalý ✔️

37. Nové já

Ráno jsem brzy opustila zámek a ve dvě už jsem byla v hlavním městě Korijska. Měl mě zde čekat ten chlap s občankou.

Moje teta měla zámek kousek odsud. Tak 1km za městem. Řidič zastavil u jednoho hotelu, kde jsem se s nimi měla setkat. Vyndal mi kufr a odjel.

Všichni už očekávali můj příchod, ale já se vytratila na záchod, kde jsem se převlékla do civilního oblečení. Ještě jsem se zamaskovala parukou a slunečními brýlemi.

Vyšla jsem ven a nikdo mě nepoznal. Strážný u dveří si dokonce myslel, že jsem jedním z hostů a zdvořile mě pozdravil. Nikdo si dokonce nevšimnul ani kufru, který jsem měla s princeznou stejný.

Park byl asi deset minut chůze. Páni, nikdy jsem neviděla tolik bezstarostných lidí. Byl to úplně jiný svět než ten, který jsem znala.

V parku už čekal ten chlap. Dala jsem mu peníze a tím jsem potvrdila svou samostatnost. Už nejsem na nikom závislá a už nikdy na nikom nebudu.

,,Tak a teď rychle sehnat taxi," zašeptala jsme a vytáhla nový telefon, který jsme si pořídila ještě doma.

Za ani ne tři hodiny už jsem byla u pobřeží. Měla jsem v plánu najít si byt, ale už bylo dost pozdě.

Radši se ubytuji v hotelu.

...

,,Nejžhavější novinkou je teď momentálně, útěk princezny Elisabeth. Její bratr dnes dal prohlášení do novin, že princezna údajně opustila naší zemi a nehodlá se vrátit."

Vypnula jsem televizi. Nechtěla jsem poslouchat teorie o mém útěku. Teď musím hlavně změnit svou vizáž. Moje fotka totiž kolovala internetem a všemi zprávami v zemi. Nejenom v naší, ale i v sousedních zemích. Teď jsem, ale oficiální obyvatelka Korijska. Ano, Korijska. Je to dostatečně velká oblast, než aby mě zde někdo hledal.

Možná kdybych si ostříhala vlasy a nosila brýle... Možná by mě nikdo nepoznal. Mohlo by to teoreticky stačit. Stejně jsem skoro na všech fotkách hrozně nastrojená a upravená...

...

Přežila jsem první noc. Samostatná a samotná... Možná je to zvláštní nebo taky ne. Chtěla jsem to tak a taky to tak mít budu. Doufajíc, že všichni tady na této straně země nebudou řešit, kdo jsem, jsem se vydala na průzkum. Moje první zastávka bylo kadeřnictví.

Byl tam chlapík, co si mě zvláštně prohlížel, ale nechal to být. Co by taky princezna dělala na pobřeží Korijska? Tak daleko od jejího domovu v tak chudé a dalo by se říci podivné končině?

,,Takže jak to bude slečno?" zeptal se mě kadeřník a obdařil mě také trochu zkoumavým pohledem. Moje fotky z televizorů nemizely, naopak jen přibývaly. Ovšem díky make-upu, líčení a obvykle i nastínování jsem se na těch fotkách moc nepoznávala. Raději jsem přestala přemýšlet o možných dohadech a začala mluvit s kadeřníkem: ,,Ráda bych si nechala ostříhat vlasy. Tak asi po ramena."

,,Nebude to škoda? Máte opravdu krásné vlasy a jak je máte úžasně dlouhé!" usmál se a začal mi je česat.

,,Ne, chci je ostříhat!" prohlásila jsem rázně. Moje vlasy teď dosahovaly délky skoro až po zadek. Bude to doopravdy změna. Nikdy za svůj život jsem neměla krátké vlasy. Teda, co si pamatuju.

...

,,Můžete se podívat," usmál se a otočil mě k zrcadlu. Vypadala jsem jinak, trochu víc dospěle a trochu víc jako já. Sice to bylo jen ostříhání, ale docela se mi změnila vizáž.

,,Takže slečno Morsenová, jak se Vám líbí Váš nový účes?" ano, mé nové jméno je Mary Morsenová. Nevím, jak mě to napadlo, ale musím si na něj zvyknout.

,,Je to dokonalé!" prohlásila jsem a široce se usmála. Po zaplacení jsem se vydala hledat nový byt. Pomocí inzerátů v novinách jsem měla už tři vyhlídnuté a teď mě jen čekala jejich návštěva.

Ano, já princezna jsem si šla hledat malý byt na nějakém pobřeží cizího státu. Babička by mě zabila. Je pravda, že doma mě všichni hledají. Předpokládá se, že nebudu jinde než v Mórii. A další mě hledají ve velkoměstech sousedních států. Tohle by nikoho nenapadlo. Zapadlé město někde na kraji státu! Pfff. Nikdo z královských by sem nikdy nevkročil.

První byt byl doopravdy hezký. Hezká čtvrť. Moc hezký dům. Vlastně vše se mi zde líbilo, ale nechtěla jsem se usadit hned napoprvé. 

Byla jsem i na dalších dvou místech, ale tomu prvnímu se nevyrovnal. S majitelem jsem se domluvila na placení nájmu, dala jsem mu už za první měsíc a mohla jsem se jít přestěhovat.

Peníze mi bohatě budou stačit na zaplacení dalších 4 měsíců bydlení i na nějaké jídlo. I tak mám v plánu si hned zítra najít práci. Jo, a musím si koupit ještě nábytek. V mém novém dvoupokojovém bytě byla jen malá kuchyňka, koupelna a skříň.

Jo, tohle je můj nový život. Sice děsivý, ale dobrodružný... I tak se mi už teď po všech stýská. Dala bych všechno za to, abychom mohli být spolu, jenže to nešlo...