(Ne)dokonalý ✔️

13. Můj budoucí manžel...

Celý měsíc jsem s rodiči nepromluvila. Oni to naštěstí respektovali, totiž někteří z nich. Babička se neubránila jakékoliv možnosti si do mě rýpnout nebo mě seřvat. Celá ona...

V den odletu do Arijska jsem měla dost deprese. Krom toho, že jedu za svým budoucím manželem, jsem ještě byla totálně mimo kvůli Alexovi. On tam totiž bude taky. Úžasný...

,,Bety!" žduchnul do mě Andrew. Seděli jsme v limuzíně a jeli na letiště.

,,No?" řekla jsem trochu ospalým tónem. A rozhlédla se okolo. Všichni už byli pryč. Vlastně všichni sourozenci. Rodiče, babička a George jeli vlastní limuzínou, jakožto větší elita. 

,,Už jsme tady!" ukázal ven. A doopravdy jsme tam byli. Velké letiště, kde na nás čekal soukromý tryskáč, bylo narváno různými vojáky, strážci a novináři. Nadechla jsem se a vystoupila ven. Už měsíc o mně novináři psali hrozné věci. Vymýšleli teorie o možném těhotenství s nějakým strážným, o mém smutku nebo o tom, proč ta trhlá princezna už měsíc nic neprovedla. Jakmile jsem vystoupila a nasadila svůj ledový výraz, fotoaparáty se rozcvakaly ještě více, než u George a rodičů. Jak se asi musí cítit babička...hmm.

Jako pokaždé, když jsme někam letěli, jsem seděla úplně vzadu u okna. Všichni ostatní seděli u sebe a něco si povídali. Já jako totální asociál, a teď i momentální vyvrhel rodiny, jsem se do rozhovorů moc nezapojovala.

,,Slečno dáte si něco?" usmála se na mě Sindy.

,,Ne, zatím ne. A jďete si sednout, čeká nás dlouhá cesta" usmála jsem se na ni. Sindy, jakožto má nejvěrnější a nejmilejší pomocnice, samozřejmě jela se mnou. Na druhé straně letadla však někdo spatřil můj úsměv. Babička. Ihned na mě upřela svůj zrak a doufala, že za ni přijdu. Já se na ni jen hnusně podívala a otočila hlavou jinam. No jo, vroucí láska.

...

Výstup z letadla byl poměrně stejný, ale tam na nás čekalo více lidí. Opět jsem vystupovala poslední a opět se o mě nejvíce zajímali. Nevím, proč jsem je najednou tak moc zajímala, když za celý svůj život jsem nejvíc nudná!

Z každé strany se ozívalo: Princezno Elisabeth, co se s vámi děje? Princezno, otočila by jste se prosím na nás? Proč jste tak smutná?

Po dlouhé cestě do autem jsem byla zralá jít do postele. To však nešlo. Musela jsem jít ještě na tu pitomou oslavu, kvůli které jsme přijeli. Můj budoucí manžel! To zní fakt strašně...

...

,,Vítáme Vás u nás" pozdravili nás při příchodu do velké haly král s královnou. Potom jako pokaždé se nás zeptali na dosavadní život a skončili tím, že nás vyprovodili do našich pokojů. Muselo to být náročné, někoho takového jako jsme my hostit. Vždyť jsme museli zabrat sedm pokojů.

Já jsem dostala pokoj jako poslední, měla jsem ho jediná v druhém patře, btw v tom patře měl pokoj i Michael. Jaká "náhoda"!

Zabouchla jsem za sebou dveře a nehodlala vylézt až do plesu! Byl to docela malý a útulný pokoj. Doufám, že to tu vydržím...

...

,,Sindy, tyhle šaty ne! Kde jsi je vzala?" ukázala jsem na hnusné, třpytivé a široké šaty, které vysely u postele.

,,Vévodkyně Donnovanová je poručila ušít!" špitla potichu a snažila se najít na nich něco pozitivního. No jo, babička... K tomu se radši nebudu vyjadřovat.

,,Máme sebou ještě jiné šaty?" zeptala jsem se.

Sindy ihned přicupitala ke skříni a vytáhla další dvoje šaty. Jedny byly hooodně uplé a černé. Druhé byly výrazně červené, na ramínka a dlouhé.

,,Ty červené!" ukázala jsem na ně. Sice tam budu trochu vynikat, ale co!

*KLEP*KLEP*KLEP*

,,Dále!" zakřičela jsem. Bylo půl třetí, co tu chtějí?

Ve dveřích se objevila hlava Michaela. Ježiš, nebyl ani trochu hezkej! 

,,Elisabeth, nešla by ses se mnou prosím projít!" usmál se na mě zářivým úsměvem. Chtěla jsem ho ihned odpálkovat, ale za ním se hned objevil otec a další projev o mém chování bych nezvládla.

,,Jistě, dal bys mi chvilku na převlečení" řekla jsem tichým až znuděným tónem.

Michael se i přes to usmál a zavřel dveře.

,,Co si chcete obléct?" usmála se na mě Sindy.

,,Asi tu košili s kalhoty" ukázala jsem na postel. Válela se tam modrá košile (někdo by možná řekl i klučičí) a černé kalhoty. Sindy si jen povzdychla.

...

Celou dobu čekal přede dveřmi. Potom se snažil chovat jako gentleman a chtěl mě chytit za ruku. Tohle už jsem nevydržela a odmítla jsem ho. Venku bylo nádherně, měli doopravdy hezký zámek, ale bydlet tady? Stokrát raději bych bydlela v dvoupokojovém bytu!

Michael něco žvatlal o jejich dokonalém rodu a jak si nikdy nikdo nevzal někoho z nižší vrstvy. Co asi dělá Alex? Potom nastala dlouhá odmlka a znovu se pustil do bezvýznamného žvatlání.

Naproti nám se objevila další dvojce. Byl to Andrew a Meggie. Od nás se však výrazně odlišovali. Meggie tu byla dobrovolně a byla doopravdy zamilovaná. To samé se dalo říci o Andrewovi. Měl oči jen pro ní. 

Michael se mě sice snažil upoutat a on se kupodivu bavil, ale já jsem ho neposlouchala a otřesně jsem se nudila. Nechápu, proč zrovna já musím tohle trpět. 

,,Ahoj" usmál se Andrew, ale nepřestával spouštět oči z Meggie. Já jsem se na ni zářivě usmála. Byla jsem tak ráda za bratra. Mooooooooc jsem mu to přála. 

,,Čau, představíš nás" zeptala jsem se. Michael přestal žvatlat a očividně mu vadilo, že jsem přerušila jeho výklad o starých javorech.

,,Jo, tohle je má sestra Elisabeth a princ Michael. Ale to asi víš" usmál se trochu stydlivým pohledem a ukázal na mě a jeho. Potom se otočil k Meggie ,,A tohle je Meggie Dernovská, sestřenice Alexe."

Podala jsem jí ruku: ,,Strašně ráda Vás poznávám!" usmála se na mě milým úsměvem.

,,Taky tě ráda poznávám a prosím, nevykej mi!"

Potom pár slov pronesl i Michael. Jediné co jsem pochytila bylo: ,,... A tohle je mé oblíbené místo v zahradě. Naše rodina ho postavila už před třiceti lety..." bla bla bla. Asi umřu.

Později jsme je museli stejně opustit. Michael mě odvlekl někam dál do zahrady. Byly tam vysoké keře a spousta rostlin.

,,Až budu králem, budu sem chodit často. Dobře se mi tu přemýšlí" usmál se. Nedá se říct, že by byl škaredý. Měl hnědý vlasy, vysokou postavu, modrý oči a byl celkem pohledný. Mně se, však čím dál tím víc hnusil. Každý jeho slovo posouvalo laťku ještě níž!

,,Taky ráda chodím do zahrady" pronesla jsem snad první větu. Předtím to bylo samé: Aha. Jasně. Taky...

Nic horšího na dnešku být nemohlo. Svého budoucího manžela jsem si tak moc zprotivila, že už to víc nešlo!

,,Elis? Už jsi někdy s někým spala?" vybalil. Vykulila jsem na něj oči. Proč ho do prdele zajímá zrovna tohle?!

,,Ne!" vyštěkla jsem na něj.

,,Jen jsem to chtěl vědět." viděla jsem jeho drobný úsměv. Hajzl! Dneska toho mám fakt nad hlavu.

Zmohla jsem se jen na jedno: ,,Kolik je hodin?"

,,Půl čtvrté!" pronesl. To byla jenom hodina! Panebože, jak s ním přežiju celej život?!

,,Asi už se budu muset jít chystat, tak zatím ahoj!" rozloučila jsem se s ním a otočila se.

Rychle jsem doklusala do pokoje a zavřela za sebou dveře. Jak já ho nenávidím, ale víc nenávidím rodiče! Proč mě nutí si ho vzít?!

Ještě hodinu jsem nemohla dostat z hlavy jeho nesmysly! Jednou tu bude královna moc šťastná! Jsme nejstarší rod v Evropě!