(Ne)dokonalý ✔️

34. Potřebuju tě

Moje budoucnost byla vždy dokonale naplánovaná. Jsem, ale pořád závislá na rodičích, když jsou pryč?

Tohle mi vrtalo hlavou už měsíc. Andrew se zatím vrhl na změnu naší krásné Mórie. Zrušil všechny nesmyslné daně, povinnou vojenskou docházku, povolil dívkám chodit na univerzity a spoustu dalších vylepšení. Nejdůležitější bylo, že díky němu nám nehrozila válka.

A co naši milý rodiče? No, otec se neozval, babička taky ne a podle novinářů se nás zřekli. S matkou si každý pátek volám a Ashley u nás byla před týdnem. Moc mi zatím nikdo z nich nechybí. Vybrali si sami, takže nemám se proč cítit provinile.

Zatím jsem pořád žila svůj život. Čím dál tím víc jsem se podílela na dobročinných činnostech. Navíc jsem si ještě doplňovala studium. Díky otci jsem totiž udělala jen základní školu a dál nic nestudovala. Babička mě místo toho učila etiketě a všem těm hloupostem. 

Naučila jsem se teď i chodit mezi lidi, za hradby. Vždy jsem se tajně vyplížila a jen tak se procházela po městě. Bylo to jiný, úžasný... Nikdy mě nikdo nepoznal, protože kdo by si mohl myslet, že princezna bude nosit tepláky a mikinu?

,,Bety" zaklepal mi na rameno Marcus.

Otočila jsem se na něj a usmála se: ,,Co potřebuješ?"

,,Myslím, že tohle bys měla vidět" ukázal na televizi před námi a zvýšil hlasitost.

Odložila jsem knihu a zaměřila se na odraz v ní. Byl tam Alex. Alex s Karen. Držel ji za ruku na nějaké akci v jejich zemi. Ona stála vedle něj a zářila štěstím. 

,,Ano, je to tu. Dlouho očekávané zasnoubení prince Alexe a princezny Karen. Příští týden proběhne jejich oficiální zásnubní hosti-" někdo vypnul televizi.

,,Nechtěla jsem, abys to zjistila takhle," pošeptala Meggie a položila ovladač na stolek.

,,V pohodě, už jsem z toho venku," usmála jsem se a vzala si zpět knihu ,,předpokládám, že jsme pozvaní."

,,Ano, dnes to přišlo a Alex ještě pro jistotu volal... Nezněl moc šťastně."

,,Jestli je to dohodnutý sňatek, tak ho upřímně lituju."

Zvedla jsem se a stále s klidným výrazem jsem vyšla z pokoje. Jakmile jsem došla do první prázdné místnosti sjela jsem na zem a složila si hlavu do rukou. Nevěděla jsem, co cítit. Nevěděla jsem, co dělat.

Chtělo se mi brečet a křičet, ale nemohla jsem. Nechtěla jsem si dovolit znovu trpět. Věděla jsem, kde se mi alespoň trochu uleví a kdo by mi mohl pomoct. Alespoň kdysi mi pomáhal...

...

,,Jak jsi to dokázal? Jak jsi ji mohl opustit?" klekla jsem si k jeho hrobu a jen se dívala do jeho očí na náhrobku. Byla v nich naděje a štěstí. Pořád to bolelo, pořád.

,,Víš, dost se toho tady změnilo... Dlouho jsem tu nebyla. Možná protože jsem neměla odvahu si přiznat, jak moc mi chybíš. Tak moc... Andrew se oženil a teď plní všechny tvý sny ohledně království. Byl bys na něj pyšnej a ta holka co si vybral je úžasná... Vím, že jsi ji znal, ale kdybys ji poznal tak dobře jako já, líbila by se ti o mooooc víc. Je jako my. Trochu trhlá a výjimečná. Já jsem se zase zamilovala. Jo, ale je to strašnej kretén a teď je s jinou... Sice to bolí, ale dostávám se z toho... Vážně! ... Kdybys mi tak mohl říct, jak se z toho dostat. Kdybys mi tak mohl cokoliv říct..."

...

,,Ale já tam nechci mami!"

,,Doopravdy nechápu proč?! Zlato přijela jsem ti pomoct s výběrem šatů a navíc jsme se dlouho neviděly. Nedělej scény a oblékni se," ukázala matka na skříň. Asi mi vážně chyběla. Usmála jsem se a objala ji.

,,Ty zase kouříš?!"

Máma se na mě omluvně podívala a tiše pronesla: ,,Život není jednoduchý. Někteří, jako třeba ty, řeší problémy humorem a jiní si musí najít vlastní řešení. Nebo spíš zastírání řešení zlato. Život s tvým otcem nebyl nikdy jednoduchý a to ty víš. Když jsem tu s vámi, připadám si trochu zase jako sama sebou a můžu s tebou mluvit i jinak než předtím... Ale tam s ním je to jiné. Musela jsem se změnit a musím tu změnu akceptovat. Jsem jiná než jsem bývala."

,,Proč od něj teda neodejdeš?"

Máma si jen povzdychla a odešla za klukama. Já jsem si vyzkoušela jedny úžasný šaty. Byly tmavě šedý a dokonale obepínaly pas. Sukni měly volnou a trochu podloženou spodničkou a tím jí dávaly nádech. Nebyly dlouhé až na zem, ale končily kousek u kotníků. Zároveň byly ještě na spadené široké ramínka.

Přišla jsem v nich do spodního salónku ukázat se bratrům. Marcus na mě zvedl povzbudivě palec a Andrew se usmál.

,,Moc ti to sluší Bety. Ale nechceš si vzít něco méně tmavého. Je to přece jen oslava zásnub," usmála se na mě matka. Meggie jen souhlasně přikývla.

Jen jsem obrátila oči v sloup a šla se převléct do jeanů a trička. Přišla jsem za nimi a sedla si vedle Meggie.

,,Takže co probíráte?"

,,Zrovna jsem matce vysvětloval všechny další změny ve vládě."

Na Andrewovi jsem už dlouhou dobu pozorovala malé změny. Nejen v chování. Byl víc šťastný a zároveň starostlivý. Bylo však vidět jak moc ho jeho práce obohacuje. Konal doopravdy dobré a správné věci.

Vždy když vyprávěl o svých činech, rozjasnila se mu tvář a trochu znervózněl. Meggie působila taky velmi šťastně a vyrovnaně. Našla, co hledala.

Ashley i matka tu zůstaly ještě do večera. Bylo fajn je zase vidět. Zítra nás všechny čekal dlouhý den. Vlastně dva dny. Odjíždíme už brzy ráno a budu tam muset vydržet až do nedělního odpoledne. Bude to utrpení a zatím jsem docela v pohodě. No docela...