(Ne)dokonalý ✔️

40. Zase v dešti

Rychle jsem doběhla ke dveřím a podívala se na toho poslíčka, který mlátí lidi.

Nebyl to poslíček, neměl pizzu ani uniformu. Byl to vysoký muž, kolem 20ti let. Měl zaťatou pěst, krátké černé husté vlasy, oříškově hnědé oči a při pohledu na něj se mi zatočila hlava.

,,ALEXI?!" žasla jsem a ihned si zacpala pusu.

Alex otevřel pusu a hned ji zase zavřel. Asi nevěděl, co říct. Těkal očima mezi mnou a tím klukem, co leží na zemi.

,,Vaše Výsosti" Peter rychle vstal a poklonil se mu.

Alex pořád nemluvil. Trochu jsem se divila, že se mu neomluvil.

,,Já už budu muset jít. Omlouvám se za vzniklé potíže, já - já - nashledanou," rychle se otočil a seběhl schody. Udivilo mě, že měl jen civilní oblečení a vůbec celé mě to rozhodilo.

,,Mary? Co to bylo?" zeptal se Peter a pořád si svíral poraněný nos.

,,Já si musím něco vyřídit, hned jsem zpátky."

Rozběhla jsem se ze schodů a vyběhla ven z domu. Alex stál na pláži a vypadal jakoby vedl nějaký vnitřní boj. Pršelo, ale očividně mu to nevadilo. Rozběhla jsem se za ním, musela jsem a navíc jsem v tu chvíli vůbec nemyslela.

Zastavila jsem se tak dva metry od něj. Stál ke mně zády. Odhodlala jsem se a potichu pronesla: ,,Co tu děláš?"

Otočil se a jeho oči byly tak nečitelné. Dost se v nich střídaly emoce. Zuřil, měl radost, byl zmatený a ještě trochu zoufalý. Nechápala jsem nic.

Znovu nepromluvil.

,,Jak jsi mě tu našel?! Proč jsi přišel? Proč teď? Proč jsi ho sakra praštil? A proč tu sakra stojíš v dešti?"

,,Ty vlasy ti sluší," podíval se na mě a já rychle ucukla pohledem. Byla mi docela zima.

,,To je první, co mi řekneš po čtyřech měsících?"

,,Kdo to byl?" zeptal se a podíval se na svou stále zaťatou pěst a teď momentálně vypadal docela naštvaně. Na což nemá právo...

,,Proč tě to zajímá? Myslím, že by ses měl lidí ptát, kdo jsou předtím, než je praštíš a ne až potom. Ty jsi fakt idiot!" 

,,Je to tvůj přítel?"

,,Myslíš, že by mě můj přítel nechal jen tak jít za nějakým týpkem, co ho praští?"

Jen zakroutil hlavou a přešel ke mně o krok blíž. Očividně se mu ulevilo.

,,Tak proč tu jsi?" vyjela jsem na něj a už se třásla zimou. Rychle si vyslékl promáčenou mikinu a podal mi ji. Snad poprvé jsem ho viděla v obyčejném triku.

,,Proč myslíš?"

,,Stalo se toho hodně Alexi, za poslední rok až trochu moc. Myslím, že toho máš víc na vysvětlování!" vyštěkla jsem na něj a on se při mém tónu trochu usmál. Ten jeho debilní úsměv!

,,S Karen jsme měli dohodnutý sňatek už od malička. Rodiče chtěli, abychom byli spolu, ale nikdy nám to neřekli. Dozvěděl jsem se to až po mých narozeninách, kdy jsem ji měl podle plánu požádat o ruku a usednout na trůn... Chtěl jsem ti to tehdy vysvětlit, ale nechtěl jsem vidět, jak tě to zlomí. Tehdy jsem byl do tebe fakt blázen a nedokázal jsem se ti přiznat."

Dívala jsem se mu do očí a snažila se mu porozumět. Část mě to chápala a část ho za to nenáviděla.

,,Tehdy jsem se i dozvěděl o smlouvě o tvém zasnoubení s mým bratrem. Určitě by bylo lepší, kdybys mě nenáviděla, než kdybych tě pořád vídal a jenom bychom se na sebe bezradně dívali. Bylo lepší, že si mě začala nenávidět. Celou dobu jsem musel předstírat vztah s Karen a celou dobu jsem se za to nenáviděl. Nešlo mi na tebe zapomenout a tehdy na Andrewových zásnubách, když jsem tě viděl... Chtěl jsem jít za tebou a všechno ti vysvětlit, ale neměl jsem příležitost. Až když jsem se na chvíli odtrhnul od Karen a uviděl tě s ním... Doopravdy ho nesnáším a vždycky budu. Už dvakrát jsi mi kvůli němu zlomila srdce a teď to vypadalo doopravdy skutečně. Tehdy jsem se rozhodl s tebou navždy skončit. Nechtěl jsem, abys mi znovu zlomila srdce. Už ne..."

Znovu udělal krok blíž, já raději odstoupila. Nevěděla jsem, co na to říct. Doopravdy. Z očí se mi pomalu začaly valit slzy. Vlastně za to nemohl... Ale mohl, je to idiot, co ti zlomil srdce!... Ale co když to všechno dělal kvůli mně?! ... Ne! Dělal to kvůli svému vysokému egu, které sahá až ke stropu!

,,Pak jsi mi to všechno objasnila tehdy na mých zásnubách a já se cítil jako idiot. Znovu jsem ti ublížil a to mě strašně bolelo. Vlastně se ukázalo, že v tomhle večeru jsem si veškerou bolest způsobil sám a to tím, že jsem ti nic neřekl... Ale pak jsi odešla a já musel čelit myšlence, že už tě nikdy neuvidím. Nikdy s tebou nebudu vést divný konverzace, sedávat u mola, dělat si z tebe srandu... Už tě nebudu moct políbit. Nemohl jsem se s tou myšlenkou smířit. Snažil jsem se, vážně jo. Musel jsem... Měl jsem se ženit a tohle byla příležitost..."

,,Měl jsi zapomenout, idiote!" zmohla jsem se na pár slov a otřela si slzy.

,,Pak se ovšem ukázala trhlina ve smlouvě, ohledně věrnosti. Když jsem zjistil, že mě Karen podvádí s mým bratrem, okamžitě jsem pomocí právníků zrušil smlouvu s ní a ještě smlouvu mého bratra s tebou. Oba jsme byli konečně čistí a svobodní, dalo by se říct... Tehdy jsem začal jednat. Nemohl jsem si pomoct, musel jsem tě alespoň zkusit najít. Najal jsem detektiva, který postupně pročesával oblast a po týdnu našel tvoji adresu. Neváhal jsem ani minutu a v "přestrojení" jsem vyrazil sem. Dojel jsem a poznal to tu. Jedině ty bys tu dokázala bydlet. Byl to přesně tvůj styl a dokonalý plán, kde být nehledaná..."

,,Neměl jsi sem jezdit! Všechno jsi to jen zkomplikoval!" zašeptala jsem a podívala se mu do očí.

,,Musel jsem tě vidět Bets! Musel jsem vidět, že jsi v pořádku. Musel jsem ti říct, že_" zacpala jsem mu pusu. Pořád jsme oba stáli v dešti. Rychle jsem o krok znovu odstoupila.

,,Oba teď žijeme někde jinde a můj návrat by znamenal spoustu nepříjemností, pomluv a dalších pitomostí. Nepatřím do toho světa a nikdy patřit nebudu. A nevím, jestli se chci vrátit! Já vůbec nevím, co chci. Vím jen to, že jsem tu teď šťastná a nevím, jestli ti po tom všem můžu věřit."

,,Ale já vím, že chci jen tebe Bets. Vždycky jsem chtěl. Sice jsem to zjistil až později..." přistoupil ke mně a rukama mi sevřel zmrzlé tváře ,,Miluju tě Bets. Miluju tě víc, než kohokoliv na světě... Vím, že je pro tebe těžký toho tolik v tuhle chvíli slyšet a vím, že budeš potřebovat čas na rozmyšlenou, ale chci abys věděla, že já tu pro tebe budu vždycky. Od té noci u houpačky jsem věděl, že ty jsi ta jediná, se kterou chci strávit zbytek života."

,,Ty jsi takovej idiot!" zašeptala jsem a na chvíli se podívala do země, rychle jsem pak zvedla hlavu a začala ho líbat. Stáli jsme uprostřed pláže mokří a bláhoví a tiskli se jeden k druhému. Nenávist ve mě slábla a začala převládat část mě, která s ním chtěla být. Jedině s ním. Možná jsem milovala i život tady, ale i po půl roce bez něj jsem na něj nezapomenu. Pořád jsem se k němu vracela a vzpomínky na něj mě vždy nějak uspokojovaly a zároveň bolely. Život bez něj pro mě asi už nikdy nebude nic znamenat.

Odtáhl se ode mě a opřel si čelo o mé. Usmála jsem se na něj: ,,Taky tě miluju... pošahanej kámoši mýho bráchy."

Alex se zasmál a odstoupil ode mě. Naklonil hlavu na stranu a šáhnul si do kapsy od jeanů.

,,Vezmeš si mě Lizy?" klekl si a otevřel krabičku, ve které byl schovaný malý stříbrný prstýnek.