(Ne)dokonalý ✔️

19. Tisková konference

,,Dnešek je velmi důležitý!" oznámil otec ,,Bude to sledovat celé království!"

,,A proč tam nejdeme taky?" zeptala se Ashley.

,,Vždy tam chodí jen plnoletí!" vyjel na ni otec. Ashley zmlkla.

Poslední dva týdny se toho nestalo moc zajímavýho... George dal kopačky Britney a dnes se to mělo oznámit. Taky se měla oznámit jeho korunovace, která se měla uskutečnit za měsíc. Andrew představil Meggie rodičům a oni souhlasí s jejich vztahem. Zatím, ale nechtějí zásnuby, protože by to znamenalo převzetí pozornosti určené korunovaci.

Já jsem byla opět zamilovaná do Alexe. Asi umřu, musím na něj pořád myslet. Z rodičů vylezlo, že o post mého manžela se zajímá dost lidí. A že Michael je na tom nejlépe. Chtěli by, ale záruku míru, což nechtějí dát zase oni.

,,Elisabeth, ty nemluv!" ještě na mě štekl.

,,A proč tam jdu já, ale matka s babičkou ne?"

,,Babička tam nejde kvůli tvé matce. Když je nemocná nemůže tam a babička nechce působit nějaké rozruchy. Lidé by si mohli myslet, že bude jakousi náhradou za ní." Vůbec to nechápu!

,,Jdeme!" rozkázal otec.

,,Hodně štěstí" usmál se na mě a Andrewa George.

,,Tobě taky" opětovala jsem mu úsměv.

Otevřely se dveře a já musela dobrovolně vejít do pekel.

Foťáky cvakaly, reportéři si živě povídali a ostatní na nás pořvávali. Vlastně to byla stejná tuctová konference jako každá jiná. Otec se postavil za velký pult a tvářil se dooost majestátně.

My jsme si stoupli po jeho pravici. V pořadí: George hned u otce, já a Andrew. Nechápu proč jsme nestáli podle věku, ale neřešila jsem to.

,,Vaše Veličenstvo, jak vláda nahlíží na kruté demonstrace, co se dějí v malých obcích a městech?"

Jaké demonstrace? Proč pořád všichni řeší demonstrace? A proč o ničem nevím!!!!

,,Vláda se snaží, jakoukoliv situaci v zemi uklidnit, ale ne vždy se to povede."

,,Princi Andrew?" ozvala se mladá reportérka ,,Jaký vztah máte s vévodkyní Dernovskou?"

,,Zatím vám můžu říct jen to, že si velmi rozumíme" zářivě se usmál. Šlo vidět, jak je šťastný.

,,Princezno Elisabeth, kdo je Váš tajný nápadník, o kterém mluvili Vaši rodiče?"

,,O žádném takovém nic nevím," oznámila jsem klidně. Uviděla jsem otcův výraz. Jejda...

,,Co se s Vámi poslední měsíce děje?" ozval se další reportér s otázkou na mě.

,,Upřesníte to prosím?"

,,Proč jste tak neveselá až smutná?"

,,Mám k tomu důvody, které tu nehodlám řešit."

,,Podle našich posledních zdrojů se chystá válka, je to pravda?" ozvalo se zleva.

,,O ničem takovém nevím" prohlásil rozhodným hlasem otec.

,,I podle sousedních zemí to s námi vypadá velmi bledě, proč to stát zapírá?" pořád naléhal reportér. Co když má pravdu? Proč mi otec o ničem neřekl!?

,,Můžu vás ujistit, že stát vám dává vědět o všem důležitém!"

,,To jsou lži!" ozvalo se z několika stran. Otec si začal třít spánek. George se nervózně rozhlížel a Andrew stál pořád stejně.

,,Kdy hodláte předat trůn princi Georgeovi?"

,,Až bude náležitě připraven!"

,,Obyvatelstvo ho považuje za připraveného, proč jeho korunovaci stále oddalujete? Bojíte se snad změny vašeho nastaveného režimu?"

,,Korunovaci neoddaluji! Dnes jsme vám chtěli oznámit její datum!"

,,Bude potom princ právoplatným králem?"

,,Jistěže ne!" popřel to otec.

,,Co?" vyjeli jsme na něj já a Andrew. George mlčel a zaraženě se díval do země.

,,Právoplatným králem bude až po mé smrti!"

A v tom se to stalo. Nastal strašný chaos. Po té větě, která mi bude navždy znít v hlavě, se z davu vynořil muž s černou kapucí a kuklou přes obličej. Jeho zlé oči se upínaly na otce.

Vše najednou bylo jakoby zpomalené. Vytáhl z kapsy pistoli a začal mířit. V publiku vládl zmatek a nikdo to moc nezaregistroval. Stráže se rozhlíželi a já jsem každou vteřinu prožívala jako minutu. Zpomalený pohyb jeho ruky byl až neúprosný, nedokázala jsem se hnout. Jediné na, co jsem se zmohla, byl zoufalý výkřik ohlašující situaci. Vše bylo tak rychlé, že nikdo nemohl nic udělat. I tak se mi zdálo, že ten okamžik si budu pamatovat dokonce života. 

Než se stráž stihla připravit, ozval se výstřel. Propukla panika... Nikdo nevěděl, co dělat... Jediné co jsem zaregistrovala bylo to tělo...

Nehybné tělo... 

Krvavá košil...

Pláč...

Panika...

Další výstřely...

Lehla jsem si na zem a objala ho...

,,Nemůžeš mě opustit! Teď ne... Prosím!"