(Ne)dokonalý ✔️

11. Bráchové

,,Představuji Vám prince George a jeho snoubenku Britney Sarah Lumovskou, vévodkyni z Berixu."

Po dlouhý schodech pomalu scházela mladá dvojce. Bratr měl svůj kamenný výraz a Britney se zářivě usmívala. Nikdo si nedovolil ani ceknout. Byl to jen jejich okamžik... Teda spíš Britneyin okamžik.

,,Nevypadá moc šťastně" zašeptal mi někdo do ucha. Alex... Co mám sakra dělat?! Mysli! Mysli!!!

,,Co tu děláš?" zeptala jsem se šeptem. Bratr zrovna sešel dolů a všichni mohli konečně opustit předem určená místa a jít se bavit.

,,Pozvali mě? Víš jsem princ a váš budoucí spojenec," usmál se.

,,Hmm" snažila jsem se na něj nedívat. On však pořád nechtěl jít pryč.

,,A jak se máš?" snažil se zavést konverzaci.

,,Co myslíš? Bratr si bere holku, co nenávidím."

,,To je blbý" jen zakroutil hlavou. Já se otočila a šla směrem ke stolům. On šel samozřejmě za mnou.

,,Co ti je?" zeptal se a podíval se na mě tím dokonalým pohledem.

,,Nic, co by mi bylo?"

,,Chováš se divně!"

,,Jak divně?" tázavě jsem se na něj dívala.

,,Například ses ještě nedotkla toho jídla na stole a vůbec si nezpíváš žádnou písničku!" obvinil mě.

Podívala jsem se na stůl přede mnou. Byla tam hora jídla a já si nevzala ani čokoládu! Sakra měl pravdu.

,,Já..." co mu mám říct? ,,Držím dietu!" usmála jsem se. Ale pak mi došlo, co jsem řekla za blbost.

,,Ty nikdy nedržíš dietu Bets!"

,,Jak si mi to řekl?" podívala jsem se upřeně na něj. On mi řekl Bets! Proč se mi nemůže aspoň trochu zprotivit?!

On se jen usmál a šel pryč. Magor... Nemůže se chovat normálně!

...

,,Bets, jdeš tančit?" usmál se na mě George. Zrovna jsem seděla u stolu a znuděně se dívala do blba.

,,Jo, klidně" stoupla jsem si.

George mě pomalu vedl doprostřed sálu. Všichni se na nás dívali. Nesnášela jsem svůj život! Až teď jsem si uvědomila, že to říkám moc často.

Začala hrát pomalá hudba. Bratr se mnou začal tancovat, byla to totální nuda... Vlastně jako vždycky.

,,Potřebuju s tebou o něčem mluvit" najednou zvážněl ještě víc.

,,O co jde?" zeptala jsem se ustaraně. Určitě jde o tu krávu, co si ji má brát.

Chytil mě za ruku a odtáhl pryč z místnosti. Šel až na konec chodby a vtáhl mě do otcovy pracovny.

,,Tak o co jde?" zeptala jsem se ve chvíli, kdy zavřel dveře.

,,Minulý rok jsem potkal jednu holku." Upřeně se na mě díval a posadil se naproti.

,,Tu holku z chodby?"

,,Jo tu. Byl jsem loni o prázdninách u moře a ona mi tam dělala obsluhu. Totálně jsme se do sebe zamilovali. Není jako ty nány, co jsou se mnou jen kvůli trůnu. Nejdříve mě právě kvůli trůnu odmítala, ale pak jsme šli konečně na rande" bratr stoupnul a otočil se ke mně zády.

,,A proč mi to všechno říkáš? Myslela jsem, že nechceš, aby to někdo věděl?"

,,Ty mě pochopíš a nechci, aby sis myslela, že tvůj bratr nemá srdce a že mu záleží jen na trůnu. Nevíš, jak moc trpím... Tolik ji miluju, ale nemůžu být s ní."

Opět se podíval na mě. V očích se mu leskly slzy. Bylo mi ho doopravdy líto.

,,Jmenuje se Lena," usmál se nad zazněním jejího jména ,,je dokonalá!"

,,Je mi to líto G" špitla jsem.

,,Ty se musíš vdát z lásky! Ty můžeš!"

,,Co?"

,,Bets, prosím slib mi, že se nikdy nenecháš ukecat do domluveného sňatku! Nebuď jako já" přišel ke mně a chytil mě za ruku. Pořád byl strašně zoufalý, ale v jeho výrazu byl vidět i bratrský strach o sestru.

,,Slibuju!" vstala jsem a objala ho ,,Budeš v pohodě?"

,,Jo, budu. Mám tebe, Andrewa a Marcuse."

,,Fakt? Kdy ses naposled bavil s Marcusem o něčem normálním?"

,,Počítají se dvě věty o obědě normální?"

,,Ne"

,,Tak, loni o Vánocích"

...

Seděla jsem na zábradlí v zahradě a pozorovala dokonalou oblohu plnou hvězd. Bylo to úžasné. Ale za mnou se ozvaly hlasité kroky, co mě vrátily zpět do reality.

,,Co tu děláš tak sama?" sedl si vedle mě Andrew.

,,Dívám se na hvězdy. Už jsem to tam nemohla vydržet. To bylo pořád: Ach to bude tak dokonalé. Já ho miluji nejvíc na světě. Jistě, že budeme mít spoustu dětí. Měli jsme takové štěstí!" napodobila jsem Britneyin hlas. Andrew se usmál.

,,Nechápu, proč je život tak nespravedlivej!" opřela jsem se mu hlavou o rameno.

,,Kéž bych nebyla princezna."

,,Kéž bych žil v normální rodině" usmál se a podíval se na mě.

,,To se nám asi nikdy nestane. Teda tobě určitě ne. Jak můžeme být normální rodina, když máte mě!" Andrew se zasmál a seskočil dolů.

,,Líbí se ti Alex?" vybalil na mě. Taky jsem skočila dolů a obula si boty. Jo, vyzouvám si je nějak často.

,,Ne" lhala jsem

,,Fakt?"

,,Možná trochu, ale je to princ. Takže je to naprosto vyloučený, aby se mi líbil!" usmála jsem se.

,,Takže pokud to chápu. Ty nechceš, aby se ti líbil jen, protože je kluk, kterýho by ti vybrali naši?"

,,Ty mi tak rozumíš," ušlíbla jsem se na něj ,,Jo a ještě, protože je to idiot a náfuka!"

,,Teď je mi to mnohem jasnější!" chytil mě okolo ramen a vedl zpět k zámku.

Procházeli jsme kolem jezírka, když jsem uslyšela hlasy.

,,Pšt!" ukázala jsem na Andrewa zvednutý prst. Pomalu jsem se příblížila ke stromu a podívala se za něj na vedlejší cestičku. Stál tam otec a král Arijský (náš soused).

,,Takže můžete počítat s tím, že má dcera bude do roka maximálně připravená na sňatek" ozval se otcův hluboký hlas plný autority.

,,Bude to tak akorát za rok až mu bude 21. Po svatbě by mohla přijít hned korunovace. Tím bude nadobro potvrzen mír mezi našimi zeměmi."

,,To by bylo přijatelné" usmál se otec a potřásl si s ním rukou. Poté se oba vydali zpět do zámku.

Nemohla jsem mluvit. Nemohla jsem dýchat. Byla jsem totálně mimo. Někde v dálce jsem slyšela tiché Bety! To bude v pohodě! Ale nereagovala jsem. Jediné na co jsem se zmohla byl krok dopředu. Moje nohy mě však zradily a já spadla do bezvědomí. Poslední co si pamatuji, bylo zoufalé bratrovo volání o pomoc.