(Ne)dokonalý ✔️

23. Nenarozeniny

Dnes bylo 4. února. Po skoro třech týdnech od bratrovy smrti se v našem zámku událo spoustu změn. Andrew se začal pravidelně s otcem podílet na vládě zemi. Podle jeho výrazu a chování to vůbec nešlo tak dobře, jak se tvářil otec. Doufám, že mi on alespoň řekne něco blíž ohledně situace v zemi, která se po Georgově smrti ještě zhoršila. Ne, že by obyvatelstvo nechtělo Andrewa na trůn. Spíše nechtějí, aby vláda mého otce trvala ještě déle.

Matka, i když se snažila vypadat v pořádku, zdaleka nebyla. Před kamerami, otcem, babičkou a námi to byla skvěle vyrovnaná žena, ale už alespoň desetkrát jsem ji viděla brečet někde zavřenou... A podle všeho i začala kouřit, což je faaaakt strašný. Kdyby to věděl otec, tak by se s ní možná i rozvedl.

Babička to tolik neprožívala, její smutek zastínil nový následník trůnu a jeho povinnosti. Navíc z ní zase vylezla teorie o mých vdavkách. George není ani měsíc mrtvý a ona se už bude zabývat takovými pitomostmi!

Ashley se od našeho přespání totálně zhroutila. Bratrovu smrt prožívala podobně jako my, akorát s týdenním zpožděním. Byla jsem však ráda, že je sestra na naší straně a nechová se jako matka, která svůj žal skrývá.

Můj proslov o bratrovi všichni považovali za úspěch. Hodně lidí na něj mělo po tomto ještě lepší názor než před tím. A i na nás posléze změnili názor. Hlavně na mě a Andrewa. Byli jsme zvoleni nejsympatičtějšími členy královské rodiny. Byla jsem ráda, že lidé nás konečně vidí jako samostatné osoby a ne jako jakési křoví našich rodičů.

A co Andrew? Ten to nezvládal vůbec. Pořád si kladl za vinu to, co se stalo tehdy na tiskovce a navíc se bojí, že ho nějakým způsobem nahrazuje. Chudáček...

Já jsem se pořád nebavila ani s otcem, ani s babičkou. Nehodlala jsem se s nimi začít bavit jenom z povinnosti. To jak se chovají je neodpustitelné a nehorázné! S matkou jsem se několikrát pokusila o konverzaci, ta ale neměla zájem. Poslední dobou mluví jen s Ashley.

,,Bety?" zaklepal Andrew.

,,Jo, už jdu" popadla jsem velkou kytici modrých růží a malý přívěsek s nápisem FOREVER a šla rovnou za bratrem. Dole už čekali Ashley s Marcusem. Měli jsme jít k bratrovu hrobu.

Dnes měl mít totiž 22 let. Ano přesně dnes. Rodinná hrobka byla až úplně vzadu v zahradě. Museli jsme pešky a nechtěli jsme, aby nás někdo viděl. Nechtěla jsem tam rodiče, prostě ne!

Bylo to tam totálně depresivní. Všichni ti mrtví a jejich náhrobky. Georgův byl jediný hezký. Měl jednoduchý šedý hrob. Je trochu divný popisovat design hrobu...

Odpočívej v pokoji.

Zase jsem začala slzet. Opatrně jsem přešla k jeho náhrobku. Byla tam velká kytice pomněnek. Asi tu byla matka. Věděla, že jeho oblíbená barva byla modrá.

Kytici jsem dala vedle její a přívěsek jsem dala do hlíny v květináči. Koupila jsem ho ještě před tím než ... No prostě jsem mu ho chtěla dát. Všichni něco přinesli. Jak květiny, tak nějaký malý dárek. Bylo to moc hezký, ale strašně smutný.

...

,,Vážně to chceš udělat? Mohlo by to udělat služebnictvo!" oznámil mi Andrew.

,,Ty věci pro mě něco znamenají. Budeme u nich vzpomínat! Tebe by nemrzelo, kdybys to nebyl ty? Nemrzelo by tě, že všechno jeho oblečení vyhodí?"

,,Mrzelo, ale mi ho přece taky vyhodíme."

,,To jo, ale já si chci ještě naposled připomenout všechny jeho tajný trička a možná bych si taky chtěla něco po něm vzít. Na památku!" usmála jsem se, pořád trochu zoufalým úsměvem, a Andrew se ke mně přidal.

Ashley otevřela dveře. A já spatřila jeho tmavě modrý pokoj. Jakoby vůbec neodešel.

...

,,Tohle jsem mu dal k osmnáctinám" ukázal Andrew na sbírku plakátů ,,byl z toho unešnej!"

Konečně jsme se všichni dostali do fáze šťastné vzpomínky.

,,Já mu dala tohle!" ukázala jsem na krabičku ve stole.

,,Tys mu dala kondomy?"

,,Ne! To nejsou kondomy, je to jen krabička od kondomů. Byly v ní lentilky!"

Celý jeho šatník jsme už probrali. Většinu oblečení tu matka chtěla nechat a schovat. Ostatní přebytečné jsme chtěli věnovat na charitu. Konečně za poslední měsíc jsem byla aspoň trošičku šťastná...