(Ne)dokonalý ✔️

28. Zásnubní hostina

,,Jak se cítíš?" zeptala jsem se Meggie. Uběhly dva týdny a dnes měli ona a Andrew zásnubní hostinu. No byl 15. duben, takže jim moc času nezbývalo.

,,No, dneska na mě bude čumět hora lidí, jak scházím ze schodů. Takže vááááážně super!" ukázala na mě palce nahoru a zoufale se culila.

,,To znám. Aspoň nejdeš půlku cesty sama. Loni jsem se strašně bála, že spadnu!" usmála jsem se.

,,To jo, mám tam Andrewa. On mě udrží, že?"

,,Neboj," usmála jsem se. Stály jsme na chodbě a čekaly na Andrewa. Já měla jít tak za dvacet sekund dolů, takže se tu zdržím tak na pět minut, aby mě nikdo neviděl přicházet a navíc naštvu babičku.

,,Zvládneš to?"

,,Co?"

,,Co když tam bude Alex?"

,,Jestli tam nebude s Karen, tak to bude fakt dobrý, ale když tam přijde s ní, asi se znovu opiju a skončím nahá v jezírku."

,,NENE! Neskončila jsi v jezírku, že ne??"

Pokrčila jsem rameny a vyhnula se jí pohledem.

,,Jsi fakt boží!" zavrtěla hlavou a zamávala na Andrewa.

,,Já už asi půjdu, uvidíme se dole," usmála jsem se a odešla.

...

,,Představuji vám prince Andrewa a jeho snoubenku vévodkyni Margarett." 

Dveře se otevřely a z nich vystoupil úžasný pár. Andrew a jeho super snoubenka. Andrew měl černý smoking a hroooozně mu to slušelo. Meggie měla béžové šaty, které dokonale ladily k jejím blond vlasům.

,,Sluší jim to!" zašeptal Marcus.

,,Jo, moc."

...

,,Sakra, sakra, sakra, sakra!" šeptala jsem a pila sklenici vína. Alex... Byl tu a naštěstí sám. I tak jsem s ním nechtěla mluvit. On se na mě upřeně dívá? Proč?????

Pak se to stalo. Přišla za ním Karen a políbila ho na tvář. Zářivě se na něj usmála a chytila ho za ruku. Bylo to jakoby mi někdo vrazil šíp přímo do srdce. Tolik to bolelo a já nemohla nic dělat. Ten pocit beznaděje...

Jen jsem stála a dívala se na ně. Střetl se se mnou pohledem. Rychle jsem se podívala jinam. Sakra!

Meggie a Andrew zrovna tancovali. Vypadali moc šťastně. Ashley se bavila s nějakým klukem. Marcus se strašně nudil a ostatní mě nezajímali.

S rodiči jsem se od minulého týdne nebavila. Neměla jsem důvod se s nimi bavit. Vlastně ani předtím jsem se s nimi nebavila, takže... Babička si povídala s nějakým elegánem a vypadalo to, že mu mě dohazuje.

Ach jo, chtělo se mi brečet. Kdyby alespoň cokoliv řekl! Proč jsem to musela zjistit tady a teď!!!

,,POMOC!" zaartikuloval Marcus. Zrovna se na něj lepila naše sestřenka. Asi ho chtěla sbalit. Jo, sbalit! Máme prostě trhlou rodinu. No, jejich děcka by byli víc trhlý...

,,Hope! Ráda tě vidím!" objala jsem jednu z mých otravných sestřenek. Marcus se na mě usmál. 

,,Nebude ti vadit, když ti ukradnu Marcuse. Tuhle skladbu miluju!" široce jsem se usmála. Stálo to velké úsilí.

,,Jistě, pak ti to musím dopovědět," odešla. 

Marcus a já jsme šli tančit. 

,,Díky, díky, díky! Zbožňuju tě!!!"