(Ne)dokonalý ✔️

24. Další (nesmyslná) oslava

Další měsíc uplynul. Řekla bych jako voda, ale zdálo se, že únor nikdy neskončí. Není na něm nic dobrého. Kromě deště vlastně vůbec nic.

Smutná nálada u nás pořád přetrvávala. Kromě pár jedinců jsme se nemohli pořád smířit s jeho smrtí.

,,Bety?" ozval se za dveřmi Andrewův hlas.

,,Ano?"

,,Babička s tebou chce mluvit!"

,,Chtít může!" lehla jsem si na postel a pustila nahlas muziku.

,,Víš, že si pro tebe přijde?"

,,Vím, ale já ji neuslyším!" ovladačem jsem hudbu ještě zesílila. Teď momentálně hrála Don't Call Me Up od Mabel.

Možná babička doopravdy klepala nebo taky ne! Mně to však bylo jedno. Nehodlám se s ní bavit!

Na večeře už jsem chodila jen v neděli. Nechtěla jsem zklamat bratry. A jelikož dneska byl pátek, měla jsem volno!

...

,,Bety! Co tu zase děláš?" zeptal se zoufale Andrew.

,,Přemýšlím!"

,,Jsi tu prakticky každej den. Měla by jsi sem přestat chodit!" zavřel dveře.

,,Potřebovala jsem se nějak zabavit... a tohle je alternativa."

,,Nelži! Jsi tu, protože se přes to všechno nemůžeš přenést!"

,,Možná..."

,,Pojď, měla bys jít spát. Zítra odjíždíme brzo ráno."

,,Kam odjíždíme?"

,,Alex má narozeniny. Velká oslava, je mu už 21! Tys na to zapomněla?"

,,Asi se mi to nějak vytratilo z hlavy... Co si vezmu na sebe?" vyjekla jsem a utíkala pryč.

,,Co to s tebou sakra je?" bylo poslední, co jsem od Andrewa slyšela.

...

,,O kolik je větší Korijsko než Mórie?" zeptala jsem se Andrewa v letadle.

,,Tak třikrát až čtyřikrát," oznámil mi.

,,To je hodně" faaaakt hodně.

Seděli jsme dost rozděleně. Rodiče s babičkou seděli ve předu a my ostatní od nich daleko vzadu. Andrew seděl vedle mě a četl jakousi tlustou knížku o zahraničním právu. Marcus poslouchal písničky a něco si prohlížel na telefonu. Ashley byla strašně unavená a vyčerpaná. Usnula hned, jak si sedla.

,,Na stupnici od 1 do 10 jak moc je ta knížka nudná?"

,,Není to až tak nudný. Díky ní zjišťuji, co všechno za zákony změním až nasednu na trůn. Pokud se otec rozhodne mě zvolit králem a ne jako to bylo u George. Jestli mě neurčí právoplatným dědicem" začal mluvit šeptem ,,odstoupím a nebudou mít následníka. Potom by jsi přišla na řadu ty a myslím, že tě znám na tolik dobře, abych mohl říct, že bys taky odstoupila. Marcus má tajemství, se kterým by se ani jeden s rodičů nesmířil, a tak by přišla na řadu Ashley. Ashley je na pokraji psychického zhroucení a navíc není dostatečně vyspělá ani chytrá. Takže nemají jinou možnost než mě jím zvolit!" usmál se nakonec Andrew.

,,Máš to velmi dobře promyšlené," pochválila jsem ho ,,ale já si myslela, že králem nechceš být?"

,,Nechtěl jsem... Od té doby, kdy mě začal otec seznamovat se situací v zemi a s tím, jak bych se k tomu měl chovat, ale králem být musím. MUSÍM zabránit tomu, jak tato země klesá ke dnu!"

,,Co se sakra děje? Proč mi nikdy nikdo o ničem neřekne?!"

,,Promiň, tohle ti musí říct otec. Musel jsem slíbit, že ti to neřeknu" pořád jsme mluvili potichu.

,,Už aby to všechno skončilo... Jen mi řekni, jak moc je to zlý?"

,,Hodně."

Úžasný, jako bych neměla svých starostí dost. Otec ještě musí ničit tuhle skvělou zemi svou vládou! Nejen, že ničí životy nás čtyř (s matkou pěti), ale musí ničit životy i Mórianům! Teď jsem ho nenáviděla za celou dobu nejvíc.

...

,,Toto je váš pokoj" služka mi otevřela dveře a já spatřila něco úchvatného. Bylo to stokrát hezčí než můj pokoj doma. Velká bílá postel s šedým povlečení a nebesy dokonale ladila s bílým vybavením. Naproti se tyčila vysoká bílá skříň s šedými motivy. Vypadalo to jakoby pokapané od barvy. Působilo to hrozně hezky. U stěny prozařovalo místnost velké okno s vysunutým parapetem pro sednutí a spoustou polštářů, přesně pro mě.

,,Vybral ho sám princ Alex," usmála se služka a přinesla můj kufr dovnitř. Potom se uklonila a nechala mě tu samotnou.

Rychle jsem se rozběhla a skočila do ustlané postele. Bylo to tu úplně jiné než doma. Služebnictvo se usmívalo na všechny a vždy. Nebylo to však z donucení, ale z radosti. U nás se usmívali jen na mě a některé sourozence. Taky kdo by chtěl pracovat za tak nízký plat a navíc v paláci plném lidí, co vámi opovrhují (tím myslím rodiče)? Ale situace v naší zemi se zdála být tak vážná, že každý musel brát jakoukoliv práci.

Atmosféra v zámku byla taky úplně jiná. Bylo to tu takové milé, teplé a domácké...

,,Bety? můžu dál?" zaklepal Marcus na dveře.

,,Jasně pojď!" vyzvala jsem ho a sedla si.

,,Potřebuju s tebou mluvit," řekl s vážnou tváří.

,,Jsem jedno ucho" oznámila jsem mu. Zavřel dveře a sedl si vedle mě.

,,Slib mi, že z toho nebudeš dělat velkou věc, neodsoudíš mě za to a neřekneš to nikomu!"

,,Já a odsoudit tě? S kým si myslíš, že mluvíš? A neboj ani nemám to komu říct!"

,,Víš, před pár měsíci jsem si pomalu začal něco uvědomovat. Začalo to asi na Andrewových narozeninách. Rodiče mě seznamovali se všemi různými dívkami a mě se ani jedna z nich nelíbila. Říkal jsem si, že je to asi náhoda nebo, že se mi žádná ani logicky líbit nemůže. Jsou to přece všechno holky z urozeného rodu. Později mi však došlo, proč se mi nelíbili..." podíval se na mě. Nic jsem z toho nepochopila. Počkat!

,,Jsi zamilovanej?"

,,Ne, víš Bety... Jsem gay." 

Tak tohle jsem nečekala. No, vlastně je to logický. Marcus se nikdy s žádnou holkou nebavil a nikdy o žádnou nejevil ani sebemenší zájem. A pak ta muzika, kterou poslouchá! Pfff...

,,Aha" pronesla jsem. Vím, že to není asi žádná extra reakce, ale nic jinýho mě nenapadlo.

Marcus se na mě zkoumavě díval. Já jsem se radši ujala slova: ,,Neboj nikomu to neřeknu. Chápu, že tě to asi trápí kvůli rodičům, ale ve mně a Andrewovi máš oporu! Neboj nebudu z toho dělat velkou věc. Je to normální!"

,,Díky" usmál se a objal mě.

,,Ale měl bys jim to někdy říct."

,,Řeknu.... možná" usmál se.

Po dlouhém povídání o jeho pocitech a takových těch hovadinách, šel na pokoj. Musela jsem se začít chystat na oslavu. Mohlo by to být i dobrý...

,,Vaše Výsosti, tady máte ty šaty" usmála se na mě Sindy a pověsila je vedle skříně.

,,Děkuji, už můžeš jít" pustila jsem ji a začala se oblékat.

Šaty byly dlouhé tmavě modré s rukávy pod ramena. Vypadaly fakt božsky a dokonce se v nich dalo i dobře chodit. Nabyly totiž uplé. Nebo vlastně byly jen v horní části. Sukně pak byla volná.

Doufám, že se Alexovi budu líbit... Proboha, jsem jak nějaká zamilovaná čtrnáctka!