(Ne)dokonalý ✔️

33. Bylo nebylo jedno konečně šťastné království

,,Jsi v pořádku?"

,,Ne" přiznala jsem. Andrew se opřel o futra a prohlížel si mě.

,,Nemyslel to tak, byl opilej!"

,,Víš, že myslel a tohle mi teď nepomůže. Měl bys jít spát! Zítra je ten slavnej den," pokusila jsem se o úsměv.

,,Jo to asi měl. Dobrou ségra. Uvidíme se zítra..."

...

A bylo to tu. Bratr se za pár minut stane králem. Byli jsme už připraveni ve vestibulu a čekali jsme na odjezd. Měla jsem jet v autě s Marcusem a Ashley. Bála jsem se. Bála jsem se toho, co udělá otec. Čekala jsem velkou scénu a jeho úšklebky. Možná jsem se měla radovat, ale z toho všeho jsem měla akorát tak husí kůži.

,,Je to tu, náš velkej brácha se stane králem," smál se Marcus a podal mi nějaký tričko.

,,Co to je?" zeptala se Ashley, která taky jedno obdržela.

,,To je oficiální tričko nás tří jakožto sourozenců nového vládce, totiž budoucího..."

Na bílém tričku byl velký černý nápis: I am the king's sibling a na zádech čněl nápis D-M team.

,,D-M team?" prohlížela si nechápavě druhou stanu trička Ashley.

,,Donnovan-More" vysvětlila jsem ,,je to dokonalý! Ale bylo by ještě lepší mít tričko i pro Andrewa."

,,Moment, moment" Marcus podal ještě další dvě trička. Na jednom byl velký nápis: King with perfect brother and beutifull sisters. Na druhém stálo: Member of definitely perfect family.

,,Tak tohle je ten nejdokonalejší dárek ke korunovaci!" vypískla jsem a objala bratra.

,,Škoda, že si je nemůžeme dát na sebe." zaúpěla Ashley a položila tričko na konferenční stolek.

Všichni jsme se na sebe podívali a hned se objali. Milovala jsem je. Všechny. A teprve po té ztrátě jsem si uvědomila, jak moc jsou pro mě důležití. Vím, že oni tu pro mě vždy budou a ať se stane cokoliv, nikdy je nepřestanu milovat.

...

Všichni jsme seděli v lavicích a čekali na příchod nových vladařů. Změnila se hudba a do velké síně vstoupil Andrew a jeho manželka. Všichni povstali.

Andrew si stoupl před kněze a odříkal svou přísahu. Ten mu pak na hlavu položil korunu, kterou vzal otci a tím se mně a všem v tomto království změnil život. Už nikdy to nebude stejné. Nikdy...

...

Korunní sál byl přecpaný, všichni nudní lidé v hrozně přezdobených oděvech. Bylo mi z toho špatně. Kolik chudých dětí by se najedlo z peněz, které za ty róby utratili?

Já vím, že mezi ně taky patřím, ale alespoň se snažím chudým pomáhat a pro většinu z těchto lidí, jsou chudí jen naprosto přehlédnutelní a otravní.

,,Je mi ctí Vám poprvé představit krále Andrewa a královnu Margarett."

Foťáky cvakaly, lidé omdlévali nadšením, všichni žili tou chvíli, jen já se dívala na chlapce s černými vlasy a hnědýma očima. Tohle je ten večer, kdy u mě navždy skončí, už nikdy s ním nic nebudu mít a už nikdy ho nechci znovu potkat... Nikdy.

Andrew a Meggie usedli na trůny a celý večer se bavili. Já jsem seděla vedle Marcuse a oba jsme se obdarovávali znuděnými obličeji. Marcus tady totiž potkal jeho velkou lásku. Nevím, kdo to je, ale bylo mi ho upřímně líto.

I když jsem si představovala tenhle den jinak, těšilo mě bratrovo štěstí. Ashley koketovala s nějakým princem a taky vypadala šťastná. Všechno bylo vlastně dokonalý. Skoro...

...

Představovala jsem si, že po korunovaci se vše změní, ale stačil mi jediný pohled do jeho očí a celou svou minulost jsem si znovu přejela. Nepatřila jsem do toho světa a on je tím nejhnusnějším důkazem toho, že i když jsem se snažila sem patřit, nikdy nebudu. 

Otec s matkou, babičkou a Ashley dnes odjížděli. Sice tu matka s Ash mohly zůstat, ale otec jim to nedovolil. Šla jsem se rychle rozloučit alespoň s nimi. Na otce jsem pořád byla naštvaná a o babičce nemluvě.

Sice to bylo smutný, ale správný. Otec by se Andrewovi pořád do něčeho pletl a nadával by mu.

,,Takže je pryč..."

,,Jsou" opravil mě Marcus v jeho novým tričku.

,,Nevím, jak se mám tvářit a cítit." 

,,Asi žádnej z těch pocitů není správnej..." pronesl Andrew a jeho slova dlouho vysela ve vzduchu. Jen tak jsme tam stáli a dívali se na odjíždějící auta. Sice bydlí asi hodinu odsud, ale všichni jsme podvědomě tušili, že je hodně dlouho neuvidíme. 

Pomalu jsme se vrátili ke svým činnostem. Andrew šel měnit naši zem a měl v plánu začít pěkně od kořenů. Marcus si dodělával znalosti v oboru Ekonomie a já jediná jsem neměla co dělat. Rozhodla jsem se vyvinou alespoň jednu aktivitu. Chůze? Bavilo mě to tak pět minut, a tak jsem stejně přestala.

Stejně to skončilo u malování, psaní, dívání na filmy a spoustě dalších aktivit. Když tu ještě byli měla jsem pořád pocit, že se musím ukrývat. Ten byl najednou pryč a začínala jsem si uvědomovat, že možná mi to bude chybět. Nadešel totiž čas. Musím začít myslet na budoucnost. 

Budoucnost....