Miss Patriot: The next Avengers [1]

Prolog + Trailer

Vítám vás všechny u nové knihy a také knižní série Miss Patriot. Jedná se o pokračující generaci Avengers po Endgame. Doufám, že se bude líbit jako předešlé knihy ;)

Trailer

**

Vracení kamenů Nekonečna do jejich časových míst nebyl pro Kapitána nijak obtížný úkol. Každý vrátil přesně tam, odkud byl vyjmut. Teda až na pár výjimek. Tím je myšleno, že kámen reality nevracel zpět do Jane, ale jen ho odložil na stolku u její postele, Mjolnir též a kámen duše vrátil strážci Vormiru. Při prvním dojmu mu přišlo, jakoby onoho strážce už někde viděl, ale rozhodl se vzpomínky hodit za hlavu.

Zrovna se vrátil do momentu, kdy odcizil předtím svému minulému já, Lokiho žezlo a Bruce získal od Prastaré kámen času. Jakmile kámen času navrátil, dostal se do patra, kde předtím zanechal jeho mladší verzi a položil vedle něj na zem Lokiho žezlo i s kamenem mysli. Dvojník se začal zrovna probouzet.

„Moje hlava," zaúpěl mladší. Steve z budoucnosti si povzdechl a klekl si ke svému já na zemi.

„Abychom si to ujasnili. Nejsem Loki, protože ten pláchl díky Tesseractu, takže hodně štěstí v jeho hledání," řekl sobě a vstal. Steve z minulosti se po něm zaskočeně podíval, když se vydal pryč z místa činu. Kdyby tam tým našel dva kapitány, opravdu netušil, jak by to vysvětloval. „Jo, ještě něco," uvědomil si jednu důležitou věc a na svou mladší verzi se obrátil. „Nech si pro sebe, žes potkal svoje já. Zavřeli by tě na psychiatrii," upozornil jej a už konečně opustil danou místnost, v níž se před chvílí nacházel. Pořád však myslel na jedno. Na ten trn v oku. Na to, čeho si předtím všiml Scott s Tonym a později i on. Na tu velkou americkou mega prdel v té upnuté uniformě, jak řekl Scott Lang, když opravil Starka v jeho tvrzení.

Tony...

Znovu ho přepadl smutek při vzpomínce na jeho kamaráda, kterého se snažil chránit a zároveň mu lhal. Dodnes si to vyčítal. Věděl, že nemohl jeho smrti zabránit, ale přesto mu ten narcista a egoista chyběl. Navíc měl skvělou malou dcerku a báječnou ženu. Měl něco, co Stevovi nebylo přáno. Jediná láska jeho života zemřela ve spánku a on byl vytržen ze své doby. Avšak v duchu si říkal, že jeho domovem se stalo dvacáté první století, váhal.

Sáhl si do kapsy a vytáhl kompas s Peggyinou fotkou, kterou si vystřihl za druhé světové války z novin. Pořád kompas nosil u sebe, ať se dělo cokoliv. Pořád na ni myslel. I když se snažil o vztah s Sharon, nebylo to ono. Po čase si stejně nesedli a Rogers udělal za jejich vztahem tlustou čáru. Peggy. Pořád jen Peggy. Smutně se zahleděl na fotku v kompasu a vydechl dlouho zadržovaný vzduch. Něco si uvědomil. Stále měl u sebe dvě ampule s Pymovými částicemi. Vzal si pro jistotu ještě jednu, kdyby potřeboval rezervu.

Přepadl ho hrozivý pocit. Doma na něj čekal Sam, Bucky, Bruce... I když...domov může být i o sedmdesát let zpátky. Došlo mu, že se může s pomocí částic vrátit za Peggy a žít s ní. Začít žít život, jaký vždycky chtěl. Usadit se, oženit a mít děti. Takové, které by se podobaly jemu i Peggy. Ty, které by mohly být v budoucnu jeho odkazem a udělat svět lepším. Chtěl rodinu.

Zaslechl na chodbě kroky a hlas zbytku členů týmu. Thora, Tonyho apod. Musel se rychle rozhodnout. Naposledy se podíval na fotku Peggy, kompas uklidil do kapsy a nastavil si časovou GPS na dobu, kdy měl mít s Peggy rande. Rozhodl se. Nechtěl ublížit svým přátelům, ale už byl unavený z věčných bojů. Vrátit se za Peggy byl jeho sen už od doby, kdy se probudil v tomhle století.