Miss Patriot: The next Avengers [1]

14.

„V žádném případě!”

„Neříkej, že by ti vadilo pracovat v týmu!”

„Tos uhodl. Vadilo! Nehodlám pracovat s bandou, která neví o světě víc, než já a Cas!” rozkřikla se Lila přes celou společenskou místnost a neměla nijak v plánu se uklidnit. Vložil se do toho proto James a snažil se Bartonovou přesvědčit, že se mýlí.

„Cassidy, řekneš k tomu něco?” vybídl Barnes Langovou, aby řekla vlastní názor. Ta se doteď dívala s klidem na televizi a nevnímala hádku dvou lidí. Jenže jakmile ji James oslovil, ucukla sebou a zmateně se na kluka podívala.

„Eh...no... Avengers nezáleželo na tom, kdo jaký má věk,” vyvodila něco málo z toho, co zaslechla. Lila zavrčela a vjela si rukama do vlasů. Byla z toho všeho už tak moc frustrovaná, že jí nebavilo nic a byla na ostatní zlejší, než obvykle.

„Vážně řešíte takové věci? Nač se hádat,” nechápal Sky a Lilu s Jamesem si pozorně prohlížel. Byl zmatený. Poslední hodiny, co strávil s těmito lidmi, byl svědkem několika hádek...a naprosto zbytečných.

„Ona řeší takové hovadiny pořád. Neustále jí něco vadí a všechnu vinu hází na nás,” vysvětlil mu James s ledovým klidem i přesto, že ještě před chvílí na Lilu vybuchl.

„Za to ty jsi namyšlenej debil, co vleze pod sukni i devadesáti letý babce,” rýpla si do Barnese na oplátku Lila a škodolibě se usmála, když ji probodl pohledem. V ten moment do místnosti v tichosti vešla Morgan. V ruce svírala svůj mobil a usedla do jednoho z křesel ve společenské místnosti. Do hádky se zapojovat nehodlala. Byla na to až moc rozhozená a v očích ji tlačil další nával slz. Zase ji přepadlo to období, kdy oplakávala tátu třeba tři dny v kuse. „Ale, co to vidím. Starkova holčička je uplakaná,” nevynechala Lila poznámku ani na její osobu.

„Drž hubu, Bartonová,” zamumlala si Morgan pod vousy.

„Prosimtě. Vždyť jsi jenom rozmazlenej fracek. Jak by na tebe tvůj tatínek mohl být vůbec pyšný? Jsi jen pro pláč,” vznesla Lila další kousavou poznámku a měla v plánu pokračovat. V Morgan to začalo vřít. Stačilo jen trochu, aby chytila Lilu pod krkem.

„To stačí, Lilo,” zkusila Cassie Lilu zarazit, ale marně. Už se do Morgan pustila znovu.

„Můj otec mě aspoň učil, jak střílet z luku, jak bojovat a bránit se. Ale co ty? Ten tvůj natáhl brka, když jsi byla ještě-” to byla pro Morgan poslední kapka. S pomocí Friday si podvědomě přivolala rukavici z obleku a dlaní namířila na Lilu. Rukavice jí začala nabíjet první střelu.

„Dost, to stačí!!!” doteď tichá Brooklyn poslouchající nekonečnou hádku, seděla u baru a prohlížela si fotky rodiny a přátel z minulosti, co jí dal S.H.I.E.L.D. Jenže teď už nezvládla jen poslouchat a bezbranně přihlížet. Nechtěla, aby došlo ke katastrofě a skočila Morgan přímo do zorného pole. Věděla, že by jí Starková neublížila.

„Uhni, musím zabít tu rejpavou mrchu, co o mně absolutně nic neví,” procedila Morgan skrz zuby. To akorát pobídlo Rogersovou, aby roztáhla ruce a odmítala ustoupit.

„Nemusíš. Uklidni se a vypni to,” zkusila jí Brook promluvit do duše pevným hlasem. Nevěděla, kde se to v ní najednou vzalo, ale věděla, že dělá správně. „Prosím, Morgan...” udělala psí oči.

„Co to se mnou je...” řekla Morgan zničehonic po chvíli, jakoby se vzpamatovala z nejhoršího snu. Nechala Friday, aby vypnula rukavici na její ruce a sesunula se na gauč za ní. Brook dlouze vydechla a vydala se za Lilou. Ta stála na místě s rukama překříženýma na prsou a pozorovala blonďatou dívku, jak jde směrem k ní. Měla kamenný výraz.

„Proč... Proč jsi tak chladná. Co ti ostatní udělali, že se do nich neustále navážíš?!” spustila na ní Brooklyn nechápavě. Lila se pobaveně zasmála a probodla Rogersovou pohledem.

„A proč se ty kamarádíčkuješ s ní. Máš na víc,” ukázala směrem na Morgan. Brook jí ruku strčila dolů a zamračila. Zaprvé byla slušně vychovaná, takže nenáviděla ukazování a zadruhé v duchu cítila, že se musí Morgan zastat. Přeci jen nemohla za to, co se jí v životě stalo.

„Jak řekla. Vůbec nic o ní nevíš a navíc... Je moje věc s kým se bavím a s kým ne, takže mi do toho mluvit opravdu nemůžeš.”

„No jo, Kapitánova je dcera je přece ta nejúžasnější a nejslušnější osoba pod sluncem,” opět si Lila rýpla, aby to nezůstalo jen. Jenže tím Brook akorát nechtěně nahrála do karet. Blondýnka se jen škodolibě usmála.

„To víš. Ne každý měl rodiče, co řídili S.H.I.E.L.D a snadno mohu zařídit, aby tě odtud propustili.”

Lila se zarazila a zhrozila. Přesně jak Brook očekávala. Získala tím nad Bartonovou chvíli převahu.

„To bys neudělala,” vydechla Bartonová, naprosto paralyzovaná z nově získané informace. Nechtěla, aby Brooklyn byla její šéf, jenže po tomhle tušila, že se nejspíš nedozvěděla všechno.

„Ale udělala, pokud ostatní nenecháš na pokoji,” odpověděla jí starší s neutrálním pohledem. „Ale můžeme se nějak domluvit. Nejsem mrcha.”

„Fajn,” zamumlala Lila bez toho, aby se na Rogersovou podívala. Myšlenky jí v hlavě kolovaly, jako nikdy. Potřebovala si je srovnat na čerstvém vzduchu a tak narychlo z místnosti odešla. V místnosti bylo po jejím odchodu nezvykle ticho a bylo akorát slyšet, jak ostatní dýchají. Jako první se probral Sky a s respektem se podíval směrem k Brooklyn.

„Ta děva se mi líbí,” prohlásil a odpovědí mu bylo dívčino pousmání.