Miss Patriot: The next Avengers [1]

7.

*11.10. 2048 - bývalá základna S.H.I.E.L.Du - New Jersey*

Přišla si, jakoby se právě několik hodin projížděla na horské dráze bez přestání. Konečně se jí povedlo dostat z té zvláštní dimenze, do které se dostala potom, co si oblékla ten prokletý oblek.

Brooklyn se ocitla zase v té místnosti, z které předtím zmizela. Oddechla si a zároveň se chytila za hlavu, jakmile konečně zmizela helma z její hlavy. Všude v místnosti bylo zvláštní šero. Světla nefungovala a vše kolem se zdálo být zanedbané a opuštěné. Vzpomněla si ještě na něco. Předtím, než jí to vcuclo, volal na ní její otec. Třeba tu někde byl.

„Tati?" zavolala nadějně a vyběhla z místnosti. Nikde nikdo nebyl. Zase to samé šero a po světle ani památky. „Tati?!" zavolala trochu hlasitěji, ale akorát se její hlas odrazil od zdí a vytvořil tak ozvěnu. Dívka se zarazila. „Mami!" křikla a běžela směrem k místu, kde měla mít její matka kancelář. Jenže když k ní doběhla, dveře byly zataraseny dřevěnými trámy a přes to papír s nápisem: Nevstupovat.

Brook se sevřel žaludek a začala panikařit. Normálně byla zvyklá, že tu bylo rušno a na každém rohu nepříjemný agent. Jenže teď tu nebyl ani živáček. Až na ni.

„Gregu? Howarde!" zkusila to znovu a začala pobíhat po základně. Hledala všechny, na kterých jí záleželo, jenže nikde nikdo nebyl. Bylo to tam opuštěné.

Nakonec to vzdala a usedla na jeden ze schodů na schodišti a složila si tvář do dlaní. Byla zoufalá a zároveň naštvaná sama na sebe, že si ten oblek na sebe vůbec brala. Kdyby se tak nestalo, všichni tu teď mohli být.

Asi po deseti minutách se konečně zvedla a vydala se k výtahu. Doufala v duchu, že stále funguje. Opravdu se jí nechtělo chodit tolik pater po schodech. Výtah se jí najít povedlo, ale jak očekávala. Byla na něm cedule: Mimo provoz. Nečekala, že tu nefunguje tolik věcí. Víc jí znepokojovalo to, že bude muset nakonec po schodech. Aspoň si trochu pročistí myšlenky od tohohle všeho.

Našla určité schodiště a vystoupala po něm až nahoru k východu. Dveře ven byly naštěstí pootevřené, takže se zvládla protáhnout ven a do očí jí udeřilo sluneční světlo. Odhadovala podle polohy slunce, že bude tak poledne.

Venkovní prostory byly též opuštěné. Na sloupu ještě vysela stará zrezivělá cedule s nápisem: Zde se narodil Kapitán Amerika. Brook měla zmatek v hlavě. Kam se všichni poděli? Co se tady stalo? Blesklo jí hlavou, když si celý areál několikrát procházela.

Došla až k bráně, která se skládala z očkového plotu, jako většina oplocení kolem. Bylo to zavřené na vysací zámek. Brooklyn se začala rozhlížet, kudy by se dalo dostat ven a nedaleko od ní uviděla mezi křovím v plotě díru. Prolezla jí ven a začala zkoumat vnější okolí za plotem. Zůstalo to tam při starém, jak to znala. Jehličnaté stromy všude kolem, ale zase byl příjemnější vzduch. Pravděpodobně tu už hodně dlouho nikdo nebyl.

Potřebovala s někým mluvit. Ujasnit si, co se stalo a proč tu nikdo není. Přece se všichni nemohli najednou takhle vypařit. Byla pryč přeci jen pár hodin.

Vyběhla na silnici u lesa a běžela najít pomoc. Běh jí nijak problém nedělal, jelikož její tělo bylo na takové věci zvyklé a navíc byla v dobré kondici. Bylo to díky séru, které geneticky zdědila po otci a tím pádem zvládala uzvednout těžší věci, než normální člověk. Nijak se tím nikdy zbytečně nechlubila.

Asi po deseti minutách cesty zaslechla motor auta. Seběhla z cesty na kraj a zahlédla na silnici kamión. Zrovna projížděl a jel přes les. Řidič si Brook všiml a zastavil pár metrů od ní. Dívka vyběhla dopředu, když řidič otevřel dveře.