Miss Patriot: The next Avengers [1]

30.

Jakmile Brook dopadla bezpečně nohama zpět na zem, snažila se uklidnit neskutečné točení hlavy. Opřela se rukama o stěnu nějaké zdi a pomalu se vzpamatovávala. Když se jí konečně přestala točit hlava a protestovat žaludek, nastavila si na obleku maskování a to oblečení z této doby. Bruce jí vysvětlil, že jí pošle do této doby o trochu dřív, než zmizela, aby mohla splynout s okolím a pak nahradit sama sebe.

Když se rozhlédla, uvědomila si, že se nachází někde venku. Byla za jednou z budov základny, kde v ten den zmizela. Podívala se na hodinky a zjistila, že má přibližně dvacet minut. Rozhodla se jednat. Oběhla budovu a zastavila se, když uviděla sama sebe jít s Howardem Starkem a Howardem Pott-... Tonym Starkem. Howard mu zrovna nabízel práci, ale Tony to odmítl, protože prej pracuje pro Futures, nebo něco takového. Dívce okamžitě došlo, že to byla narážka na budoucnost, ze které Tony pochází. Tehdy jí to nedošlo, jelikož si neprošla tím, čím teď.

Howard mu vtiskl do rukou květiny pro Mariu a šel za Jarvisem. Zároveň si Brook všimla onoho zvláštního kufříku, který si Tony nesl. Podle jeho šířky hádala, že v něm bude Tesseract. Mohla mu ho teď sebrat, ale neudělá to. Nechce měnit to, co se už stalo. Musí to nechat proběhnout úplně stejně až do doby, kdy zmizela.

Zároveň si všimla dalšího detailu, kterého předtím ne. Mezi auty se nacházela nějaká osoba v hnědé uniformě a čepicí na hlavě. Tony se díval přesně jejím směrem. Byl to muž. Vysoký. Když se zamyslela nad událostmi, nejspíš to byl Steve Rogers, který se sem vydal s Tonym pro Tesseract. Aspoň jí to nějak takhle vyprávěla Lila. Také si vzpomněla, že jedna z agentek nahlásila podezřelé dva muže. Jednoho s podivně střiženými vousy, což byl Tony a další byl vysoký muž, blond vlasy, hnědá vojenská uniforma. Přesně tohle si vybavovala, co se stalo stalo před téměř dvěma týdny.

Dívala se delší dobu jeho směrem, až to pravděpodobně trochu vycítil a i on se podíval jejím směrem. Brook rychle sklopila pohled k zemi a počkala si, až odešlo její druhé já zpátky dovnitř a Tony Stark odešel. Howard byl celkem zmatený a i Jarvise se zeptal, zda odněkud onoho muže znal.

Rogersová rychle proplula mezi zaměstnanci základny tak, aby to nevypadalo divně a vešla dovnitř.

**

„Brook, prosím, jdi ven na chodbu," zaslechla Brooklyn hlas jejího otce, když procházela chodbou kolem jedné z kanceláří. Dívce okamžitě došlo, co se akorát dělo za situaci a rychle přidala do kroku, aby stihla dojít do oné místnosti, kde zmizela, dřív než její druhé já. Chtěla, aby to vypadalo, jakože nikam nezmizela, jakmile zaujme své místo.

Doběhla do místnosti se zbraněmi a rozhlédla se, kam by se mohla schovat. Nakonec našla dveře od nějakého kumbálu, kterých si předtím nevšimla. Došla k nim, vzala za kliku a s velkým štěstím se otevřely. Brook se schovala dovnitř a tiše si oddechla, když zaslechla kroky. Bylo to její druhé já, které místnost akorát našlo.

Zůstala schovaná v kumbálu po celou dobu v naprosté tichosti. Nalepená na dveřích poslouchala všechno, co tam dělala na druhé straně a vyčkávala. Jakmile zaslechla, jak vytahuje z krabice onen oblek, pomyslela si, že už konečně bude moci za mapou chvíli vylézt. Druhá Brook si oblek vzala na sebe a prohlížela si ho, ale v tom zaslechla jejího otce, jak ji volá jejím jménem. Jediné, co Brook v kumbálu zaslechla bylo, jak vykřikla jméno jejího táty a pak najednou nastalo ticho. Druhá Brooklyn byla pryč. Ta, co byla schovaná v kumbálu, opatrně vzala za kliku a otevřela dveře. Slyšela hlasité a rychlé kroky. Patřily jejímu otci, který akorát doběhl do oné místnosti a zmateně se podíval po jeho dceři, která měla nyní na sobě místo maskování jeho oblek na cestování v čase. Zamračil se a Brook se pouze omluvně usmála.

„Vysvětlím to,” začala a Steve pouze pokynul hlavou, aby pokračovala. Brook se nadechla a začala s vyprávěním. Celé pravdy...

**
A toto je prosím poslední kapitola, vážení! Bude následovat ještě epilog, který bude sloužit na potitulková scéna pro příští knihu. Chtěla bych vám všem moc poděkovat za ohlasy a vaše komentáře. Jen ty mě držely nad vodou a já měla tak chuť pokračovat ve psaní, jako u předešlých knih na mém účtu. Moc vám všem děkuji ;)