Miss Patriot: The next Avengers [1]

25.

„Jsme na místě. Přeji příjemnou zábavu, mládeži," popřál skupince Happy Hogan, když je v limuzíně přivezl až před Hammerovu vilu. Jakmile s letounem tým přistál, vyzvedl je Happy a následně je odvezl. Vše měli pečlivě naplánováno.

„Dík, Happy. Máme v kufru zbraně, tak prosím neodjížděj," požádala ho s úsměvem Morgan a společně s ostatními si vystoupila. Pohltila je noc, hlasitá hudba vycházející z vily a problikávající barevné reflektory a světla, což skoro oslepovalo.

Brook trochu klopýtla na vysokém podpatku, který měla na noze a James ji podepřel. Džentlmensky jí nabídl rámě, které s úsměvem přijala. Vydali se oba ke vchodu a zbytek je následoval. U vchodu je zastavili hlídači a požádali je o ukázání pozvánky. Toho se okamžitě ujala Morgan, která jim elektronickou pozvánku ukázala na jejím mobilu. Hlídači jim to po chvíli uznali a pustili je dovnitř. Při příchodu dovnitř je oslepila zář reflektorů.

„Tak jo. Teď se rozpustíme a budeme se chovat přirozeně. Kdokoliv z nás zjistí něco podezřelého, dá okamžitě vědět," vysvětlila Brooklyn všem stejný plán, který si opakovali už během cesty. Všichni přikývli v souhlas a následně se ztratili v davu dalších hostů.

Morgan zamířila k baru a ihned barmana požádala o trochu whisky. Usadila se na barovou stoličku a vyčkávala, než před ní barman položil sklenku s pitím. Aniž by poděkovala, sklenku uchopila do ruky a napila se z ní. Proč nevyužít šance, že je na večírku, a nenapít se.

„Tak sama a bez doprovodu? Muži jsou dnes vážně velký idioti, že nepozvou ven tak krásnou ženu," ozval se v její blízkosti povědomí hlas. Nepatřil však Justinu Hammerovi, ale někomu mnohem mladšímu. Když se podívala po směru hlasu, uviděla mladého Strange, jak ji s úsměvem pozoroval a též v ruce svíral sklenku s nějakým nápojem.

„Chrisi, co tady děláš?" zeptala se ho zaskočeně a přeměřila si ho pozorně pohledem. Strange upil ze sklenky a položil ji již prázdnou na bar.

„Já bych se tě rád zeptal na totéž," řekl klidně a přisedl si o jednu stoličku blíž ke Starkové. „Vypadáš skvěle." Pochválil její červené šaty.

„Taky nevypadáš zle," uznala a napila se. Chris si tiše uchechtl a dál Morgan zaujatě pozoroval.

„Teď vážně. Co děláš na Hammerově večírku?"

„Pozval mě. Vlastně nás. Je nás tady dohromady sedm," odpověděla mu bezproblémově. Neměla potíže s důvěrou k němu. Jen jí trochu vadilo, jak se choval vlezle. Od doby, co se rozešli, snažil se ji získat zpět, ale to se mu už nikdy nepovedlo. Morgan byla v tomhle ohledu nedobytná a Chris to věděl. Přesto se nehodlal jen tak vzdát.

„Taky mě pozval. A popravdě vůbec nechápu proč,” pokrčil rameny a objednal si u barmana další sklenku. „Hádám, že jsi přišla z jiného důvodu, než si tu zapařit a opít se.”

„Přesně tak, ale to ti už neřeknu,” Morgan se na něj falešně usmála, jakmile dopila ze své sklenky a odebrala se pryč od baru.

**

Pozorně sledovala vše okolo a nedávala dopustit na detaily. Brooklyn se procházela mezi davem a rozhlížela se. Vše se zdálo být normální. Vystoupila tedy z davu a došla ke stolkům s židlemi. Na jednu židli se posadila a rozhlížela se po okolí. Nic divného se nedělo. Za to byla ráda. Nikoho z přátel tu však neviděla. Dokonale splynuli s davem, že je neviděla ani ona samotná.

Ani si nevšimla nějakého muže, který k ní akorát přišel. Měl brýle, byl slušně upravený a měl sčesané blond vlasy dozadu. „Smím prosit o tanec?” zeptal se zdvořile s úsměvem. Jak již Brooklyn zmínila, měli se chovat přirozeně. Tím pádem jí nedělalo problém žádost o tanec přijmout.

Vyrazila s mužem na taneční parket mezi houf lidí a oba se začali pomalu pohybovat tak, jak byli naučení. Brook muže před sebou nikdy neviděla a ani neznala. Na tom jí ale tolik nezáleželo. Soustředila se na hlavní důvod, proč na tom večírku je. Tohle nebyl zrovna její šálek kávy. I když už byla na mnoha večírcích Howarda Starka.

„Zdáte se mi trochu mimo. Moc rušno?” zeptal se jí muž se zájmem a tím jí trochu uvedl do situace. Brook se pousmála a podívala se očí cizince.

„Ano. Nejsem na to zrovna moc zvyklá,” odpověděla mu a podívala se kolem sebe, zda se něco neděje. Nadále byl klid. Muž jí pořád pozoroval a stále se oba pohupovali v pomalém tanci. Brook už to bylo nepříjemné, ale nedala na sobě nic znát. Nesměla nic pokazit.

„Na dceru kapitána bych od Vás očekával, že budete na ruch zvyklá,” prohlásil cizinec a Brook to zaskočilo. Zmateně se podívala po muži a ten se nevinně usmál.

„Jak můžete vědět, koho jsem-”

„Jinak bych Vás i ten zbytek, se kterým jste přišla, nezval,” odpověděl jí, jakoby o nic nešlo. Jakmile řekl to nezval, Brooklyn okamžitě došlo, s kým má tu čest a s kým právě tančí. V duchu si nadávala za to, proč věřila každému.

„Justin Hammer,” vydechla a nadále s mužem držela oční kontakt. Hammer si jí pozorně prohlížel. Nejvíce se zaměřil na její oči, jakoby byly něčím zajímavé. Brook se cítila víc nepříjemněji, než před chvílí.

„Vaše oči. Lidi opravdu nelhali v tom, že v nich měl kapitán trochu zelené. Nikdy nebyly čistě modré, jak o nich každý básnil. Jste jako jeho kopie. Jako Steven Rogers v ženském těle,” začal Justin básnit a prsty opatrně přejel po její tváři, jakoby se pod jeho doteky měla rozpadnout. Brook se ošila. Justin se nad její reakcí pousmál a dvěma prsty nadzvedl její bradu. „Ale nižší.”

„O co Vám jde. Proč jste ukradl tu zbraň!” sykla Brook nevrle a v jejích očích se objevila zloba.

„To by jste chtěla vědět,” uchechtl si Hammer pobaveně. Rogersová ho probodla pohledem. „Nuže. Mohu Vám to říct. Už celé roky prahnu po tom, vidět Stark Industries padnout a shořet. Už od doby, kdy mi vstoupil do cesty Tony Stark s tím svým slavným oblekem. Jenže teď tu je jeho dcera a ta mi zkrátka nedá spát. Do čtyřiadvaceti hodin tu atomovku odjistím a to teprve tahle planeta zažije můj hněv. Nechám zemřít obyvatele New Yorku.”

„Takže jde čistě o pomstu,” usoudila dívka nakonec z toho, co řekl.

„Chytrá holka. Tým určitě musí být velice šťastný, že vás má za kapitánku,” usmál se Justin a Brook se od něj odtáhla. Už nehodlala být s tím mužem ani vteřinu. „Čas velice rychle ubíhá. Tik tak. Tik tak. To mi připomíná, že v New Yorku žije i kapitán a užívá si důchod. Přeci jen žil už moc dlouho,” ušklíbl se a ta slova Rogersovou naštvala víc, než cokoliv jiného. Jakmile zmínil jejího otce, dala mu pěstí do obličeje a zlomila mu nos. Toho si však nikdo z davu nevšiml.

„Věřte mi, že Vás zastavíme. Nikdo nezemře a Vy si půjdete sednout na hodně dlouho,” varovala naposledy muže a dala se k odchodu. Cestou se pro sebe usmála, jelikož mu zlomením nosu totálně poničila jeho skvělý vzhled.