Miss Patriot: The next Avengers [1]

1.

*O dvacet let později - New Jersey - základna S.H.I.E.L.D*

Jako každý den, na základně panoval neklidný ruch. Všichni někam spěchali, naráželi do sebe a nebo se snažili natlačit do malého výtahu, jenž měl zatím unést jen pět nebo šest lidí.

Základna ležela v místě bývalého vojenského tábora v New Jersey, kde vznikl za druhé světové války Kapitán Amerika. Ten tu teď pracoval spolu s jeho manželkou Peggy Rogersovou a Howardem Starkem. Ten byl již konečně taky ženatý a jeho žena Maria čekala jejich dítě. Každým dnem očekávali příchod prcka na svět.

Steve i Peggy měli jen jedno dítě a to již jejich dospělou dvaceti pěti letou dceru Brooklyn Rogersovou. Je to agentka jako její matka a vypomáhá občas na základně. Akorát přijela na základnu s Jarvisem, se kterým se velice přátelila. Vychovával ji už od malička a často býval její chůvou. I když to byl Howardův sluha.

Džentlmensky jí otevřel dveře a Brooklyn si vystoupila. Na Jarvise se usmála.

„Děkuji za odvoz."

„Kdykoliv, slečno," Jarvis jí nikdy netykal. Ani jako malé holčičce. Vždy jen vykal. Byl slušně vychovaný. Brook přikývla a vydala se ke dveřím základny. Zastavila se před nimi a přiložila na skleněný displej svoji dlaň právé ruky. Bezpečnostní zařízení její ruku oskenovalo a dveře se vzápětí otevřely. Vešla a zavřela za sebou, aby se nedostal dovnitř někdo nezvaný.

Po pár krocích vešla do výtahu, do kterého se již cpali další lidé. Doslova ji skoro namáčkli na stěnu. Jenže nenarazila zády do stěny, ale do něčeho měkkého. Bylo to něčí tělo. Ucítila kolem pasu ruce.

„Ahoj, Brook. Krásný den, že?" promluvil na ní jeden z kamarádů a synů od členů z komanda. Tohle byl konkrétně Gregory. Syn Gabriela Jonese. Zářivě se na blondýnku usmál.

„Ahoj, Gregu," též se dívka usmála a výtah konečně dorazil do dolního patra, kde všichni vystoupili. Bylo tam rušněji, než venku.

„Co tě sem přivádí?" zeptal se Gregory, když společně s Rogersovou procházel chodbou.

„Přijela jsem za rodiči," pokrčila dívka rameny. „Jsou poslední dobou pořád tady a už se tolik nevídáme, jako vždycky. Docela mi to schází."

„A co si někdy vyrazit s partou?" navrhl Greg s úsměvem a položil kamarádce ruku na záda. „Zajdem do hospody, někam na zábavu,..."

„Děkuji, vážím si toho, ale ty víš, že by z toho táta nadšený nebyl," Brook se omluvně pousmála a zahla za roh chodby, kde se nacházela kancelář její matky. Jelikož dveře byly průhledné, zahlédla za nimi lidskou siluetu. Usoudila, že máma tam nejspíš bude.

„Tak teda jindy. Je ti dvacet pět. Už bys neměla být tolik závislá na rodičích," zakroutil nad Brooklyn Gregory pobaveně hlavou.

„Já vím, já vím," zasmála se blondýnka a s Gregem se ještě objala, než se rozloučili a každý si šel svou cestou. Brook přešla ke dveřím kanceláře, na kterých je jméno Margaret Peggy Rogers a opatrně zaklepala, přičemž vzala za kliku. „Mami, tady Brook," dala o sobě vědět, jakmile vešla dovnitř. V kanceláři byla tma a ticho. Zavrtěla hlavou a přestala chápat, co tu před chvílí viděla. Viděla tu někoho. Tím si byla stoprocentně jistá.

Přešla k matčině stolu a prohlédla si obsah, co na něm byl. Fotka táty před sérem, fotka ze svatby apod. Pak nějaké tužky, papíry, složky. Dívka byla zmatená. Cítila tu něčí přítomnost, ale přesto tam nikdo nebyl. Přišla si paranoidní.

Zaslechla hlasy. Patřily jejím rodičům, které spatřila za sklem v okně, z kterého bylo vidět do sousední kanceláře. Zrovna se tam o něčem oba dohadovali s dalšími agenty. Brook vydechla a dala se k odchodu z kanceláře. Následně ji opustila a chtěla jít do druhé kanceláře, ale v dáli zahlédla, jak jedna agentka mluví s místními vojáky a popisuje jim identitu dvou podezřelých mužů, které tu zahlédla. Brooklyn to nedalo a šla blíž. Přeci jen to tu její rodiče skoro vlastnili a tím pádem měla právo vědět, co se tu děje.

„Promiňte, děje se něco?" zeptala se, jakmile ke skupince tří lidí došla. Dva vojáci i agentka se po ní podívali. „Nešlo neslyšet, že tu jsou nejspíš černý pasažéři."

„Je to tak. Byli se mnou ve výtahu. Jeden byl údajně kapitán a druhý nějaký doktor, či co. Nejspíš to budou tajní špióni," vychrlila agentka velkou rychlostí na Brook, která se zdála být z celé situace opravdu zmatená.

„Dobře? A víte, jak vypadali?"

„Jeden se zdál být starší. Tmavé hnědé vlasy, brýle, padnoucí oblek a zvláštní střih vousů. Ten druhý byl výrazně mladší. Vysoký, blonďaté vlasy, hnědý vojenský oblek, nejspíš měl vypracovanou postavu-"

„Agentko Bellová, právě jste tu popsala mého otce..." vydechla Brooklyn, jakmile si její popis osob seskládala dohromady. Tím myslela popis druhého muže. Toho prvního si nedokázala nikam přiřadit. Howard by si nedovolil mít divný střih vousů.

„Co se stalo, že tu o mně mluvíte?" zaslechla dívka za svými zády vážný a přesto vyrovnaný hlas jejího otce. Otočila se na něj a zpozorovala jeho neutrální nic neříkající pohled. Nedalo se z něj vyčíst, zda se zlobí nebo ne.

„Ka-kapitáne, nejspíš tu máme špióny," vysoukala ze sebe agentka, jenž oba neznámé nahlásila. Rogersovi náhle vyjelo obočí nahoru a zdál se být překvapený.

„A popsala je stylem, že jeden má divný vousy a druhý vypadá jako ty," vysvětlila mu Brook. Ve Stevovi to cosi probudila a už nebyl překvapený, ale vyděšený. Zdál se na první pohled, jakoby panikařil. „Tati?"

„Hlídá někdo Tesseract?" vypadlo z Kapitána okamžitě.

„Stark, pane," odpověděl mu jeden z vojáků. Ani jeden nechápali, proč se zeptal zrovna na tu kostku.

„Vždyť ten zrovna má v plánu jet za jeho ženou," namítl ten druhý, čímž totálně zvrátil celou situaci. Steve zneklidněl ještě víc. Brooklyn se ocitla v situace, ze které nebylo jak utéct. Chtěla nějak zároveň pomoct.

„Tak běžte tu kostku zkontrolovat vy!" rozkázal oběma Steve, čímž si vysloužil jejich respekt. Oba zasalutovali a vyběhli směrem k části základny, kde je Tesseract schovaný. Agentka Bellová mezitím odešla a na chodbě zůstala sama Brooklyn i její otec. „Prosím, zajdi za Pymem a zeptej se ho, zda mu něco náhodou nechybí," pověřil následně úkolem kapitán i svojí dceru.

„D-dobře," zakoktala a sledovala, jak se její otec vydal pryč do centra základny. Nikdy ho takhle  rozhozeného neviděla. Až teď. Rozhodla se udělat, oč ji požádal a vydala se k laboratoři Hanka Pyma. 

**

„Hanku? Máš chvilku?" 

„Jistě. Hele, neuvěříš mi, se právě stalo!" začal Pym a vypadal pěkně naštvaně. Nenáviděl, když ho lidi odváděli od práce a už vůbec neaspektoval to, že si z něj někdo vystřelil. Právě na něčem dělal a někdo mu zavolal, aby něco zkontroloval. Když tam dorazil, nic tam nebylo. 

„Možná? Zkus to," vyzvala ho Brook a v následujících minutách si vyslechla jeho stížnost na nedochvilnost ostatních a jejich otravné vtípky. Na takové stížnosti byla už mladá Rogersová zvyklá a nijak se tím nerozrušovala. Jakmile skončil, rozhodla se mu vyřídit to, co mu vzkazuje její otec. „Cap ti vzkazuje, aby sis zkontroloval, zda ti tu něco nechybí."

„Proč?" nechápal Pym.

„Máme tady nešťastnou náhodou nezvané host," vysvětlila mu a vědec okamžitě pochopil. Okamžitě začal kontrolovat svoje věci a blondýnka ho u toho pozorovala. Byla to zajímavá podívaná. Zdálo se, že mu nic nechybělo. Teda do momentu, než zjistil, že jeho tajná skrýš s Pymovými částicemi je pootevřená. Otevřel ji a na místě, kde mělo být několik ampulek s částicemi, jich pár chybělo. Hank začal vyšilovat a Brook se raději nepozorovaně odebrala pryč z laboratoře.