Miss Patriot: The next Avengers [1]

9.

*L.A. - Morganina vila*

„Tak jsme tady. Klidně se tu chovej jako doma, ale mám jedno pravidlo. Nelez mi do dílny a mojí ložnice, jinak tu máš naprosté volno. Pokoj ti ukážu potom,” začala Morgan mluvit, jakmile dorazila domů spolu s Brooklyn. Blondýnka ji nijak moc neposlouchala. Naopak byla až moc zaujatá zkoumáním všeho okolo sebe. Fascinovalo ji, jak uvnitř vila vypadala. Drahý nábytek, elektronika na každém rohu, nějaké květiny a moderní obrazy. V obýváku měla Morgan dokonce obraz, na kterým byl vyobrazen Iron Man s podpisem Tonyho Starka.

„Dobře,” vydechla Brook, i když moc nevěděla, co jí Morgan říkala. Okolí kolem ní bylo zajímavější, než Starková vedle ní.

„Máš hlad? Nebo...já se ptát radši ani nebudu. Friday, objednej čtyři pizzy. Je mi jedno jaké,” nakázala Morgan umělé inteligenci a zamířila ladným krokem do obývacího pokoje. Jakmile se Brook dokochala, šla do obýváku za ní a nalezla Morgan sedět na gauči s nohama na konferenčním stolku. Zamračila se, jelikož se jí podobné chování nelíbilo a navíc byla slušně vychovaná.

„Co ty nohy na stole?” nakonec se ozvala a získala si tak pozornost brunetky.

„Co s nimi?” nechápala Morgan.

„Nepatří na stůl,” namítla Brook a dívka protočila očima. Nijak se ale nohy dolů dávat nechystala. Rogersová se raději dál nesnažila a sedla si do protějšího křesla. Z nudy si hrála s opaskem kolem pasu. Morgan si toho všimla a vydechla.

„Mám tu něco na převlečení. Pojď za mnou,” pobídla Brooklyn a zvedla se z gauče. Brook se po ní mlčky koukla a jakmile se též zvedla, následovala ji do jedněch z dveří, které patřily k nějaké ložnici. Nejspíš byla pro hosty. Pokoj Morgan by určitě nebyl tak obyčejný. Obě vešly dovnitř a Starková okamžitě zamířila k šatní skříni po pravé straně pokoje. Skříň byla samozřejmě veliká, jak se do správné vily hodí a patří. Skříň následně otevřela a začala se přehrabovat v hromadě oblečení. Po chvíli vytáhla černé tričko s bílým nápisem BITCH a světle modré šortky. Brook se to nijak nezamlouvalo. „Tady, cestovatelko. Snad ti to bude,” Morgan jí věci podala a Brook si je neochotně převzala. Stála na místě, jako Y. „Tak šup, převlíkat. Za chvíli dorazí jídlo a já tě v tomhle sedět na mým gauči nenechám,” Starková tím naznačila oblek, jenž měla Rogersová na sobě. Ta jen opatrně přikývla a Morgan ji navedla do koupelny, která byla hned vedle pokoje.

Zatímco se Brooklyn převlékala, Morgan se odebrala zpět do obýváku. V hlavě jí kolovala stovka myšlenek. Má říct Stevovi, že Brook žije? Má Brook říct, že její otec žije? Nechtěla ani jednomu způsobit infarkt a raději se rozhodla jim ještě dát čas. I když neměla sebemenší ponětí, kolika se dožívá takový super voják. Její myšlenky prolomil zvonek. Popadla peněženku s hotovostí a vyběhla ke vchodovým dveřím. Zaplatila pizzu a odnesla ji do obýváku. Brook se akorát vrátila a oblečení jí sedělo naprosto akorát. Morgan se v duchu pochválila, že to trefila takhle přesně.

„Posaď se. Doufám, že víš co je to pizza. Vážně se mi nechce vysvětlovat, z čeho se to skládá apod,” falešně se na Brook usmála a vzala si na klín krabici se svojí pizzou. Brook tam měla další dvě svoje. Blondýnka by něco řekla, ale rozhodla se to nechat být a usedla zpátky na gauč, kde seděla předtím. Stejně jako Morgan si vzala jednu krabici a následně ji otevřela. Vůně ještě teplé pochutiny byla naprosto nádherná. Salám, sýr, ... Domyslete si svoji oblíbenou. „Nádhera, ne? Ta vůně je přímo báseň,” zasnila se Morgan a hladově se zakousla do kousku pizzy.

Brook ji chvíli zaskočeně pozorovala, než ji vyrušilo zakručení v jejím břiše. Morgan to slyšela a zasmála se. Nechápala, proč je blondýnka tak vyplašená. Přece jí nijak neubližovala.

„Copak je. Klidně jez. Ta krabice je celá tvoje,” usmála se na ni a vzala si další kousek. Brook trochu zamrkala, jakoby se snažila přesvědčit, zda nemá halucinace. Nakonec pohledem sjela k pizze v krabici na jejím klíně a opatrně si vzala jeden kousek. Morgan ji nedočkavě pozorovala, co udělá. Brooklyn si do kousku pizzy kousla a tvářila se nejistě, když sousto přežvykovala. Jakmile zjistila, jak moc dobré to je, naprosto nad tím roztála.

„Nic lepšího jsem ještě nejedla,” začala básnit a kousek pizzy v její ruce za chvíli zmizel, tak jako další z krabice. Morgan si v duchu gratulovala. Právě se jí povedlo naučit dceru Kapitána Ameriky jíst pizzu. Pokrok jak sviňa.

**

„Tady je tvůj pokoj. Nějakou dobu tu zůstaneš, než vyřešíme tvůj návrat domů,” po asi hodinové prohlídce domu se obě dvě konečně zastavily před jedním z pokojů. Morgan vzala za kliku a za pár vteřin se Brooklyn naskytl pohled na její moderně vybavený pokoj. Byl hezčí než ten, kde ji Morgan sehnala oblečení. Tady ten byl daleko víc útulnější. Velká manželská postel, kulatý koberec uprostřed místnosti, velká skříň, stolek s židli a na něm váza s čerstvými květinami. Zdi byly v bledě modré barvě a na zemi něco jako dřevěná podlaha. Zdi zdobily malé obrazy.

„Moc děkuju. Ani nevím, jak bych se odvděčila...”

„Jednou si to třeba vyberu, ale ne teď,” Morgan se na Brook pousmála a nechala ji vejít do pokoje. Zatímco si Rogersová prohlížela pokoj, Morgan se odebrala pryč do své dílny.

Jakmile do ní vešla, zamkla se a rozhlédla. Její pohled padl na červeno zlatou helmu Iron Mana, která byla vystavená na menším stolku u zdi. U toho ležel ve skle uložený reaktor, který měl u sebe nápis: Důkaz, že Tony Stark má srdce. Morgan se pro sebe usmála, když došla ke stolku a opatrně zvedla helmu. Pevně ji objala. Jediná hodně důležitá věc, co jí zbyla po tátovi.

**

„Friday, funguje to? Bezva,” ujišťoval se Tony ze záznamu, jenž si zrovna Morgan pouštěla. Seděla na křesle a daleko před sebou byla položená helma Iron Mana, který záznam promítala. Tony momentálně seděl na židli s rozkročenýma nohama a podíval se směrem, kde seděla Morgan. Pousmál se. „Ahoj, Morgan. Pokud se na tohle díváš, jsi už pravděpodobně dospělá. Pokud ne, tak jsi helmu od mého obleku někam zahodila nebo založila. A jsem taky nejspíš mrtví. Války si vždy vyžadují ztráty, ne? Aspoň to tak Steve říkal...achjo, zase odbočuju. No nic. Jsi dospělá, překročila jsi hranici dvaceti jedna let a děláš si co chceš. Zároveň však nastala doba být zodpovědný a nebrat vše na lehkou váhu. Pokud to porušuješ, tak mi věř. Nebyl jsem o nic lepší. Táta mi říkával, abych byl slušný a vedl v budoucnu firmu s rozumem. Jenže pak zemřel a já zůstal na všechno sám. Jenže ty jsi na nic nezůstala sama. Máš mámu, Happyho, Rhodeyho a ostatní. Lepší rodinu jsi opravdu nikdy mít nemohla. Až ti bude, nebo už je kolem dvaceti pěti, začneš na svět pohlížet trochu jinak. Jak to vím? Zažil jsem to. Nejspíš se mi nabouráš do starých plánů a pokusíš se mi jít v mých stopách. Na tom není nic špatného, ale chci té předem varovat. Vstoupíš do něčeho, z čeho není úniku. Ty obleky, technologie...je to jako droga, které se nemůžeš zbavit, ale nejspíš dělám jen ukvapené závěry. Třeba tě to ani zajímat nebude, ale to už je jen ve hvězdách. Chci tě ještě o něco poprosit. Postarej se o firmu a nebuď naivní, jako já. S velkou mocí přichází velká zodpovědnost a já vím, ze ty to zvládneš. Už od doby, co ses narodila jsem věděl, že jsi celá po mně,” Tony si palcem setřel neposednou slzu, jenž mu unikla. „Dávej na sebe pozor a hlavně...dávám ti tři tisíce tun lásky.”

„Já tobě taky...” vydechla Morgan zlomeně a záznam se vypnul. V místnosti bylo zase ticho, které rvalo Morganinu duši na kousíčky. Skutečnost, že její táta je mrtví, pro ni byla ta nejhorší. Měla mámu ráda, ale pouto k jejímu otci bylo zkrátka větší. Neubránila se několika slzám, jenže jí začaly téct po tváři. Chyběl jí.