Miss Patriot: The next Avengers [1]

19.

„Dejte vědět ministrovi, že jsme je přivezli," rozkázala agentka CIA jednomu ze svých podřízených, jakmile vystoupila ze svého služebního auta, v němž dojela na základnu. Hned za ní přijela obří dodávka, v které vezli všechny zadržené.

„Jistě," přikývl podřízený oné ženy a po té odešel. Několik agentů přešlo k dodávce, kterou vzápětí otevřeli. Naskytl se jim pohled na skupinu mladých hrdinů s pouty na rukou.

„Konečná, vystupovat," řekl jim jeden z agentů a naznačil jim, ať vylezou ven. Všichni byli již zase v civilu, protože CIA našlo jejich letoun a zabavil jim ho. Stejně jako zbraně a uniformy.

Sky vylezl jako první, jelikož se nacházel u kraje. Jako další ho následoval James a po té ostatní. Všech se ujalo několik agentů a odvádělo je do místnosti, kde se měli setkat s ministrem Rossem. V čele šla oná blondýna, co je nechala zatknout.

Pohled na tým neunikl ani staršímu muži s knírem a brýlemi. Šedé vlasy, uklízečský oblečení a mop v ruce, jelikož zrovna nedaleko vytíral podlahu.

„To snad ne. Nejsou na kriminál ještě mladí?" podivil se a upřeně pozoroval skupinou hrdinů v poutech. Blondýnka na něj hodila přísný pohled.

„Pracujte," nakázala mu a pokračovala dál v cestě. Starší muž si povzdechl a dál se věnoval své práci.

„Minulost se opakuje..." zamumlal si pod vousy a pokračoval ve vytírání, už takhle dost kluzké podlahy.

Agenti mezitím odvedli nové Avengers do něčeho, co připomínalo zasedací mistnost, ale s mřížemi na oknech a dveřích. Všichni se usadili kolem kulatého stolu a čekali na příchod ministra obrany. Nedaleko postávala žena, která tým nechala zatknout a přivést. Zrovna něco psala na mobilu a nevěnovala ostatním pozornost.

„Kdo je to?" zeptala se Brooklyn šeptem svých kolegů. Byla z celé té situace napjatá. Nikdy ji nikdo nezatkl. Zvlášť CIA. Teď ji však znervózňovala žena, kousek od nich.

„Sharon Carterová. Neteř Peggy Carterové," vysvětlil jí James, také šeptem. Brook vytřeštila oči a zmateně se ohlédla po blondýně, co je nadále ignorovala.

„To není možné, aby byla moje sestřenice!" řekla Brook trošku hlasitěji, než chtěla. Tím si získala pozornost jak agentky, tak k všech u stolu, co ji předtím nevnímali.

„Proč tak křičíte?” už za Rogersovou stála blondýna, co je hlídala. Brook se po ní nervózně podívala, ale zachovala klidný výraz. Nechtěla na sobě nechat znát paniku, nebo nervozitu. Rozhodla se mlčet.

„Eh. Tady slečna má trochu trauma. Je poprvé v životě zatčená,” zastala se Cassie Brooklyn a na kolegyni se usmála, aby vyzněla uklidňujícím dojmem. Z Brook trochu nervozita opadla a raději stočila pohled doprostřed stolu před sebou.

Všichni se ale po chvilce podívali ke dveřím, která se náhle otevřely a dovnitř vešel nějaký muž. Byl už šedivý, měl kniha, dobře padnoucí oblek. Byl výrazně starší.

„Avengers,” kývl na všechny u stolu a postavil se před něj do jeho čela. Všichni mu věnovali maximální pozornost. „Mé jméno je Thaddeus Ross. Jsem ministr obrany Spojených států amerických.”

„Tak tenhle týpek nutil naše podepsat tu pitomou smlouvu,” zamumlala si pro sebe tiše Lila, jenže Ross ji i tak slyšel a věnoval jí krátký pohled. Po té se zase podíval po všech.

„Ke smlouvě se taky dostaneme. Nebojte se,” ubezpečil všechny a poštval tak většinu proti Bartonové, která se tím nijak netrápila. „Jak jistě velice dobře víte, vaši rodiče se snažili chránit náš svět, žijící lidi na něm a nastolit mír. Jenže takové bitvy se neobejdou bez následků. Neobejdou se bez promarněných životů našich občanů. Avengers to moc dobře věděli a přes to pokračovali.”

„Tím se nám tu snažíte říct co?!” zasáhl do toho Sky a u stolu se postavil.

„Že by vás měl hlídat stát,” ozvala se Sharon, aby poloboha umlčela. Sky ji probodl pohledem.

„To je v pořádku, agentko Carterová. On se velice rád zase posadí,” kývl na agentku Ross a Thorson se následně raději posadil. „Tehdy jsem tu mluvil s původními Avengers. Už to sice nebyl původní tým, jaký všichni znají, ale stále v jejich čele stál Kapitán Amerika. Jeden z těch, které náš svět dodnes považuje za zločince. ”

„Můj táta není zločinec...” zamumlala si pro sebe Brooklyn a dost ji toto oslovení štvalo. Její otec nebyl zločinec. Tím si byla stoprocentně jistá. Proč v její době byl se všemi v pohodě a tady po něm každý jde?

„Brooklyn, klid,” promluvila k ní šeptem Kailla. Rogersová se po ní krátce podívala, než její pozornost upoutala Morgan, která vypadala na to, že každou chvíli vybouchne vzteky. Ross dál mluvil o tom, že je třeba něco jako hrdiny, zadržet.

„Jedna důležitá otázka, pane Rossi,” řekla Morgan nakonec klidně a ministr se na ní otočil. „Před dvaceti pěti lety, když se táta obětoval a umřel. Byl jste mu na pohřbu, tak jako Kapitán a ostatní. Věděl jste, že tam je. Proč jste ho nezkusil zastavit.”

„Byl jsem na pohřbu Vašeho otce. Bylo by to nevhodné.”

„A Vám nepřijde blbí tu před námi říkat o našich rodinách, že díky zachraňování světa se stali zločinci?! Politika je na tom mnohem hůř už spoustu let a nikdo s tím nic nedělá. Zatímco probíhal útok na New York, Sokovii a Bůh ví kde dále, stát jen přihlížel. Avengers ne. Ti se zvedli a šli riskovat to jediné, co měli. Jejich životy. Fajn, klidně nás teď zavřete, ale chci vás jen varovat,” Morgan se odmlčela a vstala ze svého místa. Nikdo se jí nepokoušel zadržet a rychlým krokem došla k ministrovi. Hleděla mu upřeně do očí. „Tenhle svět není v bezpečí ani potom, co můj otec zabil Thanose. Přijdou další hrozby a chci vidět, jak se s nimi poperete. Zanedlouho jedna zrovna bude a určitě budete škemrat o to, abychom vám pomohli.”

„Morgan, uklidni se,” promluvil na dívku James a též vstal, aby došel k ní. Položil ji ruku na rameno. Starková pouze tiše vydechla a podívala se po Barnesovi.

„Jsem klidná,” řekla Morgan už klidně a vrátila se na své místo u stolu. James udělal totéž a v místnosti nastalo hrobové ticho. Ross přemýšlel nad tím, co mu právě Morgan řekla a ostatní u stolu ho v tichosti pozorovali. Trvalo to takhle asi dalších deset minut, než někdo zaklepal a otevřely se dveře. Stál tam jeden z agentů CIA.

„Pane ministře, přišel sem za zadrženými nějaký muž.”

„Pusťte ho dovnitř,” poručil si ministr a agent po té zmizel na chodbu. Místo něj přišel přišel někdo mnohem starší. Černoch s jedním okem a dlouhým černým kabátem. Pod nosem se mu rýsoval již zšedlý knír. Jakmile vešel úplně dovnitř, dveře se za ním zavřely. Jediným zdravím okem si prohlédl skupinku mladých hrdinů u stolu a po té se podíval na ministra obrany. Sharon Carterovou ignoroval.

„Pane ministře, je mi ctí Vás konečně poznat,” promluvil na něj hlubším hlasem. Ross na něj pouze kývl. „Už jsme se vlastně viděli. Na pohřbu Tonyho Starka, zda se nemýlím, že?”

„Ano,” potvrdil to Ross a překřížil si ruce na hrudi. „Vy budete Nicholas J. Fury.”

„Preferuji, když mi lidé říkají Fury,” přikývl jednooký muž a po té se podíval po všech u stolu. „Držíte tu moje lidi. Rád bych Vás požádal, abyste je propustil. A to bez podepsání té slavné smlouvy, díky které se tehdy Avengers navzájem porvali.”

„Jen v případě, když je nepustíte do žádné akce,” určil si ministr nakonec a podíval se na partu stolu. „Jděte. A doufám, že se tady už nepotkáme.”

„V to doufáme taky,” utrousila Lila drze a vstala, jako všichni ostatní. Ross její poznámku ignoroval a sledoval skupinku, jak pomalu opouštěla místnost. Jako poslední je následoval Fury a dveře se za nimi zavřely.