Miss Patriot: The next Avengers [1]

3.

*9.10. 2048 - Dvacet pět let po boji s Thanosem - Současnost - L.A.*

Morgan už přes hodinu poslouchala Happyho kázání, jak se má správně chovat, jak přednést řeč na tiskové konferenci a jak udělat správný dojem kvůli firmě Stark Industries. I když už Happy byl starý, stále byl celkem čipera a pomáhal mladé Starkové, jak nejvíc mohl.

Morgan je už třicet let. Od smrti jejího otce uběhlo již dvacet pět let a není den, kdy by na něj nevzpomínala. S matkou se vídala málokdy. Neustále trávila čas ve firmě a starala se o jeho chod. Morgan však firma nic neříkala. Byla typ holky, co si ráda užívá života, tráví volný čas na večírcích a nic jako zodpovědnost jí neříkalo. Zkrátka se svému otci Tonymu Starkovi podobala jako vejce vejci. Na svůj věk se chovala jako puberťák.

„Morgan, posloucháš mě vůbec?" probral zrovna Happy Morgan ze zamyšlení. Dívka zamrkala rychle očima, aby se probrala víc a s nevinným úsměvem se otočila na Happyho.

„Jo?" řekla nejistě a její pozornost upoutala sýrová pizza na stole přímo před ní. Milovala sýrovou pizzu. A taky cheeseburgery. Opravdu kopie Tonyho.

„Tak mi teď řekni, co všechno jsem ti tu teď říkal," vyzval jí a nahodil přísný výraz. Starková polkla a začala přemýšlet nad tím, co jí celou dobu říkal. Potřebovala improvigaci. Vlastně tak jako vždy.

„Neodcházej během řeči na toaletu se slovy: Potřebuju se vyvenčit?"

„Morgan!" štěkl Happy naštvaně a dívka se stáhla. V Hoganově tváři si však všimla mírného úsměvu z pobavení. „Musíš se chovat dospěle.”

„Spíš potřebuju prázdniny,” rozhodila Morgan rukama a natáhla se po kousku pizzy. Následně se do něj hladově zakousla.

„Jde jen o jednu konferenci,” zkusil jí starší znovu přemlouvat. Morgan  zavrtěla hlavou a naznačila mu ať chvilku počká, jelikož měla plnou pusu pizzy. Jakmile polkla sousto, nadechla se pro odpověď.

„Proč tam nemůže jít máma? Jde jí to daleko víc, než mě. Víš, že na takové věci nejsem...”

„Lidé chtějí slyšet tebe a tvé rozhodnutí, co podnikneš s firmou dál. Tony ti jí odkázal a určitě počítal s tím, že se o ní dokážeš postarat,” stále si Happy stál za svým. Při vyslovení jména otce Morgan, dívka zesmutněla. Zase si na něj vzpomněla. Na její a jeho společné chvilky, momenty, kdy mu vyznala, že mu dává tři tisíce tun lásky apod. „Morgan, já nechtěl,” Happy si všiml její reakce a změkl.

„Chybí mi,” zašeptala a sklopila pohled. „Pořád mi přijde, jakoby to bylo teprve včera, co jsme ho pohřbili.”

„Je pořád s tebou,” pousmál se Happy a položil jí ruku na místo, kde je srdce. „Přímo tady.”

„Děkuju, Happy,” Morgan měla slzy v očích a přesto se pousmála. Starší ji pevně objal a pohladil po zádech. Straková se trochu uvolnila a přitiskla se k němu. Přišla si v bezpečí. „Půjdu v pondělí na tu konferenci...” rozhodla se nakonec.

**

„Zdravím, Friday. Jak je na tom Mark 104?” zeptala se Morgan okamžitě potom, co vešla do své vily na kraji města. Byl tam klid, což jí naprosto vyhovovalo a tím pádem jí nikdo nevyrušoval. Ve volných chvílích vyráběla obleky a snažila se víc přiblížit Iron Manovi.

„Vítejte, slečno. Mark 104 je skoro hotov,” odpověděla Starkové umělá inteligence uvnitř vily. Morgan příkývla, skopla si z bolavých nohou černé lodičky a přešla k baru.

„Výborně. Připrav ho. Proletíme se,” rozkázala umělé inteligenci a nalila si do sklenky trochu vína. Samozřejmě ne žádného laciného.

„Ale, slečno... Nejsem si jistá, zda je dobrý nápad s oblekem absolvovat skutečný let před zkušebním letem,” pokusila se jí Friday její nápad s letem vymluvit. Morgan zavrtěla hlavou a napila se.

„Připrav ho,” zopakovala znovu svůj požadavek a obsah sklenky dopila. Rychlým krokem se vydala do své malé dílny v útrobách domu. Friday jí mezitím připravila zbrusu nový oblek a otevřela okno ve stropě. Morgan si oblek oblékla a zkontrolovala s pomocí Friday veškeré funkce. „Zkontroluj počasí a taky, jestli nejsou ve vzduchu zrovna nějaká letadla. Nechci se vymlátit hned s novým oblekem.”

„Obloha je bez jediného mráčku a ve vzdálenosti do deseti kilometrů není žádné plavidlo,” odpověděla jí UI okamžitě a poslušně, jako pes. Morgan se sebejistě se usmála a připravila se k letu.

„Letíme,” řekla a po zažehnutí trysek v botách i na rukou se zvedla ze země a vyletěla do vzduchu směr obloha. Jakmile dosáhla vrcholu několika desítek metrů nad zemí, rozhodla se to vzít nad městem a zkontrolovat dění, zda někdo někde nekrade a nebo někomu neubližuje. Město naštěstí bylo klidné jako vždy a tím pádem se o nic nemusela starat.

Dívka si užívala volnosti a klidu, který jí byl po celém týdnu konečně dopřán. Neustále řeší firmu, je s ní buď Happy nebo Rhodey a tlačí ji do něčeho, co se ji dělat zrovna nechce. Na takové věci moc nebyla.

„Slečno, skupina mužů nepovolaně vnikla do prostoru skladu zbraní na západní straně města, čtyři kilometry od Vás,” Friday prolomila ticho, které si doteď Morgan vychutnávala plnými doušky.

„Konečně nějaké rozptýlení. Pojďme tam,” vydechla brunetka a v obleku se vydala k danému místu. Díky síle trysek byla na místě za pár minut a mohla zpozorovat před skladištěm několik nákladních aut. Tyhle opravdu teď nic nevykládali. Spíše nakládali. V marném světle na nich bylo logo firmy Justina Hammera. „Chci počet osob a nějaký zadní vchod, abychom se hned neprozradili.”

„Ve vnitřím prostoru se nachází okolo dvanácti osob, vybaveni zbraněmi. Je možné se dostat dovnitř přes střechu. Je tam několik uvolněných trámů.”

„Díky,” usmála se Starková a přistála opatrně na střeše, aby se s ní hned nezřítila. Friday jí označila uvolněné trámy a hned je s pomocí paprsku na ruce začala ořezávat do dostačně velkého otvoru, aby se dostala dovnitř. Jakmile dokončila svou práci, trámy vyndala a nahlédla dovnitř. Přesně jak Friday říkala. Dvanáct mužů rozmístěno po celém prostoru a kontrolovali to tam. U toho někteří nakládali nebezpečné zbraně v bednách do aut. Včetně různých atomovek, bomb atd. „Achjo.
Hammere, Hammere. To ti nestačí tvoje?” zamlaskala nesouhlasně Morgan a začala přemýšlet nad plánem, díky kterému by celý sklad nevyletěl do vzduchu. Jenže to by jí nesměla začít volat její matka, čímž se prozradila. Dívka pro sebe tiše zanadávala, když Friday hovor přijala.

„Morgan, zlatíčko,” zaslechla hned hlas její mámy a do toho začali po ní nepřátelé střílet. Tohle jí vážně chybělo.

„Ahoj, mami. Děje se něco?” nervózně se Morgan usmála a vletěla dovnitř skladu. Tohle už vážně neukecá.

„Co to bylo! Tam někdo střílí? Morgan, kde proboha jsi!” začala Pepper vyšilovat. Vlastně tak jako vždycky, když se Morgan namočila do něčeho nebezpečného.

„Jsem jen v simulační místnosti. Nic divného,” pokusila se to dívka zakecat a několik nepřátel střelila do nohy, čímž popadali na zem jako shnilé hrušky v bolestech a křečích. „Už musím končit. Zatím se měj,” než stačila její máma cokoliv namítnout, vypla jí to. Musela se přece soustředit na situaci kolem ní.

Když se jí po pár minutách povedlo převzít kontrolu nad situací, zničila dodávkám pneumatiky a zavolala jako anonym policii. Ještě se naposledy podívala po nepřátelích, co se váleli v bolestech na zemi.

„Ještě než zmizím, vyřiďte šéfovi, ať se o nic nepokouší. Když tu není Iron Man, tak je tu Iron Heart a jsem připravená na cokoliv. Hezký zbytek večera,” Starková se ušklíbla, zašehla trysky obleku a vyletěla domů. Byla po celém dni unavená a nutně si potřebovala dát dlouhou sprchu. Musela se přece nějak odměnit za další povedený zásah.