Tomík odběhl do obýváku za Mery, Maruškou a Matýskem.
L: ,,Davide já tě chápu. Naštval jsem tě a udělal jsem něco co jsem neměl. Nevím co to do mě vjelo, samozřejmě se to odpustit nedá, ale nemůžeš mě jen tak odepsat jako vlastního bráchu. Jsme jedna krev, jedna rodina."
D: ,,A ty jsi malýho odepsat mohl? A to jen kvůli tý krávě, která s tebou beztak jenom šukala kvůli prachům.."
L: ,,Já to chápu a chci to napravit. Chci zase Tomíka vídat a chci být zase s ním."
D: ,,Ty možná, ale ten kluk se tě bojí.. Chápeš to? Ty si ho zklamal, ty jsi mu měl dělat tátu a né v těch nejhorších chvílích si do něho ještě kopnout.. Opravdu nechápu co ty jsi za otce.."
L: ,,Davide.. Proboha tě prosím.. Nech mi Toma aspoň na hodinu.. Chci si s nim zase promluvit a chci aby zjistil, že ho pořád miluju. Vždyť je to můj syn." už to nevydržel a začal brečet.
D: ,,A ty si myslíš, že po tom všem tě nechám s ním samotnýho? Ani omylem. Budu u toho já nebo Mery."
L: ,,Mě je to jedno jen.. Jen ti chci zase dokázat, že mi můžeš věřit a odpustit mi, že jsi můj brácha a pro Tomíka udělám cokoliv."
D: ,,Nevím jestli po tom všem ti ještě někdy věřit budu a jestli ti dokážu odpustit."
L: ,,Mmůžu za nim?"
D: ,,Padej." ukázal mu aby šel do obýváku.
L: ,,Ahoj Matýsku."
Maty: ,,Ahoj strejdo."
Luky přišel blíž k Tomíkovi a Marušce. Pohladil Marušku po ručičce. David mu chtěl něco říct, ale Mery ho zastavila.
L: ,,Ty si vyrostla." pohladil jí po tvářičkách.
L: ,,Tomíku?"
T: ,,No." koukal se do země.
L: ,Chtěl.. chtěl by si se se mnou ještě vídat?"
Malej se koukl na Davida a Mery. Oba dva se na něho usmáli. Potom zase sklopil hlavu.
T: ,,Já nevím. Bojím se. Nechci aby jsi mi zase ublížil. Já chci zatím zůstat u tety a u strejdy." přiběhl k Mery a objal jí.
