David si k malý přisedl blíž a pohladil jí.
D: ,,Babička bude zdravá, uvidíš. A i když tady dědeček už neni, tak se na tebe kouká z nebíčka." pohladil jí po vláskách.
A: ,,Opravdu?"
D: ,,No jasný." pousmál se David.
A: ,,Ale děkuju, že jste zachránili aspoň babičku. Dědeček byl moc hodnej."
D: ,,To věřim."
Maty: ,,Tatínku?"
D: ,,Copak Matý?"
Maty: ,,Může k nám někdy Adélka přijít?"
D: ,,No jasný."
Maty: ,,Máme hustou prolejzačku, kterou stavěl tatínek se strejdou a dědečkem a máme i bazén."
A: ,,To je hustý." usmála se Adelka.
D: ,,Tak pojď Matý, necháme Adelku odpočívat. Zejtra zase přijdeme."
Maty: ,,Ach jo."
A: ,,Tak ahoj Matýsku. Nashledanou."
Maty: ,,Ahoj Adelko." objal jí a dal jí pusinku na tvářičku.
D: ,,Tak ahoj."
Rozloučili se a Mery na ně s Tomíkem i malou čekali před dveřma.
Maty: ,,My zejtra zase s tatínkem přijdeme za Adelkou."
M: ,,No to je jasný."
D: ,,Tak jdeme domu?"
M: ,,Jo jo.
David si vzal malou Marušku do náruče a druhou rukou se drželi s Mery. Matýsek s Tomíkem pobihali okolo nich.
M: ,,To bylo roztomilý jak jí dával tu pusniku."
D: ,,To jo." pousmál se David.
M: ,,Lásko děje se něco?"
D: ,,Je mi líto tý malý."
M: ,,To mě taky."
D: ,,Štve mě, že jsem ho nedokázal zachránit.."
M: ,,Ale to se stane Daví... Nevyčítej si to. Dělal si co si mohl a uměl."
D: ,,Mohl jsem udělat víc."
M: ,,Hlavně si to nevyčítej.. Jsi úžasnej doktor a dělal si pro to maximum."
D: ,,Jsi skvělá." dal jí David pusu.
M: ,,Vždyť ty taky. Nebýt tebe, tak by tady třeba nebyla ani ta malá ani jeji babička. Ne každý se vrhne polonahej do hořícího baráku."
D: ,,To asi ne no."
M: ,,Tak vidíš." usmála se.
D: ,,Ale i tak mě to mrzí a zároveň štve."
M: ,,Já ti věřim, ale ber to tak, že to mohlo být horší. Mohla tam umřít i ta malá s babičkou, takhle díky tobě žijou obě."
D: ,,Jo asi...asi máš oravdu." usmál se David
