Krečí přiběhl co nejrychleji.
K: ,,No tak nakonec půjde sám. Až budeš mít kontrakce, tak zatlač co nejvíc to půjde.
Mery přikývla a zatlačila.
David jí držel za ruku a pomáhal jí.
K: ,,No pojď ještě."
Mery ještě jednou zatlačila a malej byl venku. Jenže nic, žádnej pláč, žádnej křik. David s Mery oba dva brečeli. Jenže si uvědomili, že se nic neděje.
D: ,,Co je?"
K: ,,Rychle resuscitace." Ustřihl pupeční šňůru a začali mu pomáhat všichni kdo mohl..
David s Mery se na sebe koukali tím pohledem jakože teď ne, teď fakt ne.. Po tom všem..
Krejčí se snažil resuscitovat už asi 10 minut a pořád nic. David to nevydržel a odešel. Musel, jinak by to už vážně psychicky nedal.. Sesunul se v slzách na zem. Seděl tam asi 10 minut. Potom se tam vrátil a viděl všechny jak jsou spocený a už to vzdávaj. Rychle přiběhl k Mery a oba dva začali brečet. Když už se zdálo, že je to v koncích, tak se malej nadech a začal plakat. David s Mery přestali brečet a koukli se směrem k mrňousovi. Oba dva se na sebe podívali a nemohli tomu uvěřit, že se nakonec vzpamatoval.
K: ,,No tak tady ho máte." ukázal ho Mery. ,,Musíme ho dát do inkubátoru."
M: ,,Jo." utřela si slzy.
Potom všem Mery převezli na pokoj.
D: ,,Mery promiň mi to." leskly se mu oči. ,,Já jsem to už fakt nedal. Promiň, že js tak utekl."
M: ,,Myslela jsem si to, že už to nedáváš. Nic ti nevyčítám."
D: ,,Jo, ale já tě tam nechal samotnou. Promiň."
M: ,,Nic ti nevyčítám.. Daví nebreč." utřela mu slzy.
D: ,,Jenže já si to budu vyčítat."
Mery ho objala.
M: ,,Nic ti nevyčítám a nikdy nebudu. Hmm? Prostě to bylo psychycky i fyzicky náročný. Pro nás oba teda všechny tři."
D: ,,Jo,asi jo." pousmál se David.
M: ,,Zůstaneš tu se mnou než usnu?"
D: ,,Jo, aspoň něco za dnešek udělám."
M: ,,Prosím nevyčítej si to. Prosím."
D: ,,Dobře." objala jí a sedl si k ní na postel. Počkal než Mery usne..
