Do Selekce vstoupilo 35 dívek. Nyní jich je již jen šest, ale soutěž o srdce prince Louise je tvrdší než kdykoli předtím. A k tomu všemu se Elen nemůže rozhodnout, po kom vlastně touží. Je to Louis, s kterým by mohla žít jako v pohádce? Nebo Zayn, j...
„Paráda, slečno. Ukazujte dál na ty nákresy a vy ostatní se na mě nedívejte," vyzval nás fotograf.
Byla sobota a všechny členky Elity byly omluveny z povinného sezení v Dámském salónu. Louis u snídaně oznámil, že budeme oslavovat Halloween, a odpoledne už naše komorné vypracovávaly návrhy kostýmů. Objevili se také fotografové, aby přípravy zdokumentovali.
Prohlížela jsem si právě Valliny nákresy a snažila se vypadat co nejpřirozeněji. Moje komorné stály za stolem, na kterém ležely látky, nádobky s lesklými flitry a neskutečná hromada peří.
Zatímco jsme probíraly různé možnosti, foťák kolem nás cvakal a blýskal. Zrovna když jsem se chystala pózovat se zlatou látkou u obličeje, v místnosti se objevila návštěva.
„Dobré ráno, dámy," pozdravil Louis a pomalým krokem vešel otevřenými dveřmi.
Napřímila jsem se a rty se mi samovolně roztáhly do úsměvu.
Toho využil fotograf, a než se otočil k Louisovi, honem mě vyfotil. „Vaše Výsosti, je mi velkou ctí jako vždy. Byl byste tak laskav a postavil se tady k mladé dámě?"
„Bude mi potěšením."
Komorné odstoupily, Louis sebral ze stolu pár nákresů a stoupl si přímo za mě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ruku s papíry natáhl před nás a druhou mě chytl v pase. Jeho postoj mluvil jasně: Vidíš, brzy se tě budu takhle dotýkat celému světu na očích. S ničím si nedělej starosti.
Fotograf pořídil několik snímků a přesunul se k další dívce na seznamu. Všimla jsem si, že v nějaké nestřežené chvíli se vytratily i mé komorné.
„Máš velmi talentované služky," prohlásil Louis. „Tyhle návrhy jsou úžasné."
Pokoušela jsem se chovat jako obvykle, ale mezi Louisem a mnou se cosi změnilo a najednou to bylo lepší i horší zároveň. „Já vím. Nemohla bych být v lepších rukou."
„Už ses pro nějaký rozhodla?" zeptal se a probíral přitom papíry na mém stole.
„Všem se nám líbí ten nápad s ptákem. Nejspíš je na to přivedl můj přívěsek," řekla jsem a vzala tenký řetízek na svém krku do ruky. Ten přívěsek se zpěvavým ptáčkem mi daroval táta a měla jsem ho radši než všechny ty těžké náhrdelníky, kterými nás zásoboval palác.
„Nerad ti kazím radost, ale myslím, že nějakého opeřence si vybrala i Celesta. Vypadala dost rozhodnutá," poznamenal.
„To nevadí," prohodila jsem a pokrčila rameny. „Nejsem zas takový blázen do peří." Vtom mi úsměv povadl. „Počkat. Ty jsi byl u Celesty?"
Přitakal. „Jen na krátké návštěvě. Bohužel se moc dlouho nemůžu zdržet ani tady. Otec není z celé téhle věci zrovna dvakrát nadšený, ale chápe, že by bylo hezké trochu víc se v Selekci pobavit. A souhlasí, že k setkání s rodinami je to vzhledem k okolnostem určitě lepší příležitost."
