Elita ✔️(2)

Kapitola 30-příjezd

Další den utekl jako voda a najednou jsme s Kriss v upjatých šedých šatech mířily na recepci ruhého týmu.

„Jaký je plán?" zeptala se Kriss, když jsme šly chodbou.

Na okamžik jsem zauvažovala. Celestu jsem neměla ráda a vůbec by mi nevadilo, kdyby se jí něco nepovedlo, ale tahle událost byla příliš důležitá. „Chovej se slušně, ale nepomáhej jim. Řiď se podle Silvie a královny. Všímej si úplně všeho. Dneska budeme

pracovat celou noc, aby byla naše recepce lepší."

„Dobře," povzdychla si. „Tak jdeme."

Přišly jsme včas, protože Němcům na přesnosti velmi záleželo. Dívky z druhého týmu od samého začátku zmatkovaly. Jako by Celesta byla sama proti sobě. Zatímco Elise a Natalie se oblékly do střídmé modré, Celesta měla šaty bílé a se závojem vypadala jako nevěsta. Vedle konzervativně oděných německých žen, které měly i přes teplé počasí dlouhé rukávy, působila příliš odhaleně.

Natalie dostala na starost květiny, jenže jí uniklo, že lilie se tradičně používají při pohřbech. Veškerá květinová výzdoba se musela na poslední chvíli odstranit.

Elise byla sice nervóznější než obvykle, nicméně si dokázala zachovat klidnou tvář. Pro naše hosty byla úplná hvězda.

Hovořit s ženami z Německé federace pro nás bylo dost obtížné. Jednak mluvily velmi špatnou angličtinou a navíc jsme já a Kriss měly hlavu plnou italštiny. Snažila jsem se být pohostinná a je pravda, že německé dámy ke mně byly i přes své přísné vystupování celkem přátelské.

Brzy jsme pochopily, že skutečnou hrozbou je pro nás Silvia a její poznámkový blok. Královna dívkám velmi laskavě pomáhala, ale Silvia obcházela místnost s očima na stopkách a nic jí neušlo. Než recepce skončila, zdálo se, že má blok celý popsaný. Kriss a já jsme mohly jen doufat, že se do naší recepce zamiluje.

Následujícího rána přišla Kriss ke mně do komnaty i se svými komornými a připravily jsme se společně. Chtěly jsme sladit náš vzhled, aby bylo jasné, že recepci máme na starosti my dvě, ale zároveň jsme nechtěly vypadat moc podobně, aby to nebylo směšné. S tolika dívkami v jedné místnosti byla skutečně zábava. Komorné se navzájem znaly a během oblékání neustále brebentily.

Několik hodin před příjezdem našich hostů jsme s Kriss zašly do salónku ještě naposledy všechno zkontrolovat. Na rozdíl od prvního týmu jsme návštěvnicím nechaly volnost v zasedacím pořádku. Do salónku přišla zkoušet i živá kapela a ukázalo se, že pruhy ozdobných látek, které jsme vybraly a nechaly rozvěsit, napomáhají i akustice.

Kriss a já jsme si také na poslední chvíli opakovaly naučené italské fráze a já jsem musela uznat, že Kriss zněla v italštině velmi přirozeně.

„Děkuju," řekla.

„Grazie," odpověděla jsem.

„Ne, ne," namítla. „Chci ti poděkovat, Americo. Odvedla jsi skvělou práci a... já nevím. Bála jsem se, že to nakonec kvůli Marlee vzdáš a že to budu muset dodělat sama. Pracovala jsi ale opravdu tvrdě a vedla sis výborně."

„Díky. Ty taky. Nevím, jestli bych přežila, kdybych musela pracovat s Celestou. S tebou to bylo skoro jednoduché." Kriss se usmála. Mluvila jsem vážně. Kriss byla skutečně neúnavná. „Máš pravdu, bez Marlee je to pro mě těžké, ale nevzdala bych to. Bude to paráda."

Kriss se kousla do rtu a na chvíli se zamyslela. Pak se honem, jako by se bála, že ztratí odvahu, zeptala: „Takže ještě bojuješ? Ještě o Louise stojíš?"