Do Selekce vstoupilo 35 dívek. Nyní jich je již jen šest, ale soutěž o srdce prince Louise je tvrdší než kdykoli předtím. A k tomu všemu se Elen nemůže rozhodnout, po kom vlastně touží. Je to Louis, s kterým by mohla žít jako v pohádce? Nebo Zayn, j...
Stála jsem v řadě s ostatními dívkami v rozlehlém foyer paláce a nedočkavě se pohupovala na patách.
„Lady Eleno," zašeptala Silvia a to stačilo, abych pochopila, že se chovám nepřijatelným způsobem. Jakožto hlavní lektorka brala naše činy dost osobně.
Pokusila jsem se ovládnout. Silvii, služebnictvu a strážcům pohybujícím se kolem jsem záviděla i jen to, že jim bylo dovoleno chodit. Kdybych mohla chodit také, byla bych určitě mnohem klidnější.
Možná by mi pomohlo, kdyby tu byl i Louis. Nebo by mě to naopak ještě víc vystresovalo. Pořád jsem nepřišla na to, proč si na mě poslední dobou, po tom všem, ještě neudělal čas.
„Už jsou tady!" ozvalo se za branami paláce. Nebyla jsem jediná, kdo nadšeně vyjekl.
„Dobře, dámy!" zvolala Silvia. „Vybrané chování! Komorníci a komorné ke zdi, prosím."
Snažily jsme se chovat jako roztomilé a slušné mladé ženy, jak po nás Silvia chtěla, jenže sotva do foyer vešli rodiče Kriss a Marlee, vypukl chaos. Obě dívky byly jediné dcery a bylo jasné, že jejich rodiče jim chyběli příliš na to, aby se zabývaly dobrými mravy. Obě se k nim s výkřikem rozběhly, přičemž Marlee vystřelila doslova bez váhání.
Celestiny rodiče byli rezervovanější, nicméně bylo vidět, že se na svou dceru nesmírně těšili. I ona vystoupila z řady, ovšem mnohem kultivovaněji než Marlee. Rodiče Natalie a Elise jsem ani nezaznamenala, protože otevřenými dveřmi se dovnitř vřítila malá postava s divokými rudými vlasy a s pátravýma očima.
„Darcy!"
Jakmile uslyšela můj hlas a uviděla, jak na ni mávám, vyrazila za mnou. V patách jí byli máma s tátou. Klekla jsem si, abych ji objala.
„El! Nemůžu tomu uvěřit!" vyhrkla. V jejím hlase zněl obdiv i žárlivost. „Vypadáš tak... tak nádherně!"
Úplně jsem oněměla. Přes slzy jsem ji téměř neviděla.
O chvíli později jsem ucítila, jak nás obě objímají tátovy silné paže. Pak se k nám přidala i máma, která odhodila slušnost stranou, a na podlaze paláce jsme vytvořili velké lidské klubko.
Zaslechla jsem povzdychnutí, bezpochyby Silviino, ale nedbala jsem na něj.
Když jsem se mohla znovu nadechnout, zazubila jsem se. „Jsem tak ráda, že jste tady."
„My taky, broučku," řekl táta. „Ani netušíš, jak moc jsi nám chyběla." Políbil mě zezadu do vlasů.
Otočila jsem se, abych ho mohla lépe obejmout. Teprve až v tomhle okamžiku mi došlo, jak strašně moc jsem je potřebovala vidět.
Pak jsem objala i mámu, která k mému překvapení stále mlče-
la. Nechtělo se mi věřit, že mě ještě nezačala podrobně vyslýchat ohledně pokroků s Louisem. Když jsem se od ní odtáhla, všimla jsem si slz v jejích očích.
„Jsi překrásná, srdíčko. Vypadáš jako princezna."
Usmála jsem se. Byla jsem vážně ráda, že mě pro jednou nezavaluje otázkami nebo instrukcemi. V té chvíli byla prostě jenom šťastná a to bylo to nejlepší, co jsem si mohla přát. Byla jsem šťastná s ní.
Neuniklo mi, když Darcy zaostřila na něco za mými zády.
„To je on," vydechla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Hmm?" zeptala jsem se a otočila se. Z velkého schodiště nás sledoval Louis. Zatímco scházel k nám, kteří jsme se k sobě mačkali na podlaze, pobaveně se usmíval. Táta okamžitě vyskočil na nohy.
„Vaše Výsosti," pronesl s obdivem.
Louis k němu přistoupil s nataženou rukou. „Pane Signere, taková pocta. Hodně jsem toho o vás slyšel. A o vás také, paní Signerová." Popošel k mámě, která mezitím také vstala a upravila si vlasy.
„Vaše Jasnosti," vypískla, celá okouzlená. „Odpusťte tohle všechno." Ukázala na zem, ze které jsme se s Darcy právě zvedaly, stále v pevném objetí.
Louis se zasmál. „Nic se neděje. Divoké nadšení bych očekával od kohokoli, kdo je spjatý s lady El." Bylo jasné, že tohle budu muset mámě vysvětlit. „A ty musíš být Darcy."
Darcy zčervenala a chystala se mu také potřást rukou, místo toho ale dostala pusu. „Ještě jsem ti nepoděkoval za to, že jsi neplakala." „Cože?" podivila se zmateně a zrudla ještě víc.
„Copak ti to nikdo neřekl?" zvolal vesele Louis. „Díky tobě jsem vyhrál první schůzku s tvou rozkošnou sestrou. Už navždy jsem tvým dlužníkem."
Darcy se zahihňala. „No, tak není zač."
Louis se nenápadně dotkl mé ruky. Vyvolalo to v mém těle zase ten pocit, který ale rychle zkončil. „Teď mě, prosím, omluvte, musím se přivítat i s ostatními. Ještě chvíli tu ale zůstaňte, později k vám všem promluvím. Doufám, že si s vámi brzy popovídám víc. Těší mě, že jste přijeli."
„Ve skutečnosti je ještě hezčí!" zašeptala mi Darcy poměrně hlasitě. Louis, který se od nás už vzdaloval, mírně potřásl hlavou, takže bych řekla, že ji slyšel.
Odešel za rodinou Elise, jejíž členové byli rozhodně nejelegantnější ze všech. Starší Elisini bratři se tvářili přísně jako strážci a jejich rodiče se Louisovi uklonili. Zajímalo mě, jestli jim to Elise poradila, nebo jestli byli prostě takoví. Všichni byli nesmírně uhlazení, měli stejné černé vlasy a drobné, velmi slušně oblečené postavy.
Poblíž nich si Natalie a její půvabná mladší sestra šeptaly cosi s Kriss, zatímco si jejich rodiče potřásali rukama. Atmosféra ve foyer byla neskutečně vřelá.
„Co tím myslel, když řekl, že od nás očekával divoké nadšení?" vyzvídala máma šeptem. „To kvůli tomu, jak jsi na něj ječela, když jste se seznámili? To už se snad neopakovalo, nebo ano?"
Povzdychla jsem si. „Vlastně se hádáme docela často, mami."
„Co prosím?" Poklesla jí čelist. „Tak s tím přestaň!"
„Jo a jednou jsem ho kopla do slabin."
Na zlomek vteřiny nastalo ticho, než Darcy vybuchla smíchy. Honem si zakryla ústa dlaněmi, ale nemohla se přestat smát. Vycházely z ní pisklavé zvuky. Táta pevně stiskl rty a já jsem poznala, že má co dělat, aby se taky nerozesmál.
Máma byla bledší než čerstvě napadlý sníh.
„Eleno, řekni mi, že si děláš legraci. Přece jsi prince nenapadla?"
Ani nevím proč, ale to sloveso nenapadla Darcy, tátu a mě dorazilo. Všichni tři jsme se smíchy zlomili v pase. Máma na nás jen oněměle zírala.
„Nezlob se, mami," dostala jsem ze sebe.
„Dobrý bože." Zničehonic měla hroznou chuť poznat Marleeiny rodiče a já jsem ji nechala odejít.
„Takže princi se líbí dívka, která se mu dokáže postavit," poznamenal táta, když jsme se uklidnili. „Tak to se mi teď líbí ještě víc."
Táta si začal zvědavě prohlížet celou vstupní halu a já jsem přitom v hlavě zpracovávala jeho slova. Kolikrát se můj táta a Zayn (za dva roky, co jsme spolu chodili) ocitli ve stejné místnosti? Nejméně desetkrát. Spíš víckrát. A mně nikdy nezáleželo na tom, jestli se mu Zayn líbí, nebo ne. Věděla jsem, že nebude lehké dostat od něj svolení k tomu, abych se provdala za člena nižší kasty, ale vždycky jsem předpokládala, že nakonec by se mi to povedlo.
Ve spojení s Louisem mě to z nějakého důvodu stresovalo mnohem víc. Přestože princ byl První a mohl nás všechny zajistit, najednou jsem dostala strach, že by se tátovi nemusel líbit.
Táta nebyl žádný rebel, nevypaloval domy nebo tak něco, ale se systémem, který v zemi vládl, zrovna nesouhlasil. Je podle něj za špatné řízení naší země zodpovědný i Louis? Co když nebude chtít, abych si prince vzala?
