Elita ✔️(2)

Kapitola 34-budeš v nebezpečí?

Ve Zprávách jsme byly nakonec ušetřeny ponížení, protože se naše recepce nijak nerozebíraly. Obě zahraniční návštěvy byly zmíněny jen letmo a samotné slavnosti na jejich počest byly veřejnosti zamlčeny. Silvia s královnou k nám ohledně našich výkonů promluvily až následujícího rána.

„Úkol, který jsme vám zadaly, byl opravdu velmi obtížný a mohl dopadnout příšerně. S potěšením vám ale můžu oznámit, že oba týmy si vedly moc dobře." Silvia nás sjela uznalým pohledem.

Všechny jsme nahlas vydechly úlevou. S Kriss jsme se bezmyšlenkovitě chytly za ruce. Přestože jsem byla ohledně jejího vztahu s Louisem zmatená, recepci bych bez ní nikdy nezvládla.

„Budu upřímná. Jedna událost byla o něco slabší, ale všechny na sebe můžete být hrdé. Od našich dlouhodobých spojenců z Německé federace jsme za vaše pohoštění obdržely děkovné dopisy," řekla Silvia a přitom se dívala na Celestu, Natalii a Elise. „Byly tam nějaké mouchy a je mi jasné, že tak vážná událost vystresuje každou pořadatelku, ale německé návštěvnice si ji užily."

„A pokud jde o vás dvě." Silvia se otočila na Kriss a na mě. „Dámy z Itálie se náramně bavily. Váš styl a vybraná jídla na ně udělaly velký dojem. Dokonce se ptají na víno, které jste nechaly servírovat, takže bravo! Nepřekvapilo by mě, kdyby na základě vaší recepce Čechy získala nového spojence. Moc vás chválím."

Kriss nadšením vyjekla a já jsem se trochu nervózně zasmála. Měla jsem velkou radost, že to máme za sebou, a ještě větší, že jsme porazily ostatní.

Silvia pokračovala ve svém proslovu, přičemž mluvila o oficiální zprávě, kterou doručí králi a princi, ale ujistila nás, že ani jeden tým se nemá čeho bát. Zatímco to říkala, do salónu vběhla služebná a pospíchala rovnou ke královně, které něco zašeptala do ucha.

„Rozhodně, smí," odpověděla královna a vstala z křesla.

Služka utíkala zpět ke dveřím a otevřela je pro krále a Louise. Věděla jsem, že do Dámského salónu nemají muži přístup bez svolení královny, ale celý ten proces mi na vlastní oči přišel komický.

Jak vcházeli dovnitř, všechny jsme se zvedly a uklonily se jim. Zdálo se ale, že se takovými formalitami nechtějí zdržovat.

„Milé dámy, nezlobte se, že rušíme, ale máme naléhavé zprávy," pronesl král.

„Bohužel došlo k určitému vývoji ve válce v Nové Asii," vysvětlil Louis. „Tato znepokojivá situace si žádá, abychom s otcem ihned odcestovali a na místě zjistili, jestli můžeme nějak pomoct."

„Co se stalo?" zeptala se královna s dlaní přitisknutou k hrudi.

„Nemusíš se ničeho obávat, lásko," pověděl jí král důvěrným tónem. Jenže asi nemluvil úplnou pravdu, když museli okamžitě a tak náhle odjet.

Louis přistoupil k matce, chvíli si něco šeptali a pak ho královna políbila na čelo. Než od ní odstoupil, ještě ji objal na rozloučenou. Zatímco král začal svou ženu zahrnovat všemožnými pokyny, Louis se šel pozdravit s každou z nás.

Jeho rozloučení s Natalií bylo tak bleskurychlé, jako by k němu vůbec nedošlo. Zdálo se ovšem, že Natalii to nijak nevadí, což jsem moc nechápala. Opravdu jí nedostatek Louisovy náklonnosti nezajímá, nebo ji naopak štve natolik, že se nutí do klidu?

Celesta se Louisovi vrhla kolem krku a dala se do nejhoršího falešného pláče, jaký jsem kdy viděla. Připomněla mi tím Darcy, která si jako malá myslela, že slzy nám nějakým kouzlem přinesou víc peněz a budeme si moct dovolit, po čem toužíme. Když se princ vypletl z jejího objetí, Celesta mu vlepila pusu na pusu. Louis si ji ale honem (a co nejslušněji, aby ji neurazil) setřel z úst.

Elise s Kriss u sebe stály tak blízko, že se s oběma rozloučil téměř najednou.

„Zavolej domů a řekni jim, ať jsou na nás hodní," usmál se na Elise. Málem jsem zapomněla, že Elise byla v paláci hlavně kvůli tomu, že její rodina byla úzce spjatá s lídry v Nové Asii. Zajímalo by mě, jestli by ji nevydařená válka mohla stát místo.

Vtom mi došlo, že vůbec netuším, jaké ztráty by Čechy v případě prohry čekaly.

„Když mi dáte telefon, promluvím s rodiči," slíbila.

Louis přikývl a políbil Elise na ruku. Pak se obrátil ke Kriss.

Ta ho hned vzala za ruku a propletla s ním prsty.

„Budeš v nebezpečí?" zeptala se tiše roztřeseným hlasem.

„Nevím. Když jsem byl v Nové Asii naposled, situace nebyla tak vypjatá. Tentokrát nevím, do čeho jdu." Mluvil k ní něžně, jako by spolu vedli důvěrný rozhovor. Kriss s povzdechem zvedla oči ke stropu a v tom zlomku vteřiny se Louis podíval na mě. Uhnula jsem pohledem.

„Buď opatrný, prosím," zašeptala. Po tváři jí stekla slza.

„Jistě, drahá." Louis jí z legrace zasalutoval, čímž ji trochu rozesmál. Políbil ji na tvář a pak své rty přesunul k jejímu uchu. „Pokus se, prosím, zabavit mou matku. Je ustaraná."

Odtáhl se od ní, aby jí pohlédl do očí, a když přitakala, pustil jí ruce. Sotva se přestali dotýkat, Kriss se celá rozklepala. Louis sebou trhl, jako by ji chtěl obejmout, ale potom odstoupil a vydal se ke mně.

Kdyby mi Louis minulý týden sám o jejich vztahu neřekl, tohle by byl jasný důkaz. Musela jsem uznat, že spolu vypadali hezky a opravdově. Jeden letmý pohled na Kriss s obličejem v dlaních mi prozradil, jak moc jí na princi záleží. Anebo byla nepřekonatelná herečka.

Přemýšlela jsem, jestli jsou mezi tím, jak se dívá na mě, a tím, jak se dívá na Kriss, nějaké rozdíly. Je to stejný pohled? Je některý z nich zamilovanější?

„Snaž se nedostat do maléru, až budu pryč, dobře?" poškádlil mě.

S Kriss nevtipkoval. To je dobře, nebo špatně?

Zvedla jsem pravou ruku k přísaze. „Slibuju, že se budu chovat vzorně."

Zasmál se. „Výborně. O jednu starost míň."

„A co my tady? Máme si dělat starosti?"

Louis zavrtěl hlavou. „Ať už tam jde o cokoli, určitě se nám podaří to zklidnit. Otec je dobrý diplomat a..."

„Ty jsi někdy vážně trouba," přerušila jsem ho a princ se zamračil. „Mluvím o tobě. Mám si dělat starosti o tebe?"

Jeho obličej zvážněl, což moje obavy zrovna nezahnalo.

„Musíme jen odletět a zase přiletět. Pokud se dostaneme v pořádku zpátky..." Louis polkl a já jsem poznala, že je skutečně vyděšený.

Chtěla jsem se ptát dál, ale nenapadaly mě otázky.

Odkašlal si. „El, než odletím..."

Zvedla jsem oči k jeho tváři a ucítila, jak se mi do nich hrnou slzy.

„Chci, abys věděla, že všechno..."

„Louisi!" vyštěkl král. Louis otočil hlavu a čekal na jeho instrukce. „Musíme jít."

*1052 slov
-H💛