Elita ✔️(2)

Kapitola 31-spojenec

Přidala se i Orabella. „Také se chci přihlásit. Nejradši bych si s sebou odvezla Louise domů."

Rozesmála jsem se. „Věřte mi, není to tak růžové." „Potřebujete se víc napít," poradila mi Noemi.

„Souhlasím!" přizvukovala Orabella a společně k nám zavolaly číšníka.
__________________________
„Byla jste někdy v Itálii?" zeptala se Noemi.

Zavrtěla jsem hlavou. „Než jsem se dostala do Selekce, nikdy jsem neodjela z naší provincie."

„Musíte za námi přijet!" rozhodla Orabella. „Můžete bydlet u mě."

„Zase si chceš přivlastnit návštěvu!" vyčetla jí Noemi. „Elen bude bydlet u mě."

Cítila jsem, jak mě víno příjemně zahřívá. Ve společnosti těch dvou jsem si připadala téměř šťastná.

„Umí dobře líbat?" vychrlila na mě Noemi.

Nato mi víno zaskočilo v krku a musela jsem odložit sklenku.

Zasmála jsem se, ale znělo to tak nervózně, že jim to došlo.

„Jak moc dobře?" vyzvídala Orabella. Když jsem neodpověděla, mávla nade mnou rukou. „Málo pijete!" prohlásila.

Pohrozila jsem jim vztyčeným ukazováčkem, protože mi bylo jasné, že mě chtějí opít. „Vy dvě jste pěkné potvůrky!"

Obě zaklonily hlavu a nahlas se rozesmály. Neudržela jsem se a přidala se k nim. Samozřejmě že se mi mluvilo lépe s dívkami, se kterými jsem nesoutěžila o stejného muže, ale musela jsem se kontrolovat.

Rozhodla jsem se, že radši půjdu dřív, než skončím pod stolem. Zvedla jsem se a před odchodem jsem jim řekla: „Princ umí být velmi romantický, když chce." Orabella s Noemi spokojeně zatleskaly a jejich smích jsem slyšela i cestou od nich. Pěkné rošťačky.

Po tom, co jsem se napila vody a trochu najedla, zahrála jsem na housle několik folkových skladeb, při kterých si zazpívaly všechny dámy v místnosti. Koutkem oka jsem viděla Silvii, jak si dělá poznámky do bloku a přitom si do rytmu podupává nohou.

Kriss potom vstala od stolu a navrhla přípitek na počest královny a Silvie za jejich pomoc. Celý salónek zatleskal. Pak jsem pozvedla sklenku já s vyhlášením přípitku našim návštěvnicím, které vypískly nadšením, obrátily sklenky do sebe a mrštily s nimi o zeď. To jsme s Kriss sice nečekaly, ale jen jsme pokrčily rameny a roztříštily i ty naše.

Kolem se seběhly ubohé služebné s košťaty a lopatkami. Kapela začala vyhrávat a celé osazenstvo salónku se dalo do tance. Zlatým hřbetem slavnosti byla Natalie, která na stole předvedla jakýsi tanec, při němž se kroutila jako chobotnice.

Královna Johhannah a italská královna seděly v jednom rohu a vesele sipovídaly. Při pohledu na ně jsem věděla, že se to povedlo. Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že když na mě promluvila Elise, málem jsem nadskočila leknutím.

„Máte to lepší," pronesla zdrženlivě, ale upřímně. „Zorganizovaly jste opravdu neuvěřitelnou recepci."

„Díky. Trochu jsem se bála, protože jsme nezačaly úplně nejlíp."

„Já vím. Proto vás obdivuju ještě víc. Vypadá to, jako byste na tom pracovaly celé týdny." Toužebně se rozhlédla po výzdobě.

Položila jsem jí ruku na rameno. „Elise, včera bylo jasné, že nejvíc z vašeho týmu jsi pracovala ty. Vsadím se, že Silvia zařídí, aby se o tom Louis dozvěděl."