Elita ✔️(2)

Kapitola 40-nový projekt

„Soukromé doučování?" užasla Silvia.

„A několikrát týdně?"

„Přesně tak," odpověděla jsem.

Poprvé od chvíle, co jsem do paláce přišla, jsem byla za Silvii skutečně vděčná. Bylo mi jasné, že neodmítne někoho, kdo ji chce dobrovolně poslouchat. Také jsem doufala, že mi dá úkoly navíc, abych neměla čas na bezvýchodné přemýšlení. Nekonečných úvah o Louisovi, Zaynovi, deníku a dívkách jsem měla dost. Protokol byl pouze černobílý a kroky k navrhování zákonů pěkně postupné. Podobnou rutinu jsem potřebovala.

Silvia na mě ještě chvíli udiveně hleděla a pak se široce zazubila. Když mě objala, zvolala při tom: „Ó, to bude paráda. Konečně alespoň jedna z vás pochopila, jak je tohle důležité!" Nato si mě od sebe odtáhla na délku paží. „Kdy chcete začít?"

„Co třeba hned?"

Zdálo se, že snad vybouchne radostí. „Dojdu vám pro knihy."

Tak jsem se ponořila do studia, vděčná za termíny, fakta a statistiky, kterými mi Silvia zaplnila hlavu. Když jsem nebyla zrovna s ní, trávila jsem dlouhé hodiny v Dámském salónu, kde jsem si četla zadanou literaturu a naprosto ignorovala ostatní dívky. Pracovala jsem a těšila se, až zase bude mít celá Elita společné vyučování. Když na něj došlo, Silvia lekci zahájila otázkou na to, jaké jsou naše vášně. Na papír jsem naškrábala, že mou vášní je moje rodina, hudba a připsala jsem slovo, které o to samo žádalo: spravedlnost.

„Ptám se na to z toho důvodu, že každá královna má obvykle na starosti vedení nějakého výboru, který přispívá lidu. Například, královna Johannah zavedla program, který učí rodiny, jak mají pečovat o své mentálně či fyzicky postižené členy. Když se o ně totiž rodina neumí postarat, odloží je na ulici, a počet Osmých tak narůstá do nezvládnutelného množství. Statistiky z posledních deseti let prokazují, že královnin program pomohl nárůst Osmých snížit, čímž se zvýšilo bezpečí celé populace."

„Máme vymyslet nějaký podobný program?" zeptala se Elisa a znělo to nervózně.

„Ano, to bude váš nový projekt," potvrdila Silvia. „Za dva týdny přednesete svůj nápad ve Zprávách a navrhnete, jak byste ho zrealizovaly."

Z úst Natalie vyšlo něco jako zakvičení a Celesta obrátila oči v sloup. Kriss vypadala, jako by už nad něčím přemýšlela. Její rychlost mě zneklidnila. Vtom jsem si vzpomněla na Louisovu zmínku ohledně nadcházejícího vyloučení. Kriss a já jsme se možná nemusely zase až tak bát, ale stejně...

„Bude nám to vůbec k něčemu?" zeptala se Celesta. „Radši bych se učila to, co se nám bude doopravdy hodit."

Poznala jsem, že ve skutečnosti jí nejde o to, co tvrdí. Nová výzva ji buď nudila, nebo děsila.

Silvia se zatvářila šokovaně. „Tohle se vám bude hodit! Ta z vás, která se stane novou princeznou, se bude muset věnovat dobročinnosti."

Celesta si jen zabrblala cosi pro sebe a začala si pohrávat s perem. Štvalo mě, že chce korunu bez jakékoli zodpovědnosti.

Byla bych lepší princezna než ona, pomyslela jsem si. V tom okamžiku mi došlo, že je na tom něco pravdy. Neměla jsem sice konexe jako ona, ani jsem nebyla vyrovnaná jako Kriss, ale přinejmenším mi na naší zemi záleželo. Copak je to málo? Poprvé po dlouhé době mě přepadlo opravdové nadšení. Tohle byl projekt, ve kterém jsem mohla využít to, čím jsem se lišila od ostatních. Byla jsem odhodlaná vložit do práce celou svou duši a přijít s něčím, co by skutečně mohlo věci změnit. Třeba nakonec stejně nezvítězím (třeba o vítězství ani nebudu stát), ale ukážu, jakou princeznou bych mohla být. A tím sjednám mír mezi svým srdcem a Selekcí. Byla jsem zoufalá. Ať jsem se snažila sebevíc, k dobročinnému projektu mě nenapadlo nic. Přemýšlela jsem, četla a znovu přemýšlela. Ptala jsem se svých komorných, ale ani ony neměly žádné nápady. Ráda bych se poradila s Zaynem, jenže toho jsem už dlouho neviděla. Po Louisově návratu si nejspíš dával větší pozor. Ještě horší bylo, že Kriss na své prezentaci pracovala pilně jako včelička. V době našich sedánků v Dámském salónu většinou zůstávala u sebe v komnatě, kde si četla, a pokud byla přítomná, měla nos zavrtaný do knihy nebo si cosi horlivě zapisovala.