Frerard F.O.R.E.V.E.R

#8/ Hlas srdce

~Pohled Gerarda~
,,Vstávej Gee." ozvalo se a někdo mě pohladil po vlasech. Otráveně jsem pootevřel oči, ale když jsem viděl Frankieho, který je nade mnou nakloněný a hypnotizuje mě očima, musel jsem se zasmát.
,,Kolik je hodin?" zeptal jsem se a sedl si na ten svůj líný zadek.
,,Je přesně půl dvanácté." odpověděl Frankie a podíval se na hodiny, které pravidelně tikaly .
,,Oh fuck, spali jsme nějak dlouho." řekl jsem a protáhl si paže.
,,Mluv za sebe šípková růženko, já jsem vstával v 8." řekl a začal se smát.
Jen jsem se trapně uculil a řekl: ,,Ehh myslel jsem, že si spal trochu déle."
,,Frank Iero vstává vždy brzy!" odpověděl a zdůraznil své příjmení, což mi přišlo nesmírně roztomilé.
,,Sakra, ještě z něho zvlhneš Gerarde jako jeho fanynky." řekl jsem si v hlavě a musel se té představě zasmát.
A hlavně přestat slintat!!! No, doufejme, že si Frankie ničeho nevšiml.

,,Asi bych měl vybalit kufr." vypadlo ze mě za chvíli.
,,Pomůžu ti Gee." řekl velmi rychle Frankie a vyskočil z gauče. Jen jsem kývl na znamení souhlasu a také se postavil.
Nejdříve jsme vybalili oblečení (skoro všechno černé), které jsem si dal k Frankiemu do skříně. Potom nějaké hygienické potřeby, které skončili v koupelně a potom papíry a tužky, které jsem si položil na stůl do obýváku. Už jsem vám říkal, že moc rád kreslím?

,,Co je dnes v plánu?" zeptal jsem se, když už všechny věci byly na svém místě a my stáli uprostřed obýváku.
,,Chtěl bych tě někam vzít." odpověděl Frankie a tvářil se přitom vážně. To moc často nedělá, takže jsem nadzvedl obočí a trochu znepokojeně řekl: ,,Kam?"
,,Je to pro mě takové speciální místo, ještě jsem tam nikdy nikoho nevzal. A proto bych tam chtěl vzít tebe Gee, protože ty pro mě jsi někdo speciální."
odpověděl zvláštním hlasem a kouzelně se usmál. Sakra, tak moc tě miluju Frankie!!! Z toho tónu a těch krásných slov jsem byl celý v euforii.

~Pohled Franka~
Jsem tak hrozně natěšený, ale i nervózní! Chci vzít Geeho na jedno místo, které je pro mě speciální a velmi důležité... stejně jako on.
Když jsme vybalili všechny věci z jeho kufru, tak jsem mu řekl svůj "plán" a on bez nějakých připomínek souhlasil, za což jsem byl vděčný. Nechci mu to místo prozradit hned, chci aby to bylo něco jako překvapení, možná něco jako rande...

,,A kdy vyrazíme Frankie?" zeptal se tak moooc sladce a usmál se přitom. Ach bože, proč jsi tak úžasný Gee?
,,Teď hned, ale nepůjdeme hned na to místo, nejdříve se stavíme v kavárně." odpověděl jsem a podíval se na Geeho, který stál pár centimetrů ode mě.
,,Kafe?! Já tě miluju Frankie!" vykřikl jako malé dítě, které právě dostalo k Vánocům svůj vysněný dárek a okamžitě mě obejmul. Kdybyste jen mohli vidět ty jeho krásné rozzářené hnědozelené oči!
Chytl jsem ho kolem ramen a skoro zašeptal: ,,Věděl jsem, že ti to udělá radost."
Opět se tak kouzelně usmál a řekl : ,,Ani nevíš jak moc velkou."
,,Tak jdeme ty jeden kafofile." řekl jsem a cvrnkl mu do nosu.
,,Kafofil? Takové slovo neexistuje!" vykřikl Gee a začal se smát.
,,Ale k tobě dokonale sedí." odpověděl jsem velmi přesvědčivě.
,,To máš pravdu Frankie." souhlasil nakonec Gee a přikývl.

Venku dnes bylo opravdu děsné vedro a ani ve stínu jste se před tou žlutou koulí jménem Slunce neschovali. Chvílemi jsem měl pocit, že se mi asfalt taví přímo pod nohama a pomalu se mi lepí na podrážky, čemuž bych se ani nedivil.
Kráčeli jsme po široké ulici v kraťasech a tílku (oba dva jsme měli stejné černé tílko! Náhoda? Nemyslím si😏😂 ) a společně pomlouvali naše "milé", díky bohu už bývalé spolužáky ze střední. Prý na střední škole zažijete to nejhezčí období vašeho života... KECY!
Ten kdo tohle někdy řekl, musel být pěknej idiot, nebo asi žil v jiném vesmíru než já a Gerard.