Frerard F.O.R.E.V.E.R

#10/ Surprise motherfuckers

~Pohled Gerarda~
Musím říct, že tenhle týden utekl jako voda. Opravdu! Čas utíkal tak neskutečně rychle a nešel ničím zastavit.
A co jsme vlastně celou dobu s Frankem dělali?
Jedli skoro každý den pizzu, párkrát zašli do kina, nebo ven na kávu, dívali se na seriály, hráli polštářovou bitvu (možná to je hra pro malé děti, ale je to zábava!), starali se o psy a hlavně se jen tak líně povalovali v posteli a řešili samé blbosti, kterým jsme se strašně moc smáli a tím doháněli sousedy k šílenství. Bylo to prostě úžasný!
Ale dnes je už čtvrtek a oba dva moc dobře víme, co to pro nás znamená. Musíme se sejít s klukama v parku, aby nám řekli konečně to tajemství, na které už týden čekáme. Ehh nevím proč, ale mám z toho takový divný pocit. Vždyť ty 2 nevymysleli nikdy nic dobrého!
Naposledy je napadlo mě narvat do po popelnice a pustit ze stráně přímo do hromady sněhu. Ptáte se jak jsem s tím mohl souhlasit? Odpověď je lehká. Byl jsem úplně na mol, takže bych v tu chvíli odsouhlasil všechno na světě.
Ale teď jsem naprosto střízlivý a nic takového se už nestane!

Docela se na ně i těším, už jsme se neviděli 2 týdny a to je co říct. Většinou se vidíme každý den kvůli kapele a trávíme spolu veškerý čas, takže 2 týdny bez nich se mi zdá jako celá věčnost.

,,Taky se ti tam tak hrozně moc chce?" zeptal se Frankie s dávkou ironií v hlase.
,,Ano, nemůžu se dočkat." odpověděl jsem stejně ironicky jako on a trochu se ušklíbl.
,,Jsem opravdu zvědavý, co si pro nás přichystali."  zamumlal Frank a upil ze svého hrnku trochu kávy.
,,To já taky Frankie, to já taky." přidal jsem se k němu s opravdu "velkým" nadšením.
,,V kolik hodin tam vlastně máme být?" zeptal se mě a pohodil přitom lehce rameny. Ouu sakra... tak tahle otázka mě dostala. Zapamatuju si téměř všechny jiné nepotřebné věci na světě (ehh třeba to, že má Frankie trenky se Spongebobem), ale nějak mi vypadl čas. Stále si mě přeměřoval pohledem a čekal, co ze mě vypadne, ale když jsem byl stále ticho a jen se usmíval jako idiot, bylo mu ihned jasné, že nemám žádné tušení.
,,Gerarde Wayi! Chceš mi říct, že dnes je nějaká důležitá schůzka na které nesmíme chybět a ty si zapomněl čas?!"
řekl mírně naštvaným hlasem a probodl mě pohledem.
,,Ehh možná..." vydal jsem ze sebe tichým hláskem a poškrábal se na hlavě.
,,Možná?" zeptal se a jeho pohled byl nyní ještě více bodavý než před chvílí.
Snažil jsem se zadržovat smích a nedívat se na "naštvaného" Frankieho, ale moc mi to nešlo a začal jsem se tak trochu dusit smíchy, což ho naštvalo ještě víc.

,,Ale snad jsem si to někam zapsal." řekl jsem, až jsem se pořádně uklidnil.
,,To bych ti radil, jinak tě vlastnoručně uškrtím Gee!" pohrozil a rukama naznačil škrcení.
,,Hmm to mě rajcuje." řekl jsem a udělal svůj nejvíc "sexy" pohled.
,,Bože! Ty seš takovej idiot Gee!" vykřikl Frankie a začal se konečně smát. Ha! Já věděl, že nemůže být naštvaný navždy. Vyhrál jsem!
,,Tak už se radši podívej." dodal po chvíli a utřel si slzy od smíchu.
,,Jasně, hned to bude brouku." odpověděl jsem a mrknul na něho.
Jen se trochu uchechtl a zavrtěl hlavou.
Vyndal jsem z kapsy telefon a hledal ve svých poznámkách cokoliv ohledně parku a této schůzky. Za pár minut jsem to konečně našel.
,,Tady to je!" vykřikl jsem radostně a podíval se na Frankieho.
,,Máme tam být v 16 hodin." dodal jsem a vrátil telefon zpět do kapsy.
,,Dobře, kolik je teď?" zeptal se a hodil na mě tázavý pohled.
,,Je přesně 12:38." odpověděl jsem velmi rychle.
,,Tak to se ještě můžeme dívat na telku." navrhl Frankie a jeho oči se jasně rozzářili.
Pouze jsem přikývl a bez jakýchkoliv slov se rozvalil na gauč.
,,Uhni s tou zadnicí Gee!" řekl a šťouchl mě do zadku.
Zasmál jsem se a potom zašeptal: ,,Uhnu jedině, pokud mi dáš pusu."
Na to Frankie protočil oči, líně se ke mně naklonil a dal mi krátký polibek.
,,No vidíš jak to jde." řekl jsem a poplácal ho po rameni.
To ho donutilo k malému úsměvu, za který jsem byl vděčný. Když jsem uhnul svým zadkem, sedl si těsně vedle mě a opřel svou hlavu o moje rameno.