Frerard F.O.R.E.V.E.R

#17/ Byla to chyba

Pokračování

~Pohled Gerarda~
Stále jsme nejistě sledovali Raye a Mikeyho, kteří měli na tváři zvláštní výraz. To ticho nás ještě více znervózňovalo, zdálo se být nekonečné a zvyšovalo naše napětí.
Takže jsme byli šťastní, když ho Ray přerušil svým upištěným hlasem.
,,Páni, tak tohle jsem nečekal, ale je to skvělý kluci! Jsem za vás tak neskutečně rád!"
Zdálo se, že Ray to vzal naprosto v pohodě, ale co Mikey? Vždyť ještě nepromluvil. Jen mlčky seděl se svým obvyklým pockerfacem.
,,Cože?!" zeptal se trochu vyděšeně Mikey a nadzvedl obočí.
,,Prostě spolu teď choděj vole, co je na tom k nepochopení?!" vykřikl Ray s širokým úsměvem.
,,Možná to, že můj brácha je teplej?!" odpověděl Mikey a ve tváři se mu objevil výraz. Ale ne výraz, který jsem chtěl vidět... bylo to znechucení. Tahle věta mě ranila, možná jsem to nedal najevo, ale ranila mě a to dost. Tohle jsem od bráchy nečekal. Víte, vždycky jsme se ve všem podporovali, jak v hudbě, tak i v osobním životě. A on teď řekne něco takového?
Podíval jsem se na Frankieho a viděl věc, která mě ranila ještě více. Byl v šoku a se smutným výrazem hleděl stejně zmateně na Mikeyho jako já.
,,Mikey, já..."
,,Promiň Gerarde, ale na tohle nemám náladu."
Po této větě se zvedl ze své židle a odešel pryč, asi do svého apartmánu. Jen jsme šokovaně zírali a nebyli schopni ani jediného slůvka. Tohle ubíjející ticho přerušil opět Ray.
,,No tak klucííí, to bude dobrý." řekl povzbudivě a poplácal nás po zádech.
,,Nebude Rayi. Znám ho déle než ty a nikdy jsem u něho neviděl tenhle obličej. Jsem si jistý, že mi neodpustí." zašeptal jsem a zadržoval slzy, které se draly na povrch.
,,Nic není ztracené Gerarde, jen potřebuje trochu více času, aby to vstřebal. A když ani to nezabere, tak s ním promluvím." řekl vážným hlasem Ray a usmál se na nás.
,,Díky Rayi. Jseš skvělej kámoš. My s Frankem půjdeme taky na pokoj, nějak nám došla energie." odpověděl jsem vděčně.
,,Pro vás všechno. Jasně, taky půjdu." řekl Ray a mrkl na nás. Naposledy nás obejmul kolem ramen a poté jsme se vydali do pokoje. Sakra! Bylo mi z toho všeho na nic.

Na pokoji

Už přes hodinu sedíme na gauči a stále nemůžeme uvěřit tomu, co se stalo. Nemáme na nic náladu a nevíme o čem přemýšlí Mikey.
,,Pojď ke mně Gee." šeptl Frankie a dotkl se mé bezvládně visící ruky.
Přiblížil jsem se k němu a on si mě na sebe přitiskl do teplého objetí. Aspoň něco mi trochu zvedlo náladu...
,,Proč Frankie? To je na tom snad něco špatného, že jsem se poprvé v životě zamiloval a není to holka?" zeptal jsem se a přes slzy se na něho podíval.
,,Není na tom nic špatného... jen pro někoho to je složité." odpověděl a pohladil mě po vlasech.
Jen jsem přikývl a schoulil se do klubíčka jako nějaké malé bezmocné stěně. A přesně tak jsem se právě teď i cítil.
,,Uvařím čaj." navrhl Frankie a pokusil se o úsměv.
,,Dobře." odpověděl jsem a snažil se mu úsměv oplatit, i když to moc dobře nešlo.
Ucítil jsem, jak se opatrně zvedl z gauče a přikryl mě dekou. Dál už jsem nic nevnímal, jen jsem zavřel oči a usnul. Doufal jsem, že až se probudím, tak zjistím, že tohle byl jen nějaký zlý sen a všechno bude opět jako předtím. Chci zpět starého Mikeyho, starého Mikeyho Waye, kterého jsem vždy chránil (a vždy budu chránit) jako svého malého brášku.

~Pohled Franka~
Tak tenhle celý náš plán se posral a zhroutil jako domeček z karet. Mikey nás nesnáší a Gerard je z toho totálně v háji, což chápu, taky z toho nemám dvakrát dobrý pocit. Ray sice stojí na naší straně, ale dokáže tohle sluníčko s něčím pohnout? To fakt nevím...
Abych řekl pravdu, tak mě Mikey naštval. Mohl to řešit jako normální člověk a né vyjet na Gerarda jako nějaký vzteklý pes. Zkrátka se zachoval jako idiot.