Pro všechny milovníky MCR a věrné killjoys! A hlavně pro ty, kteří si myslí stejně jako já, že Frankie a Gee patří k sobě.
Btw snad všichni vědí, že toto je pouze výplod mojí fantazie, takže to neberte vážně😂
Více informací v knize😁
Doufám, že se...
~Pohled Franka~ Je 18 prosince a já právě vařím sladký skořicový čaj v naší kuchyni pro Geeho a jeho matku. Nějaký ten čas ztrávila v nemocnici, stále chodí na chemoterapie, ale vypadá to sní dost dobře a doktoři jí dávají velkou šanci na úplné uzdravení. I když u téhle nemoci nikdy nevíte kdy se vrátí. Teď je hlavní, že si užívá radost ze života. Jedno je však jisté, je to běh na dlouho trať a nám nezbývá nic jiného než doufat. ,,Už to bude?" zakřičel na mě Gerard a nakoukl do kuchyně. ,,Gerarde Arthure Wayi?! Chovej se sakra slušně! A jdi mu pomoct, když má Frank tolik hrnků, ne?" napomenula ho matka a dala mu malý pohlavek, nad kterým jsem se musela hlasitě zasmát. Gerard protočil oči a líně se odplazil do kuchyně. ,,Napomenut matkou ve vlastním bytě... to je síla." zašeptal a nevěřícně zavrtěl hlavou. ,,Ty sis to zasloužil... Arthure!" obvinil jsem ho a ukázal na něj prstem. Vím jak moc to nesnáší... ach bože Franku, ty jsi tak zlý. Trochu se zamračil a vzal mi hrnek z ruky. Aww ono se to umí naštvat?! Ale moc ti to nejde Gee... vůbec ne.
Pomalu se vracel do obýváku a já ťapal hezky za ním jako nějaké kuře. ,,Děkuju Franku." řekla paní Wayová a uchopila hrnek do ruky. ,,Není za co." odpověděl jsem a mile se usmál. Sedl jsem si na gauč přesně vedle Gerarda, kterého jeho "naštvání" rychle přešlo a opět měl svou ruku na mém koleni jako vždy. Ani bych se nedivil, kdyby zapomněl, co jsem mu řekl. Neustále zapomíná, nebo něco hledá. To je celý Gerard (Arthur) Way.
Tak jsme tak klábosili (heh existuje to slovo, že jo?😅😂) až jsme se dostali na téma "vánoční nákupy".
,,Tak co kluci? Už máte dárky na Vánoce?" zeptala se Geeho mamka a projela nás pohledem. ,,Eh no...já..." začal Gee a prapodivně kolem sebe máchal rukama. ,,Vidím, že ne." přerušila ho a zasmála se. Přikývl jsem a cítil se trochu provinile. Ehh tenhle rok jsem nějak zaspal. ,,Přiznám se, že já taky ne a tak mě napadlo, že byste dnes mohli někam zajet. Mám tu seznam a peníze taky... udělali byste to pro mě kluci?" pokračovala a natáhla k nám ruku s penězi. ,,Jasně, že jo mami, ale ty peníze si nech." odpověděl Gee. ,,Franku, tak aspoň ty si je vem." řekla a zadívala se na mě. Samozřejmě jsem odmítl, nebyla z toho dvakrát nadšená, ale udělat jsem to musel.
Rychle jsme se oblékli do teplých kabátů a vyrazili do města! Teprve v autě jsem si uvědomil, co vše nás čeká a nemine... ta pravá Vánoční atmosféra -_- Přecpané nákupáky, nepříjemné prodavačky, křičící otravné děti, opilí bezdomovci a ceny ještě dražší než kdykoliv předtím. Yay. Já miluju svůj život.
~Pohled Gerarda~ Nemůžu uvěřit tomu, že jsem dobrovolně vlezl do nákupního centra těsně před Vánocemi. Vždyť je to totální sebevražda! Ale co by hodný syn neudělal pro svou matku, že? °-° Frank na tom není o moc lépe, uvnitř je stejně otrávený jako já, akorát se snaží o jakýsi "úsměv", který vypadá spíše jako kdyby dostal zácpu. ,,To se ti chce na záchod?" zeptám se po dlouhé minutě a zasměju se jeho výrazu. ,,Ne! Jen jsem chtěl působit pozitivně, jsou přece Vánoce a všude hrajou koledy, ne?" odpoví a opět udělá svůj "srací úšklebek". ,,Ty nějaké přes ten hluk slyšíš Frankie?" ,,Ehh upřímně řečeno ani ne. Máš pravdu, stojí to tu za houby! Tak rychle seženeme ty věci a vypadneme ven." vychrlí nakonec a konečně se upřímně zasměje. ,,Ten plán se mi líbí." odpovím a vesele si s ním plácnu. No my jsme fakt dvojka...
O 5 minut později...
,,Budeme se muset rozdělit." řekne najednou Frankie a zastaví se. Chvíli na něho koukám jako na blázna, ale nakonec se zeptám: ,,Proč Frankie?" ,,Chci ti koupit něco speciálního Gee... ale je to dárek k Vánocům. Nechci abys ho viděl." odpoví natěšeně a uculí se. ,,Tak dobře, ale né, že se mi ztratíš." řeknu s obavami a nadzvednu jedno obočí. ,,Neboj, za hodinu se tu sejdeme. Miluju tě." šeptne a krátce mě políbí na rty. ,,Já tebe taky..." řeknu když mizí v záplavě lidí. Ještě chvíli vidím černou čepici a kožený kabát, ale poté se pomalu, ale jistě ztratí. Snad toho chudáčka nikdo nezašlápne. Pomyslím si a mírně zkousnu své rty.
No a já bych měl začít přemýšlet, co koupím svému ňufíkovi já... psa? Ehh blbost, těch přece má dost. Víc než dost.
A potom to uvidím.
Jo! To je ono, to je ta věc, kterou hledám! Úžasný nápad Gerarde. Dojdu blíž k výloze a můj obličej je stále rozzářený jako noční obloha. Pečlivě se zadívám na věc před mým nosem, je to nádherná černá kytara. Hezčí jsem opravdu neviděl! Frankovi to udělá neskutečnou radost... a pokud je šťastný on, tak i já. Sice není úplně nejlevnější, ale stojí za to. Nepřemýšlím nad tím ani sekundu a už ji držím ve své ruce.
Ještě, že mi dal Frankie klíčky od auta a můžu ji schovat. Otevřu kufr a opatrně ji přikreju dekou... snad si Frankie ničeho nevšimne. Pomalu se vracím do nákupáku a přemýšlím, co mi ještě chybí ze seznamu mojí mamky. Je to už opravdu jen pár věcí, které stihnu sehnat za 20 minut, což se mi hodí, protože za půl hodiny se mám sejít s Frankiem.
~Pohled Franka~ Ihned jak jsem se otočil a rozešel pryč od Geeho, jsem věděl, co mu koupím. Je to šílený a asi bude zmatený, ale už jsem se rozhodl a nic mě nezastaví. Jeho vánoční dárek byl vyřešen velmi rychle... spíš jsem si lámal hlavu, kam ho doma zašiju. Není to věc, takže to nebude tak jednoduché, ale já už něco vymyslím. Měl jsem ještě 40 minut na to něco sehnat. Už to byly jen takové maličkosti... košile, vůně, tričko a spoustu dalších věcí, které mi přišly něčím zajímavé. Koupil jsem něco i pro Raye, Mikeyho, Gerardovu mamku a samozřejmě pro své rodiče. Plánuju totiž, že se u všech stavím přes svátky, nějak to stihnu...
Už bych měl jít. Pomyslím si při pohledu na obrovské hodiny a přidám do kroku. Na místě už napjatě čeká kluk s šedou čepicí a prstovými rukavicemi... a hlavně s červenou zářivou hlavou. Poznal bych ho i na tisíc metrů. Ty jeho vlasy jsou zářivější než budoucnost lidstva.
,,Baf!" vykřiknu a zezadu mu obmotám ruce kolem ramen. Trhne s sebou a zmateně se otočí, teprve když mě spatří, zmizí mu z tváře vystrašený pohled. ,,Sakra Frankie, už zase jsem se tě lekl." řekne a narovná si čepici na hlavě. ,,Promiň lásko." zašeptám a omluvně ho políbím na rty. Usměje se a svými prsty mě pohladí po tváři. Jsou studené... asi byl venku. ,,Co to máš v té velké krabici?" zeptá se a při pohledu na moje ruce vykulí oči. ,,To je tajemství Gee." odpovím a udělám menší krok dozadu. ,,Já si opravdu budu muset počkat na Vánoce, viď?" zeptá se, už trochu smířený s tím, že mu nic neprozradím. Jen přikývnu a vypláznu na něho jazyk. Má to se mnou marný!
Jdeme pomalu k autu a společně si broukáme nejrůznější koledy, ostatní na nás pohlíží trochu divně, ale nám to nevadí a dál pokračujeme se zpěvem. Tak to vlastně trvá celou cestu až domů. Pouze si zpíváme a nasáváme tu energii, která je všude ve vzduchu. Ty Vánoce mají něco do sebe... a něco mi říká, že na tyhle jen tak nezapomenu.
Opět jsem tu ^-^ tak bych řekla, že jsme někde v půlce knížky! A vy tu se mnou ještě stále jste... to je prostě úžasný. Nevím, co na to říct, zkrátka vám děkuji (jako vždy).❤ Taky jste už naladěni na tu vánoční vlnu? Nebo jsem jediná, kdo v listopadu poslouchá koledy?😂 Btw mezi mé oblíbené vánoční písničky patří právě i ta od MCR, kterou jsem přidala do kapitoly, prostě ten klip je dobrej😂 miluju jak jsou vysmátí. A cítím se výjimečně! Jako sněhová vločka... ejjj😂❄
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
