Pro všechny milovníky MCR a věrné killjoys! A hlavně pro ty, kteří si myslí stejně jako já, že Frankie a Gee patří k sobě.
Btw snad všichni vědí, že toto je pouze výplod mojí fantazie, takže to neberte vážně😂
Více informací v knize😁
Doufám, že se...
~Pohled Gerarda~ Ehh to je už tma? Kde se tu jen vzala? Koukám, že jsem tu musel ležet pěknou dobu... a co jsem tím získal? Zápal plic? Měl bych jet domů. A to taky přesně teď udělám. Zvledl jsem svůj líný zadek ze země, trochu se oklepal od toho sněhu a nastoupil do auta. Konečně jsem ucítil teplo, byl jsem celý promrzlý. ,,Ty seš takovej idiot Gerarde!" to byla věta, která se mi v hlavě honila snad celou cestu domů. Ihned jak jsem dorazil, sedl jsem si na gauč a vzal do ruky telefon. Frank ještě nezavolal, ani neposlal zprávu. Asi je ještě příliš brzy.... Je to tu bez něho tak prázdné. Neslyším jeho krásný hlasitý smích, neslyším jeho kytaru, která mě uspávala každou noc a budila každé ráno. Počkat! Jeho kytara! Teprve teď mi došlo, že mi ji vlastně nechal. Neohrabaně jsem ji uchopil do ruky a prsty přejel přes její struny. Musel jsem se zasmát, protože to znělo fakt otřesně. Nechápu, jak na to může Frankie hrát. Vlastně nechápu absolutně všechny, kteří hrají na nějaký hudební nástroj. Nikdy jsem na nic nehrál a asi to tak i zůstane.
I když vlastně hrál. Jo, hrál jsem! Naposledy ve školce, kdy každý musel hrát povinně na flétnu. Vzpomínám si, že jsem patřil do té nejhorší skupiny a moje učitelka říkala, že já s hudbou nikdy nebudu kamarád. Zajímá mě, jestli ví o My chemical romance... třeba nás poslouchá a říká si: ,,No teda, já se mýlila. Ten Gerard Way není zas tak špatný." Ale to je pouze má bláznivá představa. Sice jsem si na tu kytaru moc nezahrál, ale aspoň jsem ji mohl svírat v náručí a mír tak Frankieho blízko sebe.
Trochu to pomáhá, ale cítím se stále smutně a divně. Toho si asi všimla Pumpkin a rozhodla se mě rozveselit. Snaživě mi vylezla na hrudník a začala si hrát s mými tkaničky od mikiny. Mrška jedna... donutila mě k úsměvu a moc dobře to věděla. Po malé chvíli přestala a přitulila se ke mně. Jemně jsem ji hladil po hlavičce a pozoroval, jak pomalu usíná. Za několik minut jsem usnul i já... alespoň na malou chvilku jsem přestal myslet na Franka.
~Pohled Franka~ Na místo jsem dorazil asi v 15 hodin. Rozhlížel jsem se kolem a snažil se najít Dannyho, který má údajně čekat na letišti s nějakou praštěnou cedulí. Doufám, že se od střední jeho vzhled nějak zásadně nezměnil, jinak jsem v koncích. Najednou mi někdo sáhl na rameno. Prudce jsem se otočil a upřel na toho dotyčného svůj zrak. Vysoký blonďák, modré oči a štíhlá vysportovaná postava. Danny!
,,Ahoj chlape!" vykřikl a obejmul mě. ,,Čau Danny, vypadáš dobře!" odpověděl jsem a poplácal ho po zádech. ,,Díky, ty taky Franku. Zhubl si." řekl a prohlédl si mě od hlavy až k patě. ,,To jsou všechna tvá zavazadla?" zeptal se a podíval se na 2 mé kufry, které stály vedle mě. ,,Jo, to je všechno. Nevěděl jsem, jak dlouho se zdržím." odpověděl jsem. ,,Tak to je super, čekal jsem toho víc." řekl a zasmál se. ,,Takže můžeme vyrazit?" zeptal jsem se zvědavě. ,,Jasně Franku, pojď za mnou, venku nás čeká odvoz." odpověděl a prstem ukázal na skleněné dveře. Vyšli jsme ven a mně málem spadla brada. Přede mnou stál nejnovější mercedes v úžasné černé barvě. ,,Tak si nastup." pobídl mě Danny, když viděl můj zaražený výraz. Opatrně jsem nastoupil a sedl si na tu měkkou sedačku z kůže. Bože! Tohle auto je naprosto skvělý!
Není divu, že jsme na místě byli do hodiny, to auto jelo jako ďábel. A když jsem viděl to, kde Danny bydlí, čekal mě druhý šok. Byla to luxusní prosklená vila s bazénem a obrovskou zahradou. S mým malým nudným bytem v New Jersey se to vůbec nedalo srovnávat. Ale nemůžu si stěžovat, už jsem si na něj zvykl a nedokážu si představit cokoliv jiného. ,,Tak to je něco." zašeptal jsem a otevřel pusu dokořán. ,,Pojď dál, o kufry se postará Ben." řekl Danny. Ben? Kdo je k čertu Ben? Za okamžik jsem pochopil. Byl to někdo jako jeho sluha, který nosil zavazadla a staral se o trávník. Ehh cítím se jako v nějakém filmu. Všechno je to tu tak jiné a divné než v New Jersey. Nejradši bych byl teď doma se svými pejsky a Gerardem...
,,Tady máš Franku." řekl Danny, když jsme byli v obýváku (který by se dal mimochodem srovnávat s letištní halou) a hodil po mně nějaké oblečení. Bylo to černé sako a kalhoty. Ano, sako a kalhoty, slyšíte dobře. Ehh začíná to být lepší a lepší. ,,Dík." řekl jsem a úspěšně to chytil. ,,Ani si nesedej, ihned vyrážíme Franku!" upozornil mě a ukázal na vchodové dveře. ,,Ale já musím napsat Gerardovi, jinak se o mě bude bát a..." ,,Kašli teď na Gerarda, musíme to stihnout!" přerušil mě a popadl mě za ruku. Než jsem se stihl rozkoukat, už jsem opět seděl v nějakém luxusním autě... bez telefonu a bez ponětí,kam máme vlastně namířeno. To je bezva.
~Pohled Gerarda~ Neprobudil mě zvonek, nebo štěkot psů, ale podivný chlad, který byl cítit po celém bytě. Rychle jsem se zvedl z gauče a rozhlédl se po místnosti, kde byl úplná tma. Došel jsem k malé skříňce a rozsvítil lampičku. Konečně světlo. V ten moment se asi rozsvítilo i mně, protože jsem si vzpomněl na Franka. Doběhl jsem k telefonu a upřel oči na obrazovku. Píchlo mě u srdce, když jsem zjistil, že Frank se stále neozval. Neodepsal ani na moje zprávy. A to už to nějakých těch hodin bude. Zavolám mu.
Telefon začal vyzvánět a já napjatě čekal, jestli se někdo na druhé straně ozve. ,,Sakra Frankie, zvedni ten zasranej telefon!" vykřikl jsem rozklepaným hlasem. Ticho. Ani hlásek... ,,Volaný účastník není dostupný, zavolejte po..." Típl jsem to a hodil telefon na gauč. Celý jsem se klepal a nemohl se skoro ani nadechnout. Položil jsem si tvář do dlaní a začal brečet... ucítil jsem slzy, jak mi stékají po obličeji. Opět ten hrozný pocit. Co se to děje? Co se to kurva děje?! Je Frankie v pořádku? Co když ne? Co když se mu něco stalo? Můžu za to já! Nikdy jsem ho neměl pustit, tak daleko ode mě! Mám takový strach. Nevím co mám dělat...nevím co budu dělat. Popadl jsem svůj kabát, peněženku a telefon a vyběhl ze dveří. Nevím, kam půjdu. Jen chci být na chvíli pryč z toho bytu.
Venku je opět zima a padá sníh. Lidé v ulicích se dívají do země a nevnímají okolí. Proto se snažím co nejlépe uhýbat. Najednou si všimnu nápisu, který moc dobře znám. Moje svědomí mi říká, ať se rychle otočím na patě a zmizím odsud pryč, ale nohy mě neposlouchají a proto vstoupím dovnitř. To byl pořádný krok vedle. Kdybych věděl, co mě čeká, nikdy bych tam nevstoupil.
Hi Killjoys! Tak už jen týden školy (když nebudu počítat tenhle😂) a jsou vánoční prázdniny!💙💙💙 Asi jsem blázen, ale už mám všude světýlka, obrázky, svíčky a vánoční dekorace😅 a jak jste na tom s výzdobou vy? Pokud jestli vůbec nějakou máte😂. Už se nemůžu dočkat až se přežeru cukroví a pustím si nějaký vánoční film, abych se dostala plně do té atmosféry. Btw právě sedím v buse a na sedačce vedle sebe mám jmelí. Jop jsem magor😂😂😂
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
