Frerard F.O.R.E.V.E.R

#31/ Realita bolí

~Pohled Gerarda~
Byt to byl hezký, o tom žádná, jen jsem se cítil takový "nesvůj". Taky ještě aby ne, když jsem byl opilý... dost opilý. Nevěděl jsem pořádně, kdo jsem, kolik je hodin a co tam k čertu dělám. Hmm neměl bys být náhodou doma Gerarde? Jasně, že jo! Tak sbal ten svůj línej zadek, zabouchni dveře a zmiz domů.
Heh, řekne se to příliš lehce, ale udělat to? To je už jiná.
Konečně se mi aspoň trochu podařilo zaostřit na Lindsay, která se vrtěla naproti mně. Narozdíl ode mně byla plná energie, která zní doslova sršela. Neposlouchal jsem co říká, pouze jsem se soustředil na její pronikavé oči obtáhlé černou jednoduchou linkou. Vypadala krásně, líbila se mi. A v tu chvíli jsem poprvé zapochyboval (i když úplně namol) o své orientaci. Jsem snad bisexuál, nebo si se mnou hraje pouze alkohol? Byl jsem zmatený. Příliš zmatený a zklamaný na to si odpovědět. A Lindsay to moc nezlehčovala.
,,Co-co to děláš?" zeptal jsem se ji, když mi rukou přejela přes poklopec u kalhot.
,,Říkala jsem, že nám spolu bude hezky, vzpomínáš?" řekla a pohlédla na mě.
Pouze jsem přikývl a snažil se si vzpomenout na náš poslední rozhovor. Marně.
,,Nemáš přece nějakou jinou vážnou známost, ne?" dodala a pohladila mě po bradě.
,,Ne, nemám." odpověděl jsem. Lžeš Gerarde. Lžeš Lindsay, lžeš sobě a hlavně Frankovi... někdy seš strašnej vůl. Právě teď bych to měl zastavit, ale neudělal jsem to. To byla chyba.

Jemně jsem jí odstranil pramen černých vlasů z obličeje a políbil ji na rty. Ano, slyšíte dobře, to já jsem udělal tenhle krok. Já jsem ten špatný.
Lindsay jen ochotně spolupracovala a nenápadně mě vysvlékla z oblečení. Byl jsem ve spodním prádle s ženou, kterou znám sotva 3 hodiny...může to být ještě horší? Řekl bych, že ano.

,,Pojď za mnou." řekla, když oddělila naše rty od sebe a chytla mě za ruku. Šel jsem v jejích stopách až jsem zjistil, kam má namířeno... do ložnice.

Bleskově mě svalila na postel a začala vášnivě líbat. Mohl jsem to zastavit, prostě ji od sebe odtrhnout a říct, že v tom nechci pokračovat, ale nestalo se tak. Možná proto, že jsem to chtěl. Vím, že jsem hlupák a později toho budu pravděpodobně litovat, ale v touze zapomenout na Franka jsem byl ochoten udělat cokoliv.

Nepamatuji si, co bylo dál. Svlékla se? Vyspali jsme se spolu? Opravdu nevím, najednou se všechno rozostřilo a já přestal vnímat okolní svět. Jakoby nic jiného neexistovalo, pouze ta černá tma všude kolem mě.

~Pohled Franka~
Ani si nedokážete představit, jak jsem byl šťastný, když ta ulítlá párty skončila! Ne, že by se mi nelíbila, byla docela fajn (teda až na to, že mi jeden z Dannyho kamarádů nablil do boty), jen jsem se tam cítil jako cizinec. Jako malý kluk, který se ztratil v obchodním domě a zoufale hledá svou matku (Gerarda). Ach, krásné přirovnání Franku.
Každopádně pokračujeme dál.

Ihned jak jsem se dostal zpět k Dannymu domů, rozhodl jsem se jít do sprchy. Chtěl jsem ze sebe smýt ten pach alkoholu, marihuany a nějaké laciné voňavky, kterou mě nastříkal (heh nastříkal...😏😂) Danny před tím než jsme vyrazili ven.
Zaradoval jsem, když jsem zjistil, že už opět voním jako normální člověk a ne jako drogový dealer. Úkol splněn. Bohužel mi ve stejný okamžik naskočila husí kůže, když jsem při pohledu na skleněné hodiny v kuchyni zjistil kolik je hodin. 1:58...ráno. Co to kurva? Jak jsem jen mohl strávit tolik času povídáním s přáteli, pitím alkoholu, kouřením cigaret a posloucháním hudby? Všechno to uplynulo tak rychle a já ztratil pojem o čase. Kurva. MUSÍM HNED ZAVOLAT GERARDOVI!

Během několika sekund jsem zběsile vyběhl schody a popadl telefon ležící na nočním stolku. Když jsem ho otevřel čekal mě další šok. 4 zmeškané hovory a 6 nepřečtených zpráv. Vše od jedné osoby. Od Gerarda.