Frerard F.O.R.E.V.E.R

#16/ A je to venku😅

~Pohled Gerarda~
Včera večer jsme se vrátili asi v 11, ale spát jsme rozhodně nešli. Otevřeli jsme láhev vína a ještě si nejméně 2 hodiny povídali v obýváku. Netuším, kdy jsme šli spát, ale vstávání nebylo zrovna dvakrát příjemné (obzvlášť pro mě). Frankie mě vzbudil kolem 8 hodiny a já měl chuť ho zabít, pohřbít a jít znovu spát.
To mi bohužel nevyšlo a proto jsem právě teď seděl v kuchyni s neutrálním výrazem a občas usrkoval kafe ze svého hrnku.
,,No tak Gerarde, usměj se trochu." řekl a kopl mi do nohy pod stolem.
Pokusil jsem se o něco jako "úsměv", ale řekl bych, že jsem měl stále výraz spíše sériového vraha než výraz šťastného Gerarda Waye.
,,Udělej to pořádně!"
Teď už jsem se opravdu musel usmát, protože můj Frankie nasadil svůj "naštvaný" výraz a vypadal neuvěřitelně sladce.
,,No vidíš, jak ti to jde." pochválil mě a zašklebil se.
,,To jen kvůli tobě. Víš, že vypadáš neuvěřitelně sladce, když jsi naštvaný?"
,,To není pravda!"
,,Ale je Frankie, vypadáš jako malá sladká růžová cukrová vata."
,,To odvoláš Gerarde Wayi!"
,,Na to zapomeň Frankie."
,,Gerarde! Hned teď!"
,,Nikdy."
Po této větě okamžitě vystřelil ze své židle a doslova se na mě vrhl. S židlí jsme se převrátili na zem a zůstali ležet na zádech. Přitiskl mi ruce k podlaze a začal mě lechtat. Snažil jsem se ho nějak zastavit, ale nešlo to, byl jsem v pasti. S obrovským záchvatem smíchu jsem křičel ať toho nechá a sleze ze mě, ale nějak se mu nechtělo.
,,Prosím, udělám cokoliv!" vykřikl jsem a brečel smíchy. Jsem hrozně lechtivý a ten hajzlík to moc dobře ví.
,,Tak to odvolej!"
,,Dobře odvolávám to! Jen už přestaň!"

Konečně přestal a se spokojeným výrazem na tváři mi pomohl se zvednout.
,,Co budeme dělat teď?" zeptal jsem se a otočil se na Franka.
,,Nevím jak tobě, ale mě se dneska nikam nechce, takže navrhuju si pustit film." odpověděl a protáhl si ruce.
,,Souhlasím!" vykřikl jsem a skočil na gauč, kde jsem se rozvalil jako vorvaň na suchu.
Frankie skočil vedle mě a udělal si trochu toho osobního prostoru. Uchopil do rukou notebook a začal něco psát.

,,Do háje!" zaklel a naštvaně bouchl do monitoru.
,,Co je, to nic nemůžeš vybrat?" zeptal jsem se a upřel na něj svůj zrak.
,,Můžu, ale je tam tolik reklam, že by se z toho člověk posral!" odpověděl a pevně stiskl myš.
,,Ukaž, já to pustím." řekl jsem a políbil ho na čelo. Vděčně se na mě usmál a podal mi notebook.
Musím uznat, že měl pravdu, bylo tam neskutečné množství stupidních reklam a začínal jsem chytat trochu nervy. Ale samozřejmě jsem na sobě nenechal dát nic nalevo a pokračoval v nekonečném přeskakování reklam.
,,Hotovo." řekl jsem vítězně, když se mi film podařilo spustit.
,,Jsi zlatej!" vykřikl Frankie a obejmul mě kolem ramen.
Pyšně jsem se usmál a hlavou se opřel o jeho hruď. Když jsme se konečně dostali do nějaké "pohodlné" pozice, začali jsme už vnímat jen film a nic jiného nás nezajímalo. Teda aspoň Franka nic nezajímalo... to já byl ten, který nevěděl ani název filmu! Opět...

~Pohled Franka~
Naše společné ráno s Gerardem proběhlo jako každé jiné. Teda až na můj "tygří" skok po Gerardovi. Ale ten pacholek si to zasloužil! Přísahám na vlastní smrt. Přece nejsem žádná malá sladká růžová cukrová vata! Zkrátka si i můj "dokonalý" přítel dovolil moc.
Ale téměř okamžitě (po pár vteřinách mučení😈😂) to odvolal a já byl zase spokojený Frankie. Po tomto málem incidentu jsem si myslel, že bude všechno v pohodě, ale mýlil jsem se... šeredně jsem se mýlil!!!
Ty posraný idiotský reklamy mě opravdu jednou dostanu do hrobu! Ani si nedokážete představit, jak moc jsem byl vytočený. A když jsem v takovémto stavu, tak za sebe neručím.
Naštěstí si mého nasrání všiml Gee a přeskakování nekonečných reklam se ujal on. Teprve až za 10 minut plných stresu, smutku, agresivity, nadávání a psychického týrání se to rozjelo! Nejradši bych obvinil a dohnal k soudu tvůrce týhle posraný webový stránky!
Ale no tak Franku... dejchej, už je po všem. Přece to už funguje, tak buď v klidu chlape!
Vybral jsem film, který mě doslova pohltil na střední škole. Přísahám bohu, že jsem ho viděl nejmíň tisíckrát. Pouštěl jsem si ho každý den, což bylo přinejmenším divný, ale on je prostě skvělej! Stále se stejným úžasem jako ve školních letech jsem ho sledoval a vnímal každičké jeho slovo. Občas jsem se pohledem podíval na Gerarda, který sledoval film se stejným zaujetím jako já, ale většinu času jsem skenoval obrazovku.