Frerard F.O.R.E.V.E.R

#12/ Paříž čeká baby!

~Pohled Gerarda~
Dnes ráno mě vzbudil ten nejotravnější zvuk na světě (a né, nebyl to Frank, který křičel "Vstávej, zase nestíháme!"). Byl to můj budík.
Přitom zvuku jsem si ihned vzpomněl na to nejtemnější období mého života. Škola...šikana...spolužáci...deprese...
žiletka...cigarety...drogy...alkohol.
Ale no tak Gerarde, vzpamatuj se! Bylo ti 17, byl si ještě, malý, nevyspělý, ošklivý, neoblíbený a tlustý kluk. I když, někdy si říkám, jestli se vůbec něco změnilo.
Muselo, přece ti je 23 let Gerarde! Lidi se mění... i ty ses změnil. Je to 6 let stará záležitost, ale stále ji mám ve své hlavě, stále mám jizvy na pažích. Ale hlavně jizvy na srdci. Nezapomenu, nejde na to zapomenout. A to mě děsí. Moc děsí.
Teď mám ale všechno na světě a po nekonečně dlouhé době mám "jeho". Nejsem už na nic sám, protože Frankie mě zachránil, on mi jako jediný rozumí a jako jediný mi pomůže... jako tenkrát na střední. To on mě vytáhl ze všech těch sraček.

Přesunul jsem svůj pohled na Frankieho, který ještě kupodivu spal. Byl tak nevinný, tak moc nevinný. Netušil, že ho sleduji, netušil, že vnímám jeho dech a každičký tlukot jeho srdce. Nevím proč, ale něco mě na tom uklidňuje. Dělám to skoro pořád, jen sedím a sleduji...
,,Co to děláš Gee?" zeptal se rozespale Frankie a pootevřel své oči.
,,Jen se koukám." řekl jsem a trochu se od něj oddálil.
,,Na co? Na mě?" zeptal se ještě jednou a ukázal prstem na sebe.
,,Ano, dívám se na tebe. Rád se dívám na tebe Frankie." odpověděl jsem a zadíval se mu do očí.
,,Proč?" zašeptal a mírně zavrtěl hlavou ze strany na stranu.
,,Protože jsi krásný." řekl jsem velmi pomalu, ale důrazně.
Kouzelně se usmál a natáhl se ke mně, poté mě rukama obejmul kolem krku a lehce mě políbil na rty. Zavřel jsem přitom momentu oči a užíval si tu šílenou dávku adrenalinu při každém doteku jeho hebkých rtů na těch mých.
,,Miluji tě Gerarde Wayi." řekl, když se ode mě odtáhl a sedl si na postel.
,,Miluji tě Franku Iero." odpověděl jsem a pohladil ho po vlasech.
Chvilku jsme jen tak seděli na posteli a navzájem se hladili a říkali si, jak jsme úžasní a jak moc se milujeme, ale nic netrvá věčně. A přesně tento moment skončil, když se Frankieho oči střetly s budíkem na nočním stolku.
,,Kurva!" vykřikl a bleskově vyskočil z postele.
,,Co se děje?" zeptal jsem se zmateně a skenoval ho pohledem.
,,V kolik máme být na letišti?" vypadlo z něho velmi rychle.
,,Přesně v 9:45." odpověděl jsem stále ještě klidným tónem hlasu.
,,Tak to zase nestíháme! A máme necelou hodinu na to dopravit naše líné prdele přímo na letiště, abychom stihli to zkurvený letadlo!"
Teprve potom, co Frankie řekl (spíše hystericky zakřičel) tuhle větu mi to došlo... MÁME ZPOŽDĚNÍ! KURVA VELKÉ ZPOŽDĚNÍ!
Ihned jsem vyskočil z postele a doběhl ke skříni (stejně jako Frank). Když jsme ji otevřeli, byli jsme celkem v šoku, jen jsme před ní stáli s otevřenou pusou a tupě na sebe hleděli. Byla prázdná! Protože jsme takoví inteligenti, že jsme si všechno naše oblečení (které tvoří asi tři trička, jedno tílko, jedny kalhoty a pár trenek) sbalili s sebou do kufru.
,,Co budeme dělat?!" vykřikl jsem a snažil se zbytečně nepanikařit, i když mi to asi moc dobře nešlo.
,,Nějaké oblečení je ještě v koši na prádlo." odpověděl Frankie a odběhl do koupelny, kde se nacházel koš. Když s ním přiběhl zpět do ložnice, vysypal ho na zem a vypadly před nás naše věci. Nevoněly zrovna moc hezky, vlastně smrděly jako pytel sraček, ale byla to asi jediná možnost.
,,Ehh bože to tak smrdí Frankie." stěžoval jsem si, když jsem na sebe navlékal oblečení.
,,Já na tom nejsem o moc lépe Gee, ale nic s tím neuděláme. Maximálně se můžeme nastříkat deodorantem. Dost silným deodorantem." odpověděl a začal se smát. Nebyli jsme sice v úplně ideální situaci, ale musel jsem se také smát, bylo to vtipné a hlavně pravdivé. Myslím, že nám dvoum by nepomohlo ani, kdybychom se v té voňavce vykoupali.