Frerard F.O.R.E.V.E.R

#9/ Otázky, otázky a samé otázky

~Pohled Franka~
Už sedím asi půl hodiny na posteli a sleduji Gerarda, který stále ještě spí. Je přikrytý peřinou a jednou rukou se dotýká mé paže.
Stále musím myslet na včerejšek a nemůžu tomu uvěřit! Po těch letech, mnoha obavách, nejistotě, zmatení, ale i strachu jsme se konečně odvážili říct tu nádhernou větu "Miluji tě". Ta věta nás dala dohromady, spojila naše duše v jednu a zapálila naše srdce láskou, která jen tak nevyhasne. Je to tak úžasné, konečně je teď jenom můj a jen já s ním můžu sdílet "nový" život!

I když, možná jsme to včera s tou romantikou trochu přehnali. Už bylo asi 9 hodin a nás 2 inteligenty napadlo, že budeme pozorovat hvězdy. Bylo to nádherné, samozřejmě jsme se u toho líbali a říkali si, jak moc se milujeme, ale nějak se nám podařilo usnout.
Takže jsme se vzbudili ve 3 hodiny ráno, byla nám zima jako na Sibiři (který kreténi měli jen tílko a kraťasy? Jistěže Gee a já!) a neměli jsme sebemenší tušení, jak se dostaneme domů.
Nakonec jsem se tedy nějak i přes tu tmu dobelhali na ulici a zavolali taxikáře, který nás hodil domů . Přece bychom nešli něco přes hodinu tak pozdě městem! Ehh to by byla celkem sebevražda...
Ale i přes tu zimu, tmu a nechápavý výraz taxikáře, to bylo moc fajn.

O hodinu později...
Stále sedím na posteli a Gee se ani jednou nepohnul! Podezřívám ho z toho, že pouze předstírá, že spí a v duchu se vesele směje a zkouší mou výdrž.
Takhle dlouho přece nemůže nikdo spát! I lenochod je více aktivní než Gee... a to je už co říct!

Právě mi přetekla trpělivost, už jsem to nevydržel se na něho jen tak dívat a ukradl mu peřinu. Jeho reakce? ŽÁDNÁ!!! Jen trochu zamlaskal a přetočil se na druhý bok. Dělá si snad ze mě ten kluk srandu?!
,,Vstávej Gee." řekl jsem a nadějně se na něho podíval, jestli se aspoň trochu pohne. Opět nic. Vůbec nic.
,,Gerarde! Vstávej z té postele, hned teď!" zakřičel jsem a začal ho lechtat.
Gee zmateně otevřel oči a začal se bránit.
,,To je za to, že nechceš vstávat!" řekl jsem a začal se smát.
,,Frankie! Přestaň prosím!" vykřikoval stále dokole se záchvatem smíchu. Nijak jsem nereagoval a pokračoval. On si to zaslouží!
,,Já to už nevydržím! Chceš, abych se ti pochcal do postele?!" řekl výhrůžně a a kopal nohama.
Rychle jsem přestal a oddálil se od něho, opravdu nechci mít mokrou postel.

,,Dnešní probuzení jsem si představoval trochu jinak." zašeptal po chvíli a snažil se tvářit naštvaně. Moc mu to nešlo, takže spíš vypadal jako malý roztomilý skřítek, který tlačí na záchodě... ehh krásné přirovnání, že?
,,A jak? To jsem ti měl do ucha zašeptat: Vstávej ty moje malá opičko?" zeptal jsem se a opět se začal dusit smíchy.
Jeho obličej roztál a odpověděl: ,,Opičko? To by se mi líbilo." 
,,Ja vím a proto jsem to neudělal." řekl jsem velmi rychle a vyplázl na něho provokativně jazyk.
,,To je od tebe ošklivé!" vykřikl Gee se smíchem a hodil po mě polštář.
,,A ty se chováš jako malý!" odpověděl jsem nazpátek a tentokrát po něm hodil polštář já.
,,A ty jsi malý!" obvinil mě a ukázal na mě prstem.
Nevěděl jsem, co na to odpovědět a proto se jen trochu zamračil. Gee ke mně opatrně přišel a políbil mě lehce na čelo.
,,Odpuštěno." řekl jsem a rozcuchal mu vlasy.
,,To jsem rád Frankie, ale za to ošklivé probuzení mi něco dlužíš." řekl Gee a jeho koutky se mírně cukaly.
,,A co?" zeptal jsem se a nadzvedl obočí.
,,Ještě jednu pusu a snídani." odpověděl a andělsky se usmál.
Neodolal jsem a ihned mu dal pusu, tím jsem vlastně splnil i jeho přání.
Takže teď zbývá jen ta snídaně...

,,Tak já jdu na to." oznámil jsem Geemu a odešel do kuchyně.
,,Dobře Frankie, hlavně nic nepodpal!" uslyšel jsem za svými zády a musel jsem se nahlas zasmát. Hajzlík jeden drzej, stále nezapomněl na mojí "úžasnou" večeři.