Pro všechny milovníky MCR a věrné killjoys! A hlavně pro ty, kteří si myslí stejně jako já, že Frankie a Gee patří k sobě.
Btw snad všichni vědí, že toto je pouze výplod mojí fantazie, takže to neberte vážně😂
Více informací v knize😁
Doufám, že se...
~Pohled Gerarda~ Stáli jsme proti sobě a osvětloval nás pouze měsíc. Frank byl v tom měsíčním světle tak krásný. Se svou bílou kůží a tmavými vlasy vypadal jako nějaký upír z gotického románu. Nejradši bych jen mlčel a zíral na něho. Potom bych ho líbal a hladil v těch vlasech temných jako noční můry.
A nakonec bych se dotýkal jeho nahého těla a líbal všechny jeho části a hebkou kůži.
Ale nešlo to. On chtěl slyšet pravdu. Slíbil jsem mu to, tak nač to zbytečně protahovat, že? Vím, že vypadám jako bezcitný bastard, který je uzavřený sám do sebe, ale i já mám stále city. Pod tou maskou bez emocí se ukrývá starý Gerard Way, který dokáže milovat celým svým srdcem. Stále pro tebe hořím Franku. Mé srdce hoří jen pro tebe zlato. Ale po tom, co ti řeknu, mi už stejně nebudeš věřit ani jediné zatracené slovo, které vyjde z mých úst. Odfoukneš mě jako bezvýznamné zrnko prachu a vymažeš mě ze svého života. Budu jen smutná vzpomínka ve tvé hlavě a ty zase v té mé.
Obrátí to náš život vzhůru nohama zlato. To mi věř.
A pak nám nezbyde nic víc než jen hrát tu podělanou hru. Kdo tu samotu vydrží déle? Hmm, co myslíš Frankie, kdo začne šílet jako první? Myslím, že já. A řekl bych, že mám i náskok. Každý den se mi zdají sny. Jsi v nich ty lásko. Vidím tě v odrazu... slyším tě ve své hlavě. Nechceš odejít. I když křičím, tak...
Tak ty v ní pořád jsi.
A teď tě mám před sebou. Ach Frankie, nedívej se na mě tímhle pohledem. Bude to jen horší a horší. Jsi jako malé smutné štěňátko. Měl bych dokončit to, co jsem začal. A přesně to teď udělám.
Řeknu ti pravdu.
,,Víš Frankie v životě jsem udělal spoustu špatných věcí, ale nic nebylo tak zničující jako moje záležitost v baru." začal jsem a každou sekundu kontroloval, jestli mě posloucháš. A ty si poslouchal... jako pilný žák svého učitele. ,,Byl si pryč a mě se zmocnila má smutná nálada. Šel jsem do baru, i když jsem věděl, že to není dobře. Věděl jsem, že nepiju alkohol, ale i přes to jsem tam šel. Něco mě tam táhlo. Podivné, že? Objednal jsem si pouze jednu sklenku, ale když byla prázdná, dostal jsem chuť na další, a tak to postupovalo pěkně dlouhou dobu. No a pak se objevila ona." ,,Kdo "ona"?" přerušil mě Frank se zmateným výrazem ve tváři.
Nadechl jsem se a pokračoval ve svém vyprávění: ,,Lindsey. Krásná dívka, která není už tak moc krásná, když zjistíš, o co jí jde. Já to bohužel zjistil pozdě, příliš pozdě. Nuže, pozvala mě na panáka, nejsem si jistý, jestli jsem souhlasil, každopádně jsem ho dostal. Poté jsme spolu odešli z baru. Chtěla doprovodit domů, tak jsem souhlasil. Byla už tma jako v pytli. Kdyby to tím skončilo, tak tu dnes před tebou nestojím... proto musím pokračovat. Víš Frankie, pozvala mě do svého bytu. Váhal jsem, ale alkohol se nakonec rozhodl za mě. A já šel. Než jsem se stihl rozkoukat, tak mě začala líbat... opatrně ze mě sundávala oblečení a potom...eh." zarazil jsem se. Poslední věta nechtěla přejít přes můj jazyk. Nemohl jsem to říct. A také jsem si nemohl nevšimnout tvé nervozity Frankie. Tak moc se ti klepala kolena, byl si rozhozený. Bledý a spocený... ale stále si mě sledoval.
,,C-co bylo pak?" zeptal se třesoucím se hlasem, který nebyl daleko od hysterického pláče. ,,Frankie já- eh. Nemůžu." ,,Co bylo pak kurva?! Řekni to! Řekni mi pravdu!" vykřikl a dal ruce v pěst. Mlčel jsem. Jako bych zamrzl na místě. Nedokázal jsem mluvit, nešlo to. ,,Vyspal ses s ní?! Tak sakra odpověz Gerarde!"
....
,,Ano." prolomil jsem tu pauzu ticha. Zlomil ses Frankie. Já říkal, že to nedopadne dobře. Tvá kolena se podlomila a ty si prudce spadl na zem. Začal si brečet a křičet. ,,Ne! Kurva, to n-není možný!" vyzlykal si tak hlasitě a bezmocně... nikdy jsem tě tak neviděl.
Zlomeného. Úplně na dně.
Podal jsem ti ruku a chtěl tě pohladit, ale tys ji odmítl. ,,Nesahej na mě!" vykřikl si zlostně. ,,Už na mě nikdy nesahej ty hnusnej hajzle!"
Já, neschopný jakéhokoliv slova útěchy jsem na tebe zíral s pootevřenými rty. Tak moc jsem se tě chtěl dotknout. Nikdy by mě nenapadlo, že včera byla naše poslední pusa... chtěl jsem brečet, chtěl jsem řvát.
Chtěl jsem se litovat.
,,J-jak si jen mohl?! Šukal si nějakou děvku, když jsem se o tebe bál, protože si mi nezvedal telefon! N-nevěděl jsem, že to dokážeš. J-já tě m-m-miloval Gerarde! Kdybych jen věděl, co si udělal, nikdy bych se do Jersey nevrátil!"
Miloval. Minulý čas od tohoto slova není dobré znamení. Drtilo mě to zevnitř slyšet od něho všechna ta slova.
Ale měl na to právo a pravdu. Do posledního písmenka.
Dobré ráno (můžu 0:59 považovat za ráno, ne?😂). Omlouvám se za svou retardaci, ale jsem smutná a unavená, takže nemám páru. Právě prší, což je fajn. Miluju déšť.
Tahle kapitola na mě působí negativně, nevím proč, ale nemám z ní dobrý pocit. Doufám, že aspoň vám se bude líbit❤ Přežijte karanténu děti moje :3 hlavně buďte opatrní, zdraví je na prvním místě. Opět vám posílám vlnu pozitivní energie❤💙💚💛💜
A teď už sbohem, i stvoření jako já potřebují občas spát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
