One-shots [Marvel]

Frostiron

Kdysi před dávnými časy byl malý chlapec se svými rodiči společně. Bohužel se zjistilo, že chlapcova matka ochořela vážnou nemocí a umřela. Dítě zůstalo samo se svým otcem, který se snažil srovnat ze všech sil s úmrtím jeho milé. Jezdil stále do světa, jenže jeho syn vždy jen čekal až se vrátí. Jednoho dne se vrátil, ale nepřijel domů sám. Z kočáru vyšly dvě neohrabané sestry v příšerných šatech. Po nich elegantně, po dvou schůdcích, jejich matka. Chlapec věděl, že bude zle. Hned, jak si to pomyslel mu otec oznámil svatbu s touto okouzlující ženou. Usmál se na svého otce a blahopřál jim, i když dítě jeho věku ještě nevědělo, co to znamená. Žena se podívala na svého příštího nevlastního syna s menším potenciálem. Byl chytrý na svůj věk, takže musel hodně číst. Pak pohlédla na své dvě rozhádané dcery, které v hlavě měly jen smítko prachu, jak byly hloupé. Jen s menším úsměvem na rtech po všech koukla, avšak ve své hlavě viděla jen peníze. Sluha vše odnesl do pokojů, aby kočár mohl odjet. Chlapec se rozešel rovnou do svého pokoje, protože měl rozečtenou knihu, která ho zaujala. Už byl u pokoje, když uslyšel výkřik z vedlejšího pokoje. Nakoukl dovnitř mezi pootevřenými dveřmi. Obě sestry stály na postelích a koukaly na zem. Uchechtl se tomu. Až potom vešel do jejich pokoje. Vzal chudinku myš do rukou. Odnesl jí pak ven na zahradu. Usmál se na ní potěšeně. Poté vstal a odešel zpět do jeho domu. Vadilo mu, že to bude sdílet i s těmi hlupačkami, které už nemá rád od prvního pohledu na ně. Konečně vešel do svého pokoje. Chtěl zavřít za sebou, když uslyšel svého otec. Jediné, co mu oznámil, že už odjíždí na další cestu i s tou ženou a za týden se vrátí svoji. Najednou jen koukal do zdi. Uvědomil se, že zůstal doma s těma dvěma postrachy. Zhnusilo se mu to pomyšlení.

O týden později

Nakonec to s nimi přežil, ale musel se o ně starat, jak nějaká služka, kterou on nebyl. Přivítal oba dva, když uslyšel koně u brány. Usmál se na svého otce a trochu úsměvu daroval nevlastní matce. Kočár odjel už bez věcí, které dal chlapcův otec do haly, aby se o zbytek postaral personál. Se svojí ženou vešel do obývacího pokoje, kde bylo čisto jako vždy. Všechny z rodiny svolal na menší rodinnou poradu a velké oznámení. Chlapec se posadil vedle gauče na křeslo. Otec jim oznámil novou cestu, na kterou pojede na rok. Rychle se zvedl z křesla a odešel do svého pokoje. Pak už jen slyšel otce, když se ptal, co by chtěly přivést sestry nazpátek. On jako jediný si řekl, že chce jeho zpátky zdravého. Potom už o něm neslyšel. Jednoho večera někdo zaklepal na dveře. Za nimi stál jejich sluha Jarvis.,,Je mi líto Tony" Řekl a sklopil svůj klobouk na srdce. Tohle, avšak bylo na pouhé sedmileté dítě moc. Se slzami v očích se rozeběhl ke svému pokoji, kde se aspoň minimálně na den uzavřel.

Mezitím, co roky utíkaly jako voda z Tonyho se stal okouzlující muž. Byl v tom, ale háček. Od svých sedmi let začal dělat nevlastní rodině sluhu všeho druhu. Začali mu říkat Popelák, protože je každý den od popela, avšak to mu nezakázalo být chytrý a někdy dělat jen to, jak si on řekne. Skoro nespal, ale to mu vylepšovalo vzhled. Teď je Tonymu třicet let a už vymyslel několik vynálezů, které se kdy komu mohli jen zdát. Když umřel Jarvis neměl si s kým povídat, a proto si vymyslel umělou inteligenci. Nikdo o tom neví a ani to nikomu říkat nebude. Je to jeho velké tajemství, protože vidí svojí macechu, jak to prodává někde na trhu. Krásné hnědé vlasy, trochu rozcuchané do stran a jeho dokonale oholené vousy, byly dominancí jeho obličeje. V tuto chvíli chodil tento obličej mezi lidmi na trhu. Nakupoval nové látky na šaty, které chtěly sestry. Najednou zatroubil posel z království s velkým dopisem v rukách.,,Lidé slyšte... Mladý princ Loki dovršil svých 30 narozenin a zváni jsou všechny dámy, muži a děti na velkolepí bál, který se bude konat celé tři noci. Mezi vámi si najde svojí druhou polovičku, se kterou zpečetí sňatek manželský. Může to být žena, nebo muž, avšak vybere si jednoho z vás. Za jednu noc se vám otevřou brány na celé tři dny a kdo nepřijde, bude donucen. S pozdravem váš král" Dořekne svůj proslov. Smotá kus pergamenu zpět. Odejde z pódia a v královském kočáře se vrátí do velkého paláce. Tony si nad tím povzdechne.,,Takže další noc bez spaní" Zašeptal si pro sebe. Sám se vším potřebným se vrátil domů. Když se vrátil domů oznámil to všem a málem Tonyho udupaly. Daly mu několik rozkazů za sebou až to nestíhal pobírat. Všechno si v hlavě promyslel plus si to uspořádal po sobě, aby věděl co první, a pak druhý. Nejdříve jim šel udělat oběd. Nandal to na talíře, které odnesl do jídelny.,,Oběd!" Křikl po domě. Teď už si toho nevšímal a zamířil rovnou do svého pokoje na půdě. Vešel dovnitř svých komnat, kde na něj spadaly látky. Sundal je ze sebe, aby mohl začít se šitím šatů. Jen si povzdechl nad tím celým bincem okolo. Zamkl za sebou dveře a utěsnil je, aby nevlastní rodina neslyšela Jarvise. Až potom spustil svojí umělou inteligenci. Sedl si za stůl. Připravil si nitě, jehly, látky a nějaké malé šperky na zkrášlení. Nakonec tedy začal šít první šaty. Jarvis mu říkal, co má dělat za smyčky. Někdy mu to i zanalyzoval. První udělal rudě krvavé, druhé temně žluté a třetí temně zelené s černou. Přidal tam i nějaké šperky. Dělal to celou noc. Vzal je do rukou, které měl někde zafačované. Vypnul Jarvise. Všechno se vrátilo do normálního stavu jako bylo před tím než přišel. S šatami odešel za těmi třemi. První, co uslyšel byl křik jeho sester. Protočil nad nimi oči a šaty jim položil každé na postel. Třetí šaty odnesl maceše do jejího pokoje.,,Popeláku!" Křikne po muži jeho nevlastní matka. Povzdechl si nad tím. Zase další práce, pomyslel si v duchu. Došel před ní, aby slyšel další úkoly. Jen na tu mrchu koukal. Seděla v křesle s nohou přes nohu a v ruce držela sklenku červeného vína z roku 1620.,,Takže dnes v noci zůstaneš doma. Nevytáhneš ani paty ze svého pokoje. Nebudeš koukat ven, aby si tě náhodou nevšimli. Když zazvoní neodejdeš z pokoje. Nebudeš rozsvícet několik svíček, ale jen jednu. A jestli se přiblížíš k paláci, vykopnu tě. Doufám, že si rozumíme" Nadechne se po dlouhém řečnění. Tony přikývne, protože je to jediné, co může udělat. Složce se na něj usmála, a pak ho pustila zpět dělat svojí práci.,,Tvé šaty na dnešní noc máš ve svém pokoji" Odpoví jí, i když neřekla žádnou otázku. Tony se na menším podpatku jen otočí a odejde do stájí nakrmit zvířata. Byl tu jako jediný sluha, takže neměl skoro nic naspáno. Byl rád, že žádná odporná rodina nebude doma. Konečně se vyspí klidným spánkem bez ječení těch dvou blbek. Usmál se sám pro sebe nad tou představou, jak spí déle jak pět hodin. Uběhlo to tak rychle, že už seděl na své posteli a povídal si s Jarvisem.,,Pane neměl by jste jít též na ten bál?" Optá se slušně inteligence.,,Víš Jarve je to složitější než to vypadá. Kdybych se tam jen tak objevil macecha by mě vyhodila z domu, i když je můj" Poslední čtyři slova si zašeptá jen pro sebe.,,Ale to neznamená, že je to zlé neudělat pane" Namítl Jarvis po chvíli ticha. Tony se jen smutně usměje.,,Dobrou Jarve",,Dobrou pane" Popřeje mu také a pak se vypne. Chtěl si už jen lehnout. Před ním se najednou objevila žlutá záře. Objevil se před ním blonďák s krátkým střihem.,,Ty jsi Anthony Stark?" Optal se vzhledem pěkný muž.,,Ano, ty jsi?" Koukal na něj s nadzvednutým obočím Tony.,,Jsem Steve a mám za úkol dostat tebe na bál, aby tě nepoznala tvá nevlastní rodina" Dořekl, ale Tony stále na něj koukal podezíravím pohledem.,,A to všechno víš odkud cizinče?" Zeptá se nakonec.,,Mám své zdroje. A teď je na řadě převlékání do společenského oděvu" Jeho věta už se Tonym nelíbila. Steve jen máchl rukou a menší muž na posteli teď seděl v saku, košili, kravatě, ve vestě, slušných dlouhých kalhotách a nakonec v černých lakýrkách. Tony se na sebe podíval do zrcadla.,,Co to má být?" Zakřičí nahlas.,,Tvůj oblek a už tě jen dostat na bál" Řeklo to usmívající sluníčko, které má roli úžasně hodné kmotřičky. Steve luskl prsty a Tony, už sám, stál před vchodem jako ostatní. Zařadil se tedy mezi muže, kteří šli až po ženách. Šel jako čtvrtý z mužů. Podal sluhovi obálku, ve které bylo jeho celé jméno.,,Jako dalšího tu máme Anthonyho Edwarda Starka" Zahlásil sluha královské rodině. Tony k rodině pohlédl a uklonil se všem. Sešel nervózně schody, že ho nevlastní matka poznala. Rychle si došel pro nějaké pití. Byla tu i skotská, takže si vzal samozřejmě jí. Nalil si tu pálivě hořkou nasládlou chuť té bronzovité barvy. Usmál se, když v sobě ucítil uvolnění. Se skleničkou v ruce odešel na balkón, kde se nadechl čerstvého vzduchu. Pohlédl na hvězdy, které byly nejhezčí vzpomínka na jeho rodiče. Také to byla jedna krásná vzpomínka z dětství, co si on pamatoval. Mezitím, jak přemýšlel a koukal na hvězdy, na něj koukal princ Loki. Hned, co ho spatřil, když se klaněl, se mu zalíbil. Ještě počkal na posledního muže, a pak odešel na balkón za tím Anthonym. Se svojí sklenkou vína vyšel k zábradlí. Opřel se o něj.,,Je tu krásně" Promluvil jako první Loki. Tony se podíval na osobu, co to řekla. Trochu ztuhl, když uviděl samotného prince. Radši se napil, aby se uklidnil. Taky to pomohla díky Bohu.,,Ano, jsou tu vidět hvězdy lépe než kdekoliv jinde pane" Pousměje se nad tím, jak ho oslovil, takhle na něj mluvil jenom Jarvis, ale on nikdy na nikoho.,,Říkej mi Loki a ne pane. Nemám to rád v různých ohledech" Podíval se na menšího muže, který zrovna dopil svojí dávku skotské. Usmál se jemně, aby ho nevyděsil svojí hodností.,,Dobře, potom já jsem Tony" Oplatí mu svůj úsměv Anthony. Prince to mile překvapí. A zatímco utíkali noci, oni se sbližovali. Třetí noc se však stane osudová i pro princovu paměť. Tony jako vždy vždy přijde na balkón, kde na něj čekal princ Loki, aby se spolu zase seznamovali. Taky to tak bylo dokud nemusel odejít. Ton, avšak musel dříve kvůli konci kouzla. Bohužel jeho matka, se sestrami, už byla doma. Vešel potichu dovnitř a veprostřed na židli seděla macecha.,,Myslela jsem, že jsem ti výslovně zakázala nechodit na ten bál" Začala milým tónem, který po chvíli změnila na naštvaný.,,Už nikdy neopustíš svůj pokoj ať je ti třicet nebo ne. Já jsem pán domu ty odpade!" Zakřičí po něm se zvednutím.,,To teda nejsi! Tenhle dům je můj a ty jsi si vzala mého otce jen kvůli prachům, které jsem zdědil stejně já! Jsi děvka, která se chová jako zlatokopka!" Zopakuje jí křik. V tu chvíli ucítí na své tváři palčivou bolest z facky.,,Tenhle pokoj už neopustíš! Doufám, že tu shniješ malý spratku!" Třískne za sebou dveřmi. Najednou uslyší Tony k tomu otočení klíče v zámku. Ona mě tu zamkla ta mrcha, pomyslel si naštvaně v duchu. Radši si sedl na postel. Začal se pomalu uklidňovat jinak by tu vše rozmlátil a o to neměl sebemenší zájem.

Druhý den ráno nechal princ Loki vyhlásit pátrání po ženě, či muži. Nemohl si, totiž vybavit toho s kým byl celé tři noci. Jako by mu vzpomínky na určitého člověka velice důkladně vymazal a rozmazal. Jediné, co měl, aby zjistil, kdo to je, byla šedivá vesta. Sám se propašoval k vojákům kdyby někdo lhal jeho vojákům. I když spíše by mu lhala Lady Sif. Neměli se v oblibě, takže by se ani nedivil. Nasedl na koně jako ostatní strážci a na hlavu si dal kápi. Vyrazili rovnou do města, kam došli po půl hodině. Začali obcházet domu od prostředka. Všem nechávali vyzkoušet vestu, i když to byla stará dáma. Deptalo ho, že ještě nikomu nepasovala. Trvalo to celý den než konečně přišli k poslednímu domu. Doufal v to, aby se zde v tomto domě našel jeho vyvolený, nebo vyvolená. Pokýval ke strážnému, který zaklepal na dominantní dveře. Ze dveří vyšla slušně vypadající dáma s úsměvem na rtech.,,Přejete si královští vojáci?" Slušně i hovořila, ale kdyby znali pravdu zděsili by se. Mezitím si Tony povídal s Jarvisem. Věděl, že tu jsou, slyšel přijíždět koně. Podíval se na svojí nohu, protože cítil mírné bodání. Usmál se nad malou myškou, která tam seděla a bouchala do něho hlavičkou.,,Já vím pane, že už nesmíte nikdy z pokoje, ale jste si jistý kvůli svému zdravý?" Prolomil urputné ticho v místnosti.,,Ne. Bude to muset vydržet. Jednou se připlazí a bude ještě chtít pomoc" Odpoví mu jako vždy, když se ptá na hloupé otázky. Pak už jen poslouchali děj pod nimi.,,Rádi bychom požádali, aby jste přivedla všechny v tomto domě prosím" Spíše rozkázala Lady Sif než tak jak to mělo být slyšeno.,,Dobrá. Zatím pojďte dál" Sladce se usměje ještě jednou. Odejde pro své dcery, které ještě nějak upraví, aby vypadaly k světu. Vrátí se s nimi do obývacího pokoje. Posadila se vedle někoho, komu nebylo vidět do tváře a to se jí nelíbilo.,,Čaj?" Nabídla cizinci. Ten si s poděkováním od ní šálek čaje vzal. Obě si to vyzkoušely, ale ani jedné nebyla. Princ si povzdechl, akorát vypil čaj.,,Už tedy půjdeme" Opravdu chtěli odejít, když uslyšeli mužský hlas. Všichni se zastavili.,,Kdo to je?" Otočil se na ní zpět.,,Nikdo" Zalhala. V tu chvíli byl zase ten hlas slyšet ze shora.,,Chci ho hned vidět" Sundal si kápi. Žena se zděsila a nakonec jim podala zahanbeně klíče. Taky byla velice naštvaná, že šli za tím blbým odpadem. Tony si seděl na své posteli, netušil, že jsou za dveřmi teď stráže. Když už chtěl odpovědět Jarvisovi na jednu dost osobní otázku, uslyšel klíče v zámku. Rychle ho vypnul. Podíval se ke dveřím, které se otevřely. Uviděl ženu, ale místo ní vešel do místnosti Loki. Tonymu se rozšířily zorničky překvapením. Zavřel je pak za sebou. V místnosti bylo hrobové ticho, které nakonec přerušil Tony.,,Takže už jste našel svojí druhou polovičku?" Vřele se optal menší muž na posteli. Loki se uchechtl. Všechny vzpomínky se mu zázrakem obnovily. došel před něj a všiml si sklopeného výrazu. Dvěma prstama mu bradu nadzvedl, aby mu viděl do očí.,,Už jsem jí našel" Zašeptal mu do tváře. Nakonec jejich rty spojil v jedny. A tak žili šťastně až do smrti.

Bonus:

Vzal ho za ruku a strhl ho na postel pod sebe. Usmál se na svého novomanžela. Oba mlčeli, ale mezi nimi probíhalo několik slov, i když bylo ticho jako v hrobě. Loki z Tonyho oblečení strhal jako hladový lev. Začal ho líbat po celém tělem, někde mu udělal i velkého cucfleka, aby mu na něj nikdo nesahal. Tony si to jen užíval. Za pomocí svých úst to svému manželovi dokazoval. Po chvíli se dostal i Tony na řadu a z Lokiho sundal všechno nepotřebné oblečení, které na sobě měl. Loki ho pak hodil znovu pod sebe. Roztáhl mu toužebně nohy od sebe, aby se mu tam lépe dostalo. Hned na jeden příraz do něj pronikl a začalo to. Celý večer si užívali svých těl. Byli někde v malém zámku, který byl jen pro ně dva. Bohužel tam žily i služky, které kvůli jejich noci nezavřely ani oko. Hlavní, ale bylo, že oni si to užili. Po ránu je našla služka spát na sobě v objetí.

THE END

------------------------------

Nová kniha na kapča. 
Sice se to asi nebude líbit úplně
všem, ale doufám v to.
Děkuji vám i všem mým čtenářům.

Vaše Natysanka 😊